Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Pokus a omyl

15.3.1999

Proč se nemůže povést žádná privatizace

V posledních měsících se stále častěji spekuluje o tom, zda byla česká privatizace, zvláště ta kuponová, dobrá věc, jestli se povedla. Nabízí se nutně otázka, může-li se vůbec privatizace jako taková povést. Když se podíváme do světa a do historie, pak pochopíme, že k výrazu privatizace termíny jako "úspěch" či "neúspěch" nepatří. Privatizace je prostě něco, co se udělat musí. Nikdy ale asi nemůže být spravedlivá, populární, efektivní, skvělá a kdoví co všechno ještě.

Allendovo dědictví

Až do pádu komunismu proběhla masová privatizace zestátněného majetku pouze v jediné zemi na světě: tou bylo jihoamerické Chile za vlády diktátora Pinocheta. Chile je dnes jednou z ekonomicky nejúspěšnějších zemí Jižní Ameriky. Přesto nelze tamější privatizaci nazývat jednoznačně úspěšnou. Socialistický prezident Allende, později zavražděný, znárodňoval na počátku sedmdesátých let, koncem téhož desetiletí začala znovu privatizovat Pinochetova vláda. Privatizovalo se především na úvěr, podniky ale nebyly schopny splácet, a protože makroekonomická situace nebyla ještě stabilizovaná, začaly se hroutit banky a vláda musela znovu znárodňovat finanční domy i průmyslové podniky. "Úspěšný" byl teprve druhý chilský pokus o privatizaci, který se uskutečnil v druhé polovině 80. let. Kombinovalo se více metod, ale zároveň se rozjela proslavená penzijní reforma a snížila se inflace. Ekonomika byla po všech stránkách otevřenější, vláda dotahovala všechny další důležité reformy apod. Těžko označit privatizaci metodou pokusu a omylu za úspěšnou. Omyl přinesl strádání milionům lidí.V 80. letech privatizovaly mnohé podniky především anglosaské země. Měřit úspěšnost privatizace jednotlivých podniků je složité. Pokud existuje funkční a efektivní kapitálový trh, znamená privatizace podniku totéž jako kotaci nového podniku na veřejném trhu, jinými slovy situaci, kdy se soukromý podnik rozhodne být veřejně obchodovatelný. Vlastně jde pouze o politický problém. Pokud s takovou privatizací veřejnost nesouhlasí, musí ji politik umět přesvědčit. V anglosaských zemích se stejně jako v Latinské Americe privatizovaly také sítě (výroba a rozvod energie, plynu, telekomunikace, železnice apod.). Úspěšnost těchto počinů lze ale jen obtížně oddělovat od skutečnosti, že tato odvětví byla zároveň demonopolizována a že byla umožněna konkurence.

Nejen skvělé podniky

Maďarsko bývá uváděno jako příklad země, jíž se podařilo přilákat nejvíce zahraničního kapitálu. Nešlo ale o bůhvíjakou moudrost tamějších porevolučních vlád. Maďarsko mělo obrovský zahraniční dluh a do ciziny muselo prodat skoro všechno, co mělo nějakou hodnotu. To se ukázalo jako rozumné. Zbytek podniků prodávalo Maďarsko všelijak, ke korytům se také dostávali rudí ředitelé. Možná byla privatizace v Maďarsku úspěšnější než u nás, ale ještě před čtyřmi lety bylo 80 % dotázaných v Maďarsku přesvědčeno, že privatizace je podvod vládních elit.Podobné názory na privatizaci jako v Maďarsku převládaly dlouho i v Polsku, které privatizovalo především formou bankrotu. Kromě schopných podnikatelů se také tam dostaly k hospodářské moci komunistické elity. Navíc privatizace hutí, dolů, loděnic a řady strojírenských podniků Polsko teprve čeká. V bývalé NDR privatizovala byrokracie bez jakýchkoli diskusí s občany. Mnohé z podniků, které byly prodány za marku, byly stejně brzy zavřeny.Každá masová privatizace musí odstátnit podniky skvělé, průměrné i špatné. Teprve potom mohou zmizet nejhorší podniky ze světa, protože bez privatizace je nelze na trhu ocenit. Fakt, že skrze kupony byly privatizovány také bezcenné podniky, byl od začátku zřejmý. V České republice neselhala kuponová privatizace, ale důvodem jsou nedostatky, které jsou nápadné i ve srovnání s Polskem a Maďarskem: špatně vymyšlená architektura kapitálového trhu, odkládaná privatizace bank, nefunkční soudnictví a také protežování "české cesty".Zkusme si na závěr představit, že ještě nefunguje kapitálový trh a pokoušíme se o masovou privatizaci. Dnes již známe několik poučení.Privatizace do rukou strategických zahraničních partnerů se až na výjimky vyplácí. Takoví partneři ale nebudou mít nikdy zájem o všechny podniky. Navíc se bude mluvit o výprodeji majetku do zahraničí a vláda musí situaci ustát.Privatizace na úvěr hrozí kolapsem bankovního sektoru.Privatizace za hotovost bez úvěru vzbudí podezření, že jde o pračku špinavých peněz.Rozdávání majetku všem občanům za kupony aktivizuje zájmové skupiny, které tlačí na odklad regulace, jež jim umožní krást.Dnes již víme, že nejlepší je od každého trochu. Ale i kdybychom se mohli vrátit o osm let zpátky, stejně nevíme, jestli by se privatizace takzvaně povedla.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.