Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Proč banky nechtějí půjčovat

23.11.1998

Do Čech se vplížila nemoc zvaná "credit crunch"

Stále více ekonomů upozorňuje na to, že se spolu s poměrně hlubokou recesí vplížil do české ekonomiky jev, kterému se v ekonomické teorii říká "credit crunch". Česky to zhruba znamená neochotu bank poskytovat jakékoli úvěry, především pak podnikové sféře. Credit crunch je do značné míry psychologické a nakažlivé povahy. Jde o více či méně přemrštěnou reakci na "zranění", na nějakou negativní zkušenost z minulosti: banky zpravidla přišly neuváženými půjčkami o peníze a jejich vlastníci a manažeři už nechtějí dále riskovat. Právě proto, že jde do značné míry o psychologii, neexistuje žádný známý a účinný lék, jak nemoc rychle vyléčit.

Podniky nasuchu

Nárůst bankovních úvěrů v české ekonomice bude letos činit nominálně pouze 3,3 %, což je při inflaci okolo 10 % velmi nízké číslo. Většina českých bank letos poskytne podnikové sféře mnohem menší objem úvěrů než vloni, v případě Komerční banky to má být dokonce o 10 % méně. Nabízí se otázka, co vlastně české banky s volnými prostředky dělají. Přece mají své zisky z rozdílu mezi úroky z vkladů a poskytnutých úvěrů. Nebo snad ne?Naše banky v první řadě příliš volných zdrojů nemají. Musí vytvářet rezervy a oprávky na špatné úvěry (podíl tzv. klasifikovaných úvěrů dosahuje v České republice v průměru 30 %, což je jedno z nejvyšších čísel na světě), centrální banka jim nedávno také nařídila vytvářet rezervy na zástavy v podobě nemovitostí. Banky rovněž nakupují bezpečné vládní dluhopisy a dluhopisy centrální banky, poskytují půjčky na mezibankovním trhu. Namísto úvěrů podnikové sféře narůstá výrazně objem spotřebitelských úvěrů a objem poskytnutých hypoték. Většině českých podniků nepomohou ani zahraniční banky, které zpravidla úvěrují pouze zahraniční firmy nebo podniky, které mají alespoň nějakou zahraniční kapitálovou účast. A takových je u nás dosud málo.Credit crunch není nic unikátního. Koncem osmdesátých a počátkem let devadesátých postihl například Spojené státy, nejméně sedm let s ním neúspěšně zápasí Japonsko. V současnosti se svět dokonce obává globálního credit crunche v souvislosti s tím, že si největší banky spálily prsty v Asii, Rusku a Latinské Americe - tyto obavy už naštěstí mírně polevují. Potíž České republiky je ovšem posílena tím, že podniky jsou na bankách velmi závislé a bankám nevznikla žádná konkurence na kapitálovém trhu, kam by podniky mohly chodit pro potřebné zdroje.

Imunita proti výši úroků

Nejjednodušším řešením by na první pohled mohlo být další prudké snížení úrokových sazeb centrální bankou. Vždyť i "slavný profesor Václav Klaus" nám tvrdí, že za všechno může právě ČNB se svou restriktivní politikou a vysokými úrokovými sazbami. Podniky jsou prý škrceny příliš vysokými úroky, a tak se úvěry, které byly ještě donedávna spláceny, a byly tudíž považovány za dobré, rychle stávají špatnými. Příliš velký objem špatných úvěrů vede zase k opatrnosti a zdrženlivosti bank, které nakonec raději nepůjčují vůbec. Proto prý stačí snížit úrokové míry - a vše bude zase v pořádku. Tak to ale vůbec není.Hlavní příčinou špatného stavu českých podniků nejsou vysoké úroky, ale nedotažená privatizace a restrukturalizace, neschopnost konkurovat na zahraničních trzích, mizerný management, tunelování, rozkrádání a v případě exportérů ještě nepříznivý kurz koruny.Navíc je credit crunch vůči změnám úrokových sazeb imunní. Jakmile začnou být banky obezřetné a zdrženlivé, půjčují jen velmi nerady, ať jsou již úroky, za které půjčuje centrální banka, jakékoli. Proto lze čekat, že nedávné relativně prudké a několikanásobné snížení úrokových sazeb centrální bankou nepodpoří růst tak jednoznačně, jak se původně očekávalo. Možný je dokonce opačný efekt: nižší úroky mohou bankám snížit příjmy z úvěrů, které budou i nadále spláceny.Existuje tedy pouze dlouhodobé a bolestné řešení. Nejdříve je třeba banky rychle privatizovat do rukou seriózních zahraničních strategických partnerů. Pak musí v české ekonomice nastat očistná vlna bankrotů, které nejsou pouze špatná věc; v duchu "kreativní destrukce" (termín slavného rakouského ekonoma Josepha Schumpetera) uvolňují potřebné zdroje vázané ve ztrátových a neperspektivních podnicích. Dále musí vzniknout důvěryhodný kapitálový trh, na který si banky začnou chodit pro peníze. A nakonec musíme mít také důvěryhodnou vládu s jasnými a rozumnými cíli. Pouze taková vláda může pomoci otočit temnou náladu a negativní očekávání podniků, spotřebitelů i bankéřů.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.