Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Prý bude zase dobře

7.6.1999

Miloš Zeman ohlašuje hospodářský růst

V ekonomice se do značné míry a často stane to, v co lidé věří, že se stane. Proto jsou očekávání občanů, spotřebitelů, investorů, podnikatelů i manažerů jedním ze základních hybatelů vývoje tržní ekonomiky. Česká ekonomika se nachází v krizi a je známo, že menšinová a staromódní socialistická vláda nijak usilovně nepracuje na tom, aby situaci změnila k lepšímu, pokud návrat hospodářského oživení spíše nebrzdí, což je pravděpodobnější.Dnes se ale o něco pokusila. Snaží se nás, aktéry ekonomického dění, alespoň přesvědčit, abychom změnili právě ona očekávání. Na jednání hospodářské rady vlády, které se odehrálo před týdnem na zámku v Kolodějích, přišli vládní ekonomové spolu s centrální bankou a statistiky s prognózou do příštích let. Již v příštím roce nás prý čeká hospodářský růst ve výši 1,5 % a v roce 2002 už 3,5%. Vláda tedy říká občanům, že mírný růst se časem vrátí, ale neříká vůbec proč. Neříká, co se má u nás změnit, aby se hospodářský růst mohl vrátit. Růst má nastat prostě proto, že má nastat, protože to říká Zeman s Mertlíkem a protože my všichni si to máme myslet také. Je něco takového možné? Může dojít k obratu bez léčebné kúry, prostě jen tak?

Z nouze ctnost

Na prvním místě je třeba říci, že podobný samovolný obrat skutečně možný je, že je dokonce pravděpodobný. Když ale říkáme, že je takový obrat možný, musíme se podívat na to, o jaký obrat k lepšímu jde, a také na to, jak dlouho může vydržet.To, co vláda věští, není zázrak, můžeme tomu říkat z nouze ctnost. O zemi, která dosáhne hospodářského růstu ve výši 1,5 % ročně, se zpravidla mluví jako o státu, který má značné hospodářské potíže. Platí to i pro vyspělé západoevropské země; pro transformující se ekonomiku, která chce dohnat hospodářskou sílu vyspělého světa řekněme za nějakých třicet let, je míra růstu okolo dvou až tří procent zcela nedostatečná a chabá. Míra růstu, kterou vláda slibuje, bude v lepším případě znamenat udržení rozestupu mezi námi a Evropskou unií. A to opravdu pouze v lepším případě. Většina ekonomů dobře ví, že potenciál západoevropských ekonomik je vyšší než růst, kterého dnes dosahují. A většina ekonomů také dobře ví, co potřebuje Západ udělat, aby situaci změnil: deregulovat trh práce, dokončit penzijní reformy, snížit daně, posílit pravomoci akcionářů a význam kapitálového trhu. Pokud to západoevropští politici konečně pochopí, porostou jejich země mnohem rychleji než dnes.

Efekt očistného vyhnívání

Vláda sice nic úžasného nevěští, ale i tak si musíme položit otázku, proč by vlastně měl růst přijít jen tak. Je pravda, že ministři sice hlemýždím tempem, ale přece jen začínají dotahovat některé věci, o jejichž nutnosti nás přesvědčuje celý svět již pět let. Začínají privatizovat a například kapitálově posilovat banky, po ČSOB by začátkem příštího roku mohli zprivatizovat další dvě. Přece jen se o něco sníží daně z příjmu. Klesají úrokové sazby a koruna poněkud oslabuje. To může pomoci