Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Popíchnutí ze správné strany

9.12.1996

ODA znovu žádá uvolnění cen energií a nájemného

Minulý víkend přišla ODA na svém sněmu v Chrudimi s hrozbou, že při druhém a třetím čtení nepodpoří vládní návrh státního rozpočtu, neshodne-li se do té doby koalice na harmonogramu liberalizace cen nájemného, plynu, tepla a elektřiny a snížení daní. Vypadá to jako vydírání, ale ODA neprosazuje nic překotného, převratného, "skokového" nebo revolučního: žádá pouze, aby se v koaliční dohodě objevil pevný harmonogram a cíl, kterého chce vláda dosáhnout do roku 1999. Námitkám, že je to požadavek vyděračský, se ODA brání odkazem na to, že podobné věci propagovala už v září.

Německá paralela
Situace nápadně připomíná poměry u našeho největšího západního souseda. Němečtí liberálové (FDP) dnes podmiňují své setrvání v koalici tím, že CDU a CSU přistoupí na jejich harmonogram odbourávání některých daní. FDP byla čtyřicet let po válce stranou, která tradičně ovládala rezorty zahraničí, spravedlnosti a hospodářství, ovšem v hospodářské politice se nijak výrazně neprofilovala a jako většina stran podporovala pohodlný sociálně tržní model. (Ostatně není se čemu divit, neboť po dlouhou dobu Německo vesele prosperovalo). Nyní se FDP, dosud elitní strana městských intelektuálů, snaží stát také stranou nízkých daní, tedy stranou podnikatelů. Podobně jako u nás ani v Německu přitom podle většiny analytiků zatím nehrozí, že by se vládní koalice rozpadla, i kdyby FDP své požadavky neprosadila. (V Německu se ovšem blíží volby a mluví se i o krizové variantě široké koalice CDU-SPD, která by FDP smetla.) Cíl i metoda, kterou ODA zvolila, tedy není ničím novým.Důležitější než politický aspekt věci jsou ale ekonomické souvislosti. Tou první je inflace. Stále více ekonomů totiž tvrdí, že hlavní příčinou neklesající inflace (mezi 8-10 %) v naší ekonomice jsou právě očekávání, která do ekonomiky zabudovává sama vláda tím, že každý rok zvedá regulované ceny podle předepsané inflační formulky (např. tzv. Dybova konstanta v případě nájemného). Okamžitá deregulace cen by tedy sice poněkud zvýšila inflaci, ale zřejmě jen jednorázově (nejcitlivější by bylo udržení kurzu), zatímco v následujících letech by už nic nemělo bránit jejímu snížení na úroveň, kterou předepisují maastrichtská kritéria - tedy okolo 3 %.

Technický problém
Dalším ekonomickým problémem, který se ovšem netýká nájemného (zde nehrozí žádný monopol), je otázka, jak stanovit tržní cenu: jde především o elektřinu a plyn. Vždy totiž půjde - když ne o cenu regulovanou - o cenu státem přísně kontrolovanou, neboť stát bude určovat, jaké zisky si budou moci distributoři energie účtovat. Vše je sice ještě třeba skloubit s daňovou politikou, v zásadě však jde o "technický" problém, který lze vyřešit. Ostatní problémy jsou pouze politického rázu, neboť systém adresných sociálních dávek již u nás technicky existuje; teď už stačí pouze určit, kdo ještě bude mít a kdo už nebude mít nárok na pomoc státu.Složitější je to s daněmi. ODS se domnívá, že jakémukoli snižování daní musí předcházet snížení výdajů, a do určité míry oprávněně napadá ODA, že v tomto směru není tolik aktivní. Jenomže pravdu má i aliance, když říká, že nižší daně z příjmu akcelerují hospodářský růst a absolutní výnosy z daní se tedy nemusí výrazně snížit. O tom všem diskutují politici a špičkoví ekonomové například v USA, a není tedy důvodu, proč by nemohli podobně diskutovat u nás.

Bez tlaku to nejde
Chce-li ODA do budoucna přežít, je zcela správné, soustředí-li veškeré úsilí na to, aby se vymezila napravo od ODS: aby byla stranou ekonomicky liberální, stranou, která propaguje malý stát a nízké daně. Rozhodně to bude lepší než plácání se v konspirativních teoriích o tajných službách. To totiž naprostou většinu občanů nezajímá. Napravo od ODS je ostatně místa až příliš. (Najdeme zde snad jen mimoparlamentní DEU, která ovšem klade poněkud zvláštním způsobem důraz především na morálku.) Jinými slovy: pokud se ODA rozhodla skutečně brát se za svůj ekonomický program, může se smysl existence této strany ukázat i pro její nevoliče.Často je slyšet návrhy, aby ODA splynula s ODS. To by však nemuselo být nejrozumnější, neboť zajímavý alianční ekonomický program by v ODS patrně zanikl. V Klausově straně se sice mluví o potřebě vnitrostranické diskuse, jenomže o zásadních ekonomických tématech se tu v podstatě nediskutuje. Ekonomika je považována za doménu předsedy vlády a ministra financí. Ostatně kritizuje snad někdo Klause ve špičkách ODS za jeho postoj k privatizaci železnic nebo Kočárníka za jeho harmonogram snižování daní? Jak smutná je situace, odhalil minulý týden v MF Dnes poslanec Marek Benda (ODS), když řekl, že "deregulace cen energií a nájemného jsou vážná témata k diskusi, a ne témata k vydírání". Jenomže, pane Bendo, na téma nájemné se v této zemi diskutuje již šest let a vše podstatné již bylo řečeno a napsáno. Fakt, že tato diskuse zřejmě ještě vůbec nepronikla do řad ODS, neomlouvá.V budoucnu se u nás asi již žádný závažný reformní krok (kromě deregulace cen jde hlavně o reformu penzijního systému a regulaci kapitálového trhu) patrně nepodaří prosadit jinak než pod tlakem a je to koneckonců normální. Pokud neexistuje vnitrostranický tlak v rámci ODS, potom je dobře, že existuje strana, která tlačí na pilu alespoň tak jako ODA.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.