Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Potřebujeme novou defenestraci

4.1.1999

Proč je třeba vyhodit z okna nabubřelé samožery

Na začátku nového roku se většina z nás pokouší o nějaká předsevzetí. Snažíme se také stanovit nové cíle, přemýšlíme, čeho bychom chtěli dosáhnout. Totéž by mělo platit pro celou společnost. Uplynulý rok byl bezpochyby nejobtížnější od počátku transformace v roce 1990. Byl i rokem nepříliš úspěšným. Proto bychom si také měli přát, aby byl rok 1999 veselejší, aby naši společnost přešla pověstná "blbá nálada", aby si začala více věřit.

Ekonomika stojí na očekávání

Optimismus a sebevědomí jsou pro zdravý hospodářský a společenský vývoj nesmírně důležité. Bylo tomu tak vždy, ale v dnešní době to všude na světě platí v ještě daleko větší míře než v minulosti. Moderní ekonomiky a společnosti úzce propojené informačními technologiemi a neustále produkující data, statistiky a průzkumy veřejného mínění se daleko více než v minulosti opírají o očekávání občanů, spotřebitelů, podnikatelů, investorů, manažerů. Mnoho z nás si pod slovem ekonomika představuje jenom továrny, podniky či banky. Vývoj ekonomik ale úzce souvisí rovněž s psychologickým stavem společnosti a často z něho přímo vychází. Stále více ekonomů a sociologů například vysvětluje schopnosti americké ekonomiky (především její úspěchy při objevech, výrobě a prodeji nových produktů a technologií) také tím, že si Američané dokážou více věřit, že dokážou být zdravě sebevědomí, například více než mnozí Evropané.Přehnaná euforie či státem organizovaný optimismus nejsou jistě k ničemu dobré. Vedou k nabubřelým a velikášským plánům, k přehnaným, megalomanským investicím, k nafukování bublin, které nakonec s patřičným rachotem splasknou. Přílišná opatrnost, skepse či rozvážnost hraničící s apriorní neochotou k riziku je ale ještě horší. Pokud se chce podnikatel rozhodnout k nějaké investici, chce založit nový podnik nebo realizovat určitý nápad, musí mít jistou dávku odvahy a víry v pozitivní vývoj věcí příštích. To platí i pro banky, finančníky a investory, které podnikatel osloví a požádá, aby realizaci jeho záměru a představy pomohli zaplatit. A na konci pomyslného řetězce stojí spotřebitel. Pokud se bojí, že přijde o práci nebo že mu zaměstnavatel sníží plat, raději spoří nebo dává peníze stranou, neutrácí, a krize či recese se tak prohlubuje. Nejlepší je tedy zdravá a rozumná rovnováha mezi investicemi, mírou úspor a spotřebou. Rovnováha ale musí být lehce "vychýlena" směrem k zdravému optimismu.Američané jsou stále relativně mladý národ, nezatížený historickou skepsí jako Evropané, a projevuje se to pochopitelně i jinde než v ekonomické oblasti. Vezměme si například přístup ke konfliktům v bývalé Jugoslávii. Evropané jsou přirozeně skeptičtější. Jsou přesvědčeni, že v této oblasti Balkánu mají konflikty a napětí stovky let starou historii, a žádné řešení nepovažují v zásadě za možné či udržitelné. Američané nejsou na rozdíl od Evropanů od začátku přesvědčeni o tom, že každé mírové urovnání skončí tak jako tak špatně.

