Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

První změna ve vládě

26.7.1999

Místo účetního přichází akademik

Takže minulý týden nakonec všechno dopadlo tak, jak všichni předpokládali. Zeman vyměnil ve vládě pouze jednoho člověka, a to ještě neopomněl zdůraznit, že nemá výhrady vůči jeho práci, ale poukázal na jeho obvinění v kauze Liberta.

Proč právě on

Na odvolání Svobody lze nahlížet dvojím způsobem. Za prvé skrze chladné politologické brýle, které sledují technologii moci a motivy těch, kteří mocí vládnou. Druhou perspektivou je pohled idealistický, tedy komentování z hlediska, jak by to mělo být nebo jak je to správné. Z prvního pohledu je Svobodovo odvolání zcela pochopitelné a motivy Miloše Zemana zřejmé. Obliba strany i vlády klesá a někoho odvolat musel. Svoboda se stal ideální obětí. Nebyl příliš charismatický, na veřejnosti působil spíše podivínsky a ve společnosti se nikdy neodloučil od ještě podivínštější poradkyně Barbory Snopkové. Úřad ministra financí má v zemi na starosti téměř všechno a lze na něj všechno svést. Miloš Zeman mu může vyčítat neúspěchy daňových zákonů, zdržení další legislativy, chyby či nedůslednost v rozpočtové politice, v privatizaci, finančnictví, na kapitálovém trhu. Navíc Svoboda vstupoval do vlády jako zástupce tzv. Grossovy větve v ČSSD, která Zemanovým postupem sotva posílí.Jaký byl Svoboda ministr? Rozhodně ne příliš výrazný. Nebyl myslitel-národohospodář ani makroekonom, ale spíše účetní. Originální myšlenky neměl vůbec žádné, nebyl schopen přivést si na ministerstvo schopný tým ani erudované a vzdělané poradce. Na druhou stranu nepatřil ani mezi nejhorší, a již vůbec ne mezi nejarogantnější ministry Zemanova kabinetu.Zvolíme-li optiku jak by to bylo správné, pochopíme, že seznam kandidátů na odvolání by měl Svobodou spíše končit než začínat. Nikdo nemá tušení, co dělá a k čemu je vlastně dobrý ministr bez portfeje Jaroslav Bašta, inteligentní, vlastně žádnou větu nelze slyšet od ministra "pro bydlení" Jaromíra Císaře, který navíc rozhoduje o desítkách miliard. Ministr zemědělství Jan Fencl je obyčejný lobbista za zájmy jedné skupiny zemědělců, tedy družstevníků, a vůbec se tím netají, což je přiznání v civilizovaných zemích nevídané. Ministr průmyslu Miroslav Grégr je slon v porcelánu, který nadělá paseku, kam šlápne, a který nemá tušení ani o takových základech ekonomie, jako jsou například komparativní výhody či ziskovost ("vyplatí se vytěžit všechno, co je v podzemí" apod.). Ministr dopravy Antonín Peltrám nepředvedl zatím nic jiného než aroganci vůči zahraničním investorům a ministr zdravotnictví Ivan David vypadá, jako by se stále svíjel v příšerných depresích.

Oběť znesvářených frakcí

Za Svobody fungovalo ministerstvo financí částečně samospádem (příprava rozpočtu podle politického zadání apod.), neplnilo ovšem další funkce, například privatizaci. Z toho ovšem nelze vinit pouze ministra. Ani faktické zastavení privatizace nebylo důsledkem jeho rozhodnutí, byla to věc celé vlády. Svoboda, muž bez vyhraněného názoru, se ovšem za privatizaci příliš nebral. Také není logické ani spravedlivé svádět na ministra financí neschopnost získat politickou podporu pro legislativní návrhy, které připravil jeho úřad. Neúspěch je přece především důsledkem existence menšinové vlády a opoziční smlouvy.Skandální bylo bezpochyby ministrovo přijetí Pavla Tykače na místo poradce. Sám Svoboda se k němu nikdy nechtěl vyjadřovat. Nelze tedy vyloučit, že Tykačův nástup do úřadu byl důsledkem nepsaných pasáží opoziční smlouvy, tedy dělením moci mezi ODS a ČSSD. K případu továrny na kočárky Liberta, ve kterém je Svoboda trestně stíhán, lze dodat, že za podobné "tunelování podniků" by mohla být obviněna spousta lidí. Podobných příběhů, kterými se policie vůbec nezabývá, jsou totiž stovky. O Libertu se vyšetřovatelé a novináři začali intenzivně zajímat až poté, kdy se před jarním sjezdem ČSSD rozhořel tvrdý vnitrostranický boj mezi tzv. Šloufovou a Grossovou frakcí. Právě v něm patřily úniky informací včetně těch o podniku Liberta a ministru Svobodovi k hlavním zbraním znesvářených sociálních demokratů.

Pro a proti Pavla Mertlíka

Co můžeme čekat od Svobodova nástupce? Pavla Mertlíka lze skutečně považovat za erudovaného národohospodáře s akademickým zázemím. Je dobré, že jako architekt vládní hospodářské politiky bude mít pod kuratelou i ministerstvo financí. Dosud totiž spolu ve vládě, pokud šlo o hospodářskou politiku, soupeřila tři mocenská centra: Grégrovo ministerstvo průmyslu, "koncepční centrum" Pavla Mertlíka a jeho náměstka Jana Mládka a Svobodovo ministerstvo. Zmatky, hádky a nedostatek komunikace mezi nimi se týkaly prakticky všeho: další privatizace, revitalizačního programu, likvidace monopolů v síťových odvětvích apod. Na druhé straně je třeba připomenout, že ministerstvo financí toho má na starosti příliš a je vlastně vládou ve vládě. Zda ho dokáže Mertlík uřídit, záleží především na tom, jaké si sežene poradce. Lidí se slušným ekonomickým vzděláním z některé západní univerzity je u nás jako šafránu a se Zemanem zpravidla nechtějí mít nic společného. Navíc se k nim ČSSD vždy chovala nepřátelsky a rychle je vyhnala ze všech dozorčích rad státních podniků.Mertlík je jediným moderněji uvažujícím levicovým ekonomem v celé vládě. Chtěl by zrychlit privatizaci, chápe nutnost zrušit monopoly a začít privatizovat v distribučních sítích, třeba v energetice. Můžeme mít ale pochybnosti, jak to bude s jeho odvahou a nasazením, pokud ve vládě narazí. Do roku 1990 byl členem KSČ a osobní statečnost neprojevil ani později. Ze všech úřadů je ministerstvo financí možná nejvíc vystaveno lobbistickým tlakům, a pokud chce být někdo dobrým ministrem, musí jim tvrdě čelit. Není ale vyloučeno, že se Mertlíkovi může podařit o mnohém přesvědčit Miloše Zemana, který si ho vyhlédl a přivedl do vlády. Navíc se premiér do ekonomických věcí příliš neplete, ale jako "technolog moci" ctí všechny, kteří mají sílu a dokážou prosadit svou.Pokud je Mertlík v něčem moderně uvažujícím pragmatikem, je jinde "levicovější než papež". Například rozpočtovým schodkem se chlubí jako největším počinem vlády. Jako akademik nevěří, že by daně tlumily ekonomickou aktivitu, a netají se tím, že by je chtěl zvýšit. O pozitivních dopadech rychlejší deregulace nájemného není přesvědčen a se současným systémem sociálních dávek je spokojen. Na rozdíl od Iva Svobody je Mertlík také rozhodným odpůrcem současné politiky ČNB a chtěl by omezit její nezávislost.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.