Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Přišli jsme o určitý pel

29.1.1996 - PETR HOLUB, JAN MACHÁČEK

S ministrem Jiřím Skalickým o privatizaci, bankách, aférách a jeho straně

Ing. JIŘÍ SKALICKÝ (* 1956 v Kolíně) studoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, pak pracoval ve výzkumném oddělení kosmetického podniku Astrid. V 70. a 80. letech navštěvoval i pořádal bytové semináře o filozofii a politologii. V roce 1989 spoluzakládal Občanskou demokratickou alianci a dvakrát se stal (poprvé nakrátko do r. 1990, podruhé od března 1995) jejím místopředsedou. V letech 1990-92 byl poslancem Federálního shromáždění, od června `92 je ministrem privatizace ČR. Je ženatý, má tři syny a dceru.

Obvykle se říká, že privatizaci vymysleli Klaus s Ježkem a že vy jste ji pouze dokončil jako korektní úředník. Není vám líto toho, že jste v ministerské funkci neměl větší publicitu?Když ODS neakceptovala Tomáše Ježka na postu ministra privatizace a když ODA v nečekané situaci navrhla do funkce právě mě, viděl jsem v tom nelehký úkol. Jednak jsem nastupoval po tak slovutné osobě, jednak jsem tušil, že privatizace bude čím dál více kritizována. Bylo třeba zpřesnit procesní pravidla, která by zachovala její důvěryhodnost. K tomu jsem napnul síly a zanedbával jsem reklamu. Považuji za strašně důležité, že se mi v zásadě podařilo privatizaci dokončit, aniž byla poškozena důvěra veřejnosti, jako se to stalo v mnoha jiných zemích. Považuji to za mnohem důležitější než světskou slávu a popularitu.Vaší politické pověsti nepřispělo, že jste se v červnu `94 ve zlém rozešel s Tomášem Ježkem.Je mi líto, že odvolání poškodilo naše osobní vztahy.Proč jste tehdy odmítl podrobně vysvětlovat důvody jeho odvolání z místa předsedy Fondu národního majetku (FNM)?Nechtěl jsem snižovat obrovský význam práce, kterou udělal pro privatizaci. Svým mlčením jsem ale fakticky nabízel odpověď, že pro odvolání nebyl žádný skutečný důvod a že pravá příčina souvisela s mocichtivostí a s bojem o posty. Já si ale myslím, že dnes je již patrné, v čem bylo nutné změnit důraz a styl práce fondu.

