Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Premiér slaví konec krize

20.9.1999

Mírný růst ekonomiky pouze vyzývá politiky k práci

Překvapivá zpráva o mírném růstu hrubého domácího produktu o 0,3 % ve druhém čtvrtletí letošního roku nepochybně potěší. Po čtyřech čtvrtletích poměrně razantních propadů je to jedna z mála věcí, která nám může udělat radost, a je zbytečné tento vývoj okamžitě bagatelizovat. Nemělo by překvapit, že se Miloš Zeman chlubí, veselí, oslavuje, a dokonce používá tak silná slova, že jeho vláda "vyvedla zemi z krize", a to dokonce o půl roku dříve, než sama očekávala. Politik chce vždy sbírat body a také ví, jak je pro ekonomiku důležité vyvolávat mezi občany i podnikateli tzv. pozitivní očekávání.

Nic neobvyklého

Přesto již na první pohled existují dva zřejmé důvody, proč nemá Zemanova vláda s vývojem HDP příliš společného. Za prvé jde o čísla za druhé čtvrtletí letošního roku, tedy z období, které mohla jednobarevná vláda ČSSD svým půlročním působením těžko ovlivnit. Druhým zřejmým důvodem je skutečnost, že vláda je statistickými údaji sama překvapena. Samotný fakt, že se Zeman chlubí, ale není třeba odsuzovat. Dělá to -- ať se nám to líbí, nebo ne a ať je to pro vzdělanější lidi jakkoli komické -- téměř každý politik i v západních demokraciích. Například na podzim roku 1992 se konaly v USA prezidentské volby, které vyhrál současný prezident Clinton v souboji s Georgem Bushem právě zásluhou tvrdé kritiky hloubky hospodářské krize. Vzhledem k tomu, že statistické údaje přicházejí se značným zpožděním, vyšlo brzy po volbách najevo, že ekonomika již půl roku před volbami v recesi nebyla, naopak poměrně utěšeně rostla. To nijak nebránilo nově zvolenému prezidentovi, aby si výsledky hospodářství výsledek a obnovený růst rychle přisvojil a vydával ho za úspěch svého vládního týmu. Podobně si obnovu hospodářského růstu v Německu v prvním čtvrtletí letošního roku neváhal připsat nový kancléř Schröder. Politici si zkrátka rychle přisvojují úspěchy, tvrdí například, že vytvářejí pracovní příležitosti, které pilně (a často jim navzdory) tvoří soukromý sektor. Politici si podobnou taktikou často naběhnou. Tím, jak si nezaslouženě přisvojují úspěchy, voliči jim také -- a někdy nezaslouženě -- přisuzují všechno negativní. Premiéři a ministři se zkrátka často příliš čepýří a demokratická média se jim někdy také až příliš příkře vysmívají. Tak jsou zkrátka rozdány karty.

Počkejme na další čtvrtletí

Než začne ekonom hovořit o trendu, musí mít na rozdíl od politiků k dispozici delší časovou řadu. Tedy minimálně dvě čtvrtletí, ale spíše tři nebo čtyři. V našem případě máme rok trvající pokles a jedno čtvrtletí drobounkého růstu. Nikdo proto nemůže zodpovědně tvrdit, že jde o trend. Údaj o mírném růstu je také srovnáván se základem poměrně hlubokého propadu, a proto číslo vypadá opticky dobře. Na druhé straně je velmi dobrým znamením vývoj exportu, který poměrně úspěšně roste. Tento údaj je ale ve zdánlivém nesouladu s čísly o dalším poklesu produktivity a celkovém objemu investic. Je ale pravděpodobné, že exportní schopnost vykazují především podniky se zahraničním kapitálem, podniky restrukturalizované, podniky, které získaly zásadní investice. Produktivita a objem investic klesají ve špatných podnicích a bohužel i v mnohých podnicích průměrných, jejichž budoucnost je nejistá. Potíž je navíc v tom, že se řada nadějných exportérů nachází ve finančně zoufalém stavu a nikdo jim na investice nechce půjčit. Typickým příkladem je zoufale předlužená, ale přitom exportně úspěšná strojírenská firma ZPS Zlín. Růst je tedy částečně tažen vývozem, který na jedné straně využívá konjunktury v západní Evropě, ale na straně druhé se zřejmě dokáže vyrovnat se silnou korunou. Otázkou je růst spotřeby, který je také tahounem dnešního mírného růstu. Vzhledem k tomu, že vývoj reálných mezd opět předbíhá růst produktivity práce, je skutečně legitimní otázka, zda je mírný nárůst HDP zdravě založen. Zatím můžeme říci pouze to, že lze vystopovat pozitivní i negativní trendy.

Práce jako na kostele

Na opravdové výsledky vlády ČSSD si musíme ještě počkat. Důvodem k oslavám bude až dynamický (5-7 % ročně) a dlouhodobě udržitelný hospodářský růst. Pochválit lze zatím jen Zemanovu snahu rychle privatizovat banky a telekomunikace i pokusy jeho ministrů najít podnikům zahraniční partnery. Naproti tomu se vláda stále více zadlužuje, nehodlá snižovat daně, nechce slyšet o radikální reformě penzijního systému ani sociálních výdajů. Zemanova vláda se snaží lákat zahraniční investice, ale proti tomu stojí skutečnost, že investoři by si přáli především vládu silnou a stabilní, zatímco u nás máme vládu menšinovou. Přílivu investic brání i fakt, že děláme příliš málo pro integraci do evropských struktur. Vázne reforma institucí, soudního systému apod. Práce pro silný růst tedy zůstává "jak na kostele". Doufejme, že první náznak pozitivních signálů o vývoji ekonomiky zapůsobí na politickou reprezentaci a kabinet jako výzva k práci, nikoli jako důvod k usínání na vavřínech.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.