Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Prodejte, než bude pozdě

22.6.1998

Proč se politici brání privatizaci bank

Jednou z nejdůležitějších zpráv uplynulých dnů byl nepochybně vstup Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) do České spořitelny. Prestižní evropský bankovní dům získal dvanáctiprocentní podíl nákupem akcií od společností sblížených s firmou Motoinvest. Tošovského vláda o tom mlčí, přesto lze za obchodem tušit její plán a strategii: učinit alespoň něco, aby se dlouho diskutovaná privatizace jednoho z klíčových finančních domů už nedala snadno zvrátit. EBRD totiž rezolutně prohlásila, že do spořitelny vstupuje pouze na dva roky a déle setrvá jen tehdy, pokud se privatizace rychle dokončí. Proti se ovšem postavil stínový ministr financí ČSSD Ivo Svoboda. Nejprve sice řekl, že "Evropská banka je kotva a jistota privatizačního procesu", zároveň ale varoval, že sociální demokracie rychlý postup privatizace odmítá. Podle Svobody nejde, aby někdo -- ani EBRD -- jen tak přišel a rozhodoval. Pokud jde o rychlost privatizace, ČSSD si prý dokáže nejvýš představit, že za dva roky budou "nastartovány nezvratné procesy k nalezení vlastníků". Méně šikovné výroky si lze od nástupce největší české strany sotva představit.

Rizika neprivatizace

Rychlá privatizace českých bank by neměla být ideologickou otázkou. Na odborném poli se dal ještě před rokem hájit názor, že nejlépe a za nejlepší cenu se budou banky prodávat, až se ekonomika opět dostane z útlumu do růstové fáze. V okamžiku hospodářského poklesu nebo mizivého růstu se kvalita portfolia bank rapidně zhoršuje a nižší je pochopitelně i cena, za kterou je banky možné prodat. Tento důvod pro odklad privatizace dnes již nelze používat. Nepochybně ho totiž přebil argument, že náklady dalšího otálení s privatizací neustále rostou. Důvodem jsou aktivity zahraničních bank, které na našem trhu začínaly velmi pomalu a opatrně, nyní však stále rychleji ujídají z koláče, který živil české banky. Do řad svých klientů lákají především podniky, které umějí vyvážet, a jsou tedy na tom relativně dobře. Tento proces bude dál postupovat a české banky budou se zbylými podniky vytvářet zisk stále obtížněji.Motivy sociálních demokratů ale nejsou odborné. Ve volebním programu ČSSD se dočteme, že privatizace bank je podmíněna tzv. revitalizací podniků, které banky přímo či nepřímo ovládají. Přeloženo do srozumitelného jazyka -- jde o to, že sociální demokraté chtěli získat ekonomickou moc ve státě tím, že budou skrze banky provádět průmyslovou politiku, tedy pokud možno ovlivňovat, jak budou banky používat své zdroje. Podobně jako slovenská vláda, která rovněž nechce prodat banky strategickým partnerům a dává přednost fúzím největších bankovních ústavů. Není pochyb o tom, že Mečiarovi jde především o zachování vládního modelu, ve kterém prorůstá politická a finanční moc.

Jde o moc

Jak chtěli sociální demokraté prosadit i u nás slovenský scénář? Nejdále zatím postoupila příprava privatizace Československé obchodní banky (ČSOB). Před uveřejněním inzerátu na prodej této banky ve Financial Times se vláda pokusila zalepit téměř všechny díry a poskytla například garanci na patnáctimiliardovou pohledávku vůči Slovensku. Privatizační pokroky v ČSOB jsou pochopitelné. Celkový vlastnický podíl českého státu zde činí dvě třetiny základního jmění a ústav je relativně zdravý. ČSOB má rovněž poměrně málo poboček a primárních vkladů, přímé i nepřímé vlastnické podíly ČSOB v českém průmyslu jsou ze všech tří ústavů, jejichž privatizace se připravuje, nejmenší. Tošovského vláda tudíž na privatizaci tlačila, protože je "technicky" i politicky nejjednodušší: ministři věděli, že k režírování mocenského vlivu v ekonomice sociální demokraté -- do soboty považovaní za suverénního vítěze voleb -- obchodní banku nepotřebují.S Českou spořitelnou je to už složitější. Tento finanční ústav má na starost naprostou většinu primárních vkladů občanů a své zdroje dále půjčuje ostatním bankám na mezibankovním trhu. Průmyslovým podnikům půjčuje spořitelna v daleko menším rozsahu. Hlavním důvodem odporu ČSSD proti privatizaci byl v tomto případě fakt, že nechce přijít o možnost ovlivňovat, které banky se ke zdrojům dostanou či nedostanou. Tošovského vláda nesebrala odvahu uveřejnit inzerát o prodeji spořitelny ve Financial Times. Důvodem nemusela být nutně obava ze Zemanova hněvu, ministři si možná uvědomovali, že případní investoři znají nechuť ČSSD k prodeji spořitelny a podobnému inzerátu by nevěřili.Třetí z velkých polostátních bank -- Komerční banka -- má největší podíl na trhu úvěrů pro průmyslové podniky a silné přímé a nepřímé (skrze fondy) vlastnické podíly v průmyslu. V plánech sociální demokracie šlo o nejdůležitější z finančních domů, a proto se také o privatizaci Komerční banky mluvilo nejméně.Je známo, že v poslední době se dostaly do obrovských potíží největší průmyslové konglomeráty typu Chemapol a Soudkovo plzeňské impérium, a na veřejnost pronikají informace, že banky, kterým tyto podniky nesplácejí úvěry, ztrácejí trpělivost. Díky privatizaci by se vyjasnilo, jak na tom největší české podniky vlastně jsou -- soukromý bankéř by určitě nechtěl věčně dotovat ztrátové firmy. Mohl by tedy podniky donutit k pokusu o transformaci neefektivních provozů. Proto nelze vyloučit, že ani nová, zřejmě pravicová vláda nebude chtít ztratit vliv v bankách, aby mohla zabránit sociálním dopadům nutné restrukturalizace. Pak nezbývá než věřit, že se jí podaří husarský kousek a najde dost schopných úředníků. V opačném případě, který je pravděpodobnější, podnikům nepomůže a banky dále oslabí. Zatáhnou to daňoví poplatníci.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.