Dotáhnout fond do konce
Co říkáte tomu, že Václav Klaus považuje za největší chybu celé transformace zřízení FNM?Fond je instituce dvojí tváře. Na jedné straně vydtupuje jako soukromá právnická osoba vlastnící majetek, který na ni přejde, a v podstatě s ním nakládá podle vlastního uvážení. Na druhé straně je to veřejnoprávní instituce, která musí koordinovat součinnost se státní správou a nakládat s majetkem veřejně kontrolovatelným způsobem.Když jsme na přelomu let 1990 a `91 vedli diskuse o podobě transformačního zákona, věděli jsme, že by bylo lepší organizovat proces privatizace bez problematické účasti FNM. Byl jsem oponentem zákona a sdílel jsem pochybnosti jeho předkladatele Václava Klause. Ale zákon byl takto přijat, privatizační proces se podle přijatých regulí rozběhl a novelou, kterou jsem prosadil v roce 1993, se podařilo vyjasnit a upravit některé kompetenční vztahy mezi FNM, ministerstvem a vládou. Dnes považuji za mnohem rozumnější dokončit transformační proces a dotáhnout úlohu fondu do konce. Nebo alespoň do takového stadia, kdy bude moci být zbytek jeho působností převeden na nějakého právního nástupce.Šlo to ale vůbec udělat jinak, bez FNM?Ministerstvo privatizace a FNM nejsou jedinými institucemi, které nakládají se státním majetkem. Technicky, organizačně i právně bylo rozhodně možno nalézt jiné řešení.Před časem jste vyhlásil úmysl urychlit privatizaci tzv. strategických podílů, tedy prodat státní akcie ve velkých podnicích, které mají zásadní význam pro naše hospodářství. Není to jen politická deklarace, jíž se chcete vymezit vůči opozici? Je urychlení vůbec možné?Především to nebyla moje deklarace, ale - pro nás pro všechny - překvapivý výrok premiéra. Já to komentoval skepticky. Řekl jsem: vítám, že přestáváme vnímat strategické podíly jako posvátnou krávu, na kterou nechceme sahat, protože v mnoha oblastech, třeba v bankovním sektoru, bychom už měli nalézt odvahu v privatizaci pokračovat. A zároveň jsem říkal: bude to dlouhodobý proces, není to úkol pro nějaká uměle zrychlovaná řešení. Vývoj mi dává za pravdu.Mluvil jste o bankovním sektoru. Jak vidíte možnost privatizace velkých českých bank?Možných přístupů je několik a názory se liší. Základní zásady: neřešíme úkol úplné privatizace bank, protože majorita vlastnictví je už jinde než v rukou FNM. Samozřejmě platí teze: jestli drží fond asi 35 % v IPB a k tomu má podíly 45 % například ve spořitelně, je nejmocnějším akcionářem, který má největší vliv. Ale to, že privatizujeme nějaký minoritní balík, má samo o sobě svou důležitost. Druhá teze: pro naše banky není nezbytné hledat nějakého strategického partnera a metodu, jak privatizovat balíky státních účastí vcelku. Můžeme uvažovat například i o tom, že bychom posílili diverzifikovanou vlastnickou strukturu, která v bankách je. Třetí teze: je možno kombinovat metody snižování státního podílu postupným odprodejem akcií a hledáním kupců pro nové emise. Všechny naše banky potřebují zásadně posílit, mají-li v budoucnu být schopny konkurence v celoevropském prostoru. Nám připadají ty největší banky na českém trhu jako giganti, ale jsou trpaslíky ve srovnání s bankami evropskými.Jak vidíte postavení našich bank po případné integraci do Evropské unie?To je téma, které vyvolává bouřlivé diskuse, ale nepřeceňoval bych je. Bankovní sektor potřebuje především stabilizaci a zcela zřejmě i jistou redukci (v našem ekonomickém prostoru působí příliš mnoho bank - asi 57). Potřebuje i zahraniční konkurenci. Bude sem přicházet ve zvýšené míře, až se budeme přibližovat standardům Evropské unie. To vyvolá bezesporu tlak, jemuž mohou naše banky čelit tím, že budou posilovat své pozice už teď. Proto mluvím o potřebě navyšování kapitálu, což pak umožňuje bankám zvyšovat bilanční sumy a všechny ostatní parametry jejich chování a možností, proto se hovoří o eventuálních fúzích. Chce to ale přirozený vývoj. Bylo by dnes věštěním říkat: jestliže se nám v roce 2000 podaří vstoupit do EU, vyvolá to pro naše banky přesně tyto konsekvence.