Potřebujeme výměnu elit

"Co si z toho všeho mám vzít?" pokrčí rameny český podnikatel. Má do určité míry pravdu. Banky nejsou ochotny půjčovat peníze, a už vůbec nestojí o to, financovat nové, riskantní nápady. Český kapitálový trh se nachází ve stadiu rozkladu, daně jsou vysoké, soudy nefungují apod. Stejně uvažuje český spotřebitel. Proč by měl více utrácet? Příjmy mu v letošním roce zpravidla neporostou, navíc se bojí ztráty zaměstnání.Když se ekonomika nachází v recesi či krizi, lidé často mívají pocit, že krize neskončí, a propadají skepsi. Jejich pesimismus je ale obvykle příliš silný. Když ekonomika dlouho úspěšně roste, jsou zase lidé příliš optimističtí: začne se třeba mluvit o nové, neinflační ekonomice, kterou již žádná budoucí krize nehrozí. Naše současné hospodářské potíže ale nejsou epizodou v běžném kapitalistickém cyklu krizí a hospodářských úspěchů. Jde o krizi strukturální, která má velmi zřejmé příčiny. Nejsou dotaženy zásadní reformy - a tyto reformy musí řešit a dotáhnout do konce politická elita.Nepůjde to bez radikální proměny politiky a bez prolomení současné patové situace. Špatná nálada se může změnit v dobrou pouze tehdy, až si občané uvědomí, že si takovou změnu musí od politiků vyžádat a tvrdě na ni tlačit. Je normální, že se společnosti nacházejí v krizích a recesích. Není normální, že se politické elity nejsou schopny shodnout na tom, jak tuto krizi řešit, není normální, že se nedokážou shodnout ani na příčinách krize, ani na tom, že vůbec krize existuje. Dokud občané a společenské elity nedají radikálněji najevo nespokojenost se současným stavem a rozložením politických sil, může být vyvolávání nějakého optimistického ducha pouze křečí.

Nejsou třeba nové recepty

Podívejme se do tolik úspěšného Irska. Jeho hospodářský úspěch má kořeny v reformách zahájených v druhé polovině osmdesátých let. Předtím se Irsko dvacet let potýkalo s hlubokou stagnací a zadlužením. Úspěch se dostavil, když irské politické elity včetně opozice dokázaly zasednout za stůl a dohodnout se na příčinách krize i na základním směru reforem. Podobný politický zázrak, který nastartoval zázrak ekonomický, se odehrál ve stejné době na Novém Zélandu, v zemi, která se na začátku osmdesátých let řítila do hospodářské propasti.Jaká je naše realita? U moci je menšinová, staromódní a přestárlá socialistická vláda. Sami její ministři předkládají protichůdné recepty na záchranu ekonomiky. Jde o vládu, která odmítá privatizaci, ale také například i světem uznávanou chilskou reformu penzijního systému; přitom se ji nedávno rozhodlo zavést Polsko a sklízí za to potlesk světových ekonomů, investorů i médií. Vláda také odmítá naslouchat hlasům o snižování daňové zátěže. Nelze ji tedy v dobrém srovnávat ani s postkomunisty, kteří byli u moci v Maďarsku a Polsku. Ti totiž prováděli pragmatickou a de facto liberální hospodářskou politiku, navíc k tomu měli v parlamentu většinu.Socialistická vláda bez účasti mladých a moderně uvažujících sociálních demokratů je u moci, jak známo, díky tzv. opoziční smlouvě s ODS. Její předseda (a všichni straníci to papouškují po něm) předkládá veřejnosti podivné extremistické názory na naše hospodářské potíže, se kterými nemůže souhlasit žádný seriózní ekonom. Podle předsedy ODS může za všechno výhradně centrální banka. Opoziční smlouva ostatně vznikla i z toho důvodu, aby zabetonovala vliv finančně-ekonomických lobby, jejichž nebezpečné prorůstání s politikou má na svědomí právě bývalá Klausova vláda.Naše země nepotřebuje žádné unikátní či nové recepty ani léky na nemocnou ekonomiku. Stačí, když bude postupovat v hospodářské politice podobně jako tam, kde se daří a kde měli před nedávnem podobné problémy. Můžeme se inspirovat i v Maďarsku a Polsku. Obě země jsou sice dosud chudší, ale především v reformách institucí a v budování základů pro budoucí zdravý hospodářský růst nás předhánějí mílovými kroky. Mají také většinové a reformně orientované vlády. A to přesně potřebuje Česká republika. Jenže dokud si vznik většinové reformní vlády občané razantně nevyžádají, dokud nepošlou do důchodu nabubřelé a ješitné politické samožery, není bohužel k optimismu vůbec žádný důvod. Dokonce ani k tomu novoročnímu, který je jinak všude na světě povinný.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.