Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Především vyrovnaný rozpočet

8.7.1996

Nová vláda připravuje programové prohlášení

Mocenský a manévrovací prostor nové vlády, jež se za pár dnů pokusí získat v parlamentu podporu pro své programové prohlášení, je nejen omezen ČSSD, ale i přízrakem předčasných voleb. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že otázkou pouze je, zda si nová vláda může dovolit na rok či dva odložit zásadnější a koncepční reformy a snažit se zachovávat status quo. Jinými slovy, zda jsme již tak daleko, abychom si mohli dovolit bránit stávající stav věcí, tedy ani příliš neustupovat opozici, ani ji příliš nedráždit.

Reforma nemůže skončit
Z obecně filozofického hlediska je třeba říci, že reforma či transformace je svým způsobem nikdy nekončící proces, a to nejen v České republice. Reformy zažívají v Latinské Americe, ve východní Asii, ale stejně tak i v západní Evropě. Liberalizuje se pracovní trh, reformují se sociální zákony a penzijní systémy, rozbíjejí se státní monopoly atd. Svým způsobem probíhají reformy i globálně - například celosvětové snižování celních sazeb v rámci uruguayského kola GATT (dnes WTO). Zkrátka svět už chápe, že pokusy o udržování "stavu věcí" většinou vedou k zhoršení "stavu věcí".Vraťmě se však domů a představme si vládu, která skutečně bude důsledně hrát roli mrtvého brouka. Takový stav bude k činosti motivovat především nevyzpytatelný parlament, od něhož pak lze čekat nevypočitatelné a chaotické legislativní kroky. Stačí si vzpomenout, jak i v relativně stabilní politické situaci uplynulých čtyř let se poslancům kupříkladu podařilo prosadit nesystémové snížení daňových sazeb pro malé pivovary. V nynější sněmovně se přitom reálně mohou dít daleko horší věci: daňové úlevy pro to či ono odvětví, mimořádné dotace pro ten či onen subjekt. Chaoticky a narychlo připravovaná legislativa přitom může nejen způsobit přímé ekonomické škody, ale bude odrazovat i zahraniční investory, kteří jsou nejvíce citliví na neočekávané změny daňových zákonů a na nerovné podmínky diktované zájmy lobbistů.

Co lze a co nelze
Text programového prohlášení vlády není dosud hotov, ale již více než týden známe text koaliční dohody, ze které bude program vlády vycházet. Bude se tedy možná měnit forma, ale obsah jen stěží.Podívejme se nyní na hospodářskou a sociální část koaliční smlouvy, kterou můžeme rozdělit zhruba na dvě části: na představy, jejichž splnění můžeme rovnou odkázat do říše snů, a na cíle uskutečnitelné. Do druhé skupiny patří například závazek, že koalice chce "přispět k vyšší transparentnosti na kapitálovém trhu (včetně oddělování investičních fondů od bank)". Jde o zcela neideologickou věc, které by se sociální demokracie neměla bránit. Koalice může ale v tomto případě narazit na jinou bariéru: na mocnou lobby bank a bankovních fondů, která si něco takového v žádném případě nepřeje. Další překážkou je takříkajíc technická kapacita samotné vlády a úřednictva, které musí politické rozhodnutí realizovat. Totéž platí i pro další dvě rozumné nepolitické ideje, které mohou podpořit hospodářský růst: "změnu odpisových režimů tak, aby stimulovaly hospodářskou aktivitu" a "rozhodná opatření proti monopolním a kartelovým tendencím a dohodám". Ta ale budou záviset na schopnostech a pravomocech nového nezávislého úřadu, který má teprve vzniknout.

Rozpočtové bariéry
Aktuální vývoj státního rozpočtu (výše příjmů) není momentálně zrovna optimistický a ministr Kočárník musel před týdnem přistoupit k úsporným opatřením. Koaliční dohoda sice mluví o tom, že "udržení vyrovnaného státního rozpočtu je důležitý úkol", neklade jej však jako nedotknutelné tabu. Přitom i když necháme stranou požadavky ČSSD, samotná koaliční dohoda obsahuje množství nápadů, jak utrácet, a jen minimum myšlenek, jak šetřit. Tak například vláda bude "podporovat zemědělce v oblastech s horšími podmínkami hospodaření" nebo chce "zlepšit míru dopravní obslužnosti (včetně zvýšení dotačních prostředků)", dále slibuje vytvořit Podpůrný a garanční fond v bytové výstavbě, podporu obcí při výstavbě nájemních bytů, poskytování garancí na předhypotéční úvěry, rozšiřování finančních zdrojů EGAP a České exportní banky apod.Za této situace by bylo nejrozumnější, kdyby preambule připravovaného programového prohlášení třikrát zdůraznila fiskální disciplínu a vyrovnaný (případně přebytkový) rozpočet. Od toho by se pak odvíjelo vše ostatní. Programové prohlášení by také mělo lépe než koaliční dohoda určit, co se rozumí pod pojmem "dále snižovat daňové zatížení". Jinak se iniciativy chopí levice se svou představou "selektivního" snižování daní, to jest daňových úlev.

Podle profesora Parkinsona
Nová vláda je podle své koaliční smlouvy "odhodlána rychleji deregulovat nájemné za podmínky nalezení vhodné konstrukce sociálních dávek na bydlení". Začala však nejhorším způsobem, jaký existuje: vytvořila za tímto účelem specializované ministerstvo. To pak přesně v duchu parkinsonovských zákonů znamená zakonzervování úřednické lobby, která nebude mít na deregulaci trhu s byty vůbec žádný zájem, a naopak bude vymýšlet složité systémy regulací a dotací.Do říše snů bohužel patří i koaliční představy o urychlení privatizace. Obtížné bude dokončit už rozdělané projekty, neboť lze očekávat mocenský boj o vliv nad privatizačními institucemi (viz Respekt č. 27/96). A co se týče privatizace bankovnictví, nemá bohužel jasno ani sama koalice: známo je pouze to, že názory lidovců se v zásadě rovnají představám sociálních demokratů (postupná privatizace českými subjekty). Na nedávném příkladu IPB a České pojišťovny přitom můžeme vidět, že pokud vláda bude dlouho váhat, dojde k tzv. spontánní privatizaci.Závěr je tedy jediný: nejlépe bude, když nová vláda veškeré úsilí soustředí na konkretizaci těch plánů, které lze za stávající situace uskutečnit. Všechno ostatní by pak měla ohraničit rozpočtovou disciplínou.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.