Nemůžeme na ně uvalit kuratelu
Požádal jste někdy během privatizace o spolupráci některou bezpečnostní službu? Samozřejmě.Takže je možné, že někteří pracovníci ministerstva měli třeba odposlech v kanceláři?Tak to jsme si nerozuměli. Spolupráci s těmito službami musím využívat pouze v tom smyslu, že často stojíme před problémem privatizace nějakého citlivého podniku, u kterého hodně záleží na tom, abychom věděli co nejvíce o nabyvateli: kdo se za ním skrývá, jestli to není nastrčená osoba. Jindy se objeví indicie nekalého jednání a já se samozřejmě musím snažit situaci prověřit.A pokud jde o prevenci do vlastních řad?Existují způsoby, jak si ověřit, zda se nějaké udání nebo pomluva zakládá na pravdě; kvůli tomu ale nemusíte spolupracovat se zpravodajskou službou.Na rozdíl od západních zemí dochází u nás běžně k tomu, že ministerští úředníci odcházejí na vysoké posty v privatizovaných společnostech.Na rozdíl od západních zemí jsme potřebovali masovou privatizaci. Problém je v tom, že činnost ministerstva jakožto nestandardní instituce procházela různými fázemi a v souvislosti s tím k nám přicházeli nakrátko lidé specializovaní na řešení nějakého problému. Když odešli, museli si najít nové živobytí a nalézají je zase třeba v oboru, jemuž se tady věnovali.Nemělo by existovat něco jako kodex pracovníků ministerstva, který by úředníkům přikazoval, kde po určitou dobu po odchodu z úřadu nesmějí pracovat?Takový kodex jsem v rozumných mezích vytvořil - byla to jedna z prvních věcí, kterou jsem dělal hned po nástupu do funkce: pracovníci ministerstva podléhají jistým pravidlům hry, musejí zachovávat služební tajemství i po odchodu z funkce. Když je poruší, jsou postižitelní. Ale nemohli jsme být příliš radikální. Kdybyste chtěl uvalit na všechny pracovníky ministerstva tvrdou kuratelu - zákaz zaměstnání v oborech, které vystudovali a kde se cítí odborníky - na bůhvíjak dlouhou dobu po ukončení práce na ministerstvu - to by asi málokdo akceptoval. Jiná věc samozřejmě je, že nesmějí použít nebo zneužít získané informace a účastnit se privatizace. A to zajištěno je.Můžete vyloučit, že politické strany prosazují v privatizovaných podnicích své zájmy? Mluví se například o kuratele ODA nad Unipetrolem, ODS nad ČEZ.To jsou pověsti, které mají původ spíše v konkrétním personálním složení orgánu. Dominantní vliv ODS v ČEZ je odvozován z toho, že Lívia Klausová sedí v dozorčí radě, a Unipetrol má ten problém, že Téra byl významným členem ODA a náměstkem financí. Já si myslím, že v praxi je rozhodování ovlivněno minimálně. Privatizační proces se chýlí ke konci a doufám, že se v budoucnu podaří zamezit vývoji, který by směřoval k tomu, že by politické strany měly své prebendy v důležitých podnicích. Budoucnost je v úloze veřejné kontroly zvláště v podnicích, kde bude stát ještě nějakou dobu uplatňovat svůj vliv (Unipetrol, Telecom apod.).

ODA - jiný přístup
Může se ODA udržet na politické scéně, kde už jedna občanská, pravicově zaměřená strana existuje?ODA má na politické scéně České republiky své místo. V mnohých ekonomických otázkách je náš názor opravdu podobný s ODS. Ale pokud má být pravicově orientovaná politika v České republice i v budoucnosti úspěšná, pokud se má zachovat dnes už izolovaný ostrůvek v postkomunistickém moři zvratů zpátky k levici, tak je velmi důležité, aby se i nadále doplňovaly dva přístupy, které se oba představují jako liberální nebo konzervativně liberální, ale každý má přitom zcela specifický odstín. Chceme a budeme ODS korigovat tam, kde jakoby ztrácela vůli transformaci dokončit.Nepřipouštíte si tedy myšlenku, že se ODA posune blíže ke středu, kde zatím žádná silná strana neexistuje?Neumím hodnotit chování a ideologii politických stran na pravolevé přímce. Ale máme-li se dohadovat, zda je ODA napravo nebo nalevo od ODS, položím na stůl několik témat a můžeme hovořit. V otázce bytové politiky jsme proti téměř sociálnědemokratickému přístupu ODS nepoměrně pravicovější. Naopak náš názor, že nemáme masově, razantně a rychle privatizovat celé zdravotnictví, by politologové hodnotili jako levicovější. Na základě věcí vytržených z kontextu však nelze vyslovovat soudy: ODA je spíše středovou stranou, ODA je pravicovým oponentem ODS atd. To celou věc zkresluje. A je to zbytečné. ODA je stejně jako ODS svébytnou silou.Můžete přirovnat vztah ODA-ODS k nějakému zahraničnímu příkladu?To nejde, protože politická scéna v každé zemi je výsledkem různého historického vývoje.Odlišnost ODA od ODS si tedy každý musí odvodit z jednotlivých případů?Celistvý obraz se po pěti letech společné existence dá nazřít, ale těžko pojmenovat v několika větách. ODA například klade mnohem silnější důraz na podporu klasických konzervativních hodnot, zatímco v momentální politice ODS převažuje čistě liberalistický přístup. S ODS se shodneme, že stát nemá zasahovat do většiny sfér lidského života, od soukromých záležitostí až po ty ekonomické. Ale ODA zároveň říká: stát musí být silný tam, kde silný být má - postarat se o bezpečnost a zajistit základní podmínky pro fungování tržního hospodářství, totiž dohlížet nad plněním svobodných smluvních vztahů. S ODS také nesdílíme názor, že by se všechny funkce společnosti měly omezit na vztah stát-občan. Omezovat vliv občana pouze na to, že jednou za čtyři roky dá svůj hlas správné straně, není naší vizí.

Uskutečňovat sny je těžká práce
Právě před rokem vrcholila aféra ODA s dluhem u Moravcovy banky a s BIS, která vaši stranu u voličů poškodila. V čem jste tehdy udělali chybu?O našem dluhu u Moravcovy banky už bylo napsáno tolik, že nevím, co je možné říci nového. Jako většina stran máme dluh od minulých voleb. Naše neštěstí bylo především v tom, že jsme řešení této otázky spojili s tehdy důvěryhodně se tvářící, ale úplně jinak se vyvíjející bankou. Druhou chybu vidím ve velmi rozpačitém vysvětlení této věci. Dnes je naštěstí situace vyjasněná, protože vyšetřování ukázalo, že směnka existuje, že se nejednalo o podvod. Zbývá jen vyřešit samotný dluh. K aféře BIS bych se nerad vyjadřoval. Nevím, co o tom ještě říci.Dá se říci, že v důsledku této aféry poklesly preference ODA zhruba o polovinu.ODA tehdy upozornila na problém efektivní kontroly bezpečnostních služeb. Neučinila to ale šťastně, ani věrohodně. Největší chyba spočívala v tom, že jsme problém prezentovali v souvislostech a čase, kdy se shodou okolností hodně mluvilo o našem dluhu. Dnes je patrné, že otázka kontroly zpravodajských služeb opravdu znamená reálný politický problém a že to není jen zástupná záležitost, kterou se strana snažila odvést pozornost od svých dluhů. Ale tehdy tento dojem vinou našich chyb vznikl, a to způsobilo odliv preferencí.ODA tehdy ztratila důvěru mnoha lidí. Už víte, jak ji získáte nazpět?Přišli jsme o určitý pel strany, která do té doby nebyla spojována s žádnou nepříjemnou záležitostí. Ukázalo se, že máme dluh stejně jako ostatní a že jsme se ho pokusili nešikovným způsobem řešit. Z toho bych ale ještě nevyvozoval ztrátu důvěryhodnosti. Návrat k takové míře voličské přízně, jakou jsme požívali v průběhu roku 1994, kdy se naše preference pohybovaly mezi 13 a 15 procenty, lze samozřejmě docílit jedinou věcí - právě důvěryhodnou a efektivní prací, navrhováním řešení společenských problémů. Tedy návratem k tomu, co ODA vždycky dělala, než se dočasně ocitla ve stavu vnitřní krize.Na místě místopředsedy ODA jste loni v březnu vystřídal Daniela Kroupu, který byl v sedmdesátých letech vaším učitelem na tajných filozofických seminářích. Nepřipadáte si jako nevděčník?Tento pohled musím kategoricky odmítnout. Nebyl to střet typu bývalý učitel filozofie Kroupa versus nevděčný žák Skalický, ale prostě volba tří místopředsedů z pěti kandidátů. Dopadla tak, jak dopadla, aniž by šlo o jakýkoli prvek rivality mezi kterýmikoli dvěma navrženými kandidáty.Měly pro vaši pozdější kariéru nějaký význam Kroupovy filozofické semináře? Nebo sloužily jen k ukrácení dlouhé chvíle za normalizace?Viděl bych to tak, že skupina velice dobrých přátel, která vytvářela jedno z mnoha ohnisek disentu, skupina, kde byli Pavel Bratinka, Ivan Mašek, Viktor Dobal, Daniel Kroupa, já a mnozí další, se rozhodla založit politickou stranu a pokusit se realizovat všechny sny a představy, které se probíraly za dlouhých večerů období normalizace. Tato změna znamenala pro naše vztahy velkou ránu. Realizace snů už není příjemné posezení s přáteli, ale zatraceně těžká práce a s ní související rozrůzňování názorů a postojů. Takový je ovšem život. Ale na druhé straně: kolika generacím v historii lidského rodu se poštěstilo mít účast v tak historicky klíčových dobách, jaké nyní prožíváme?
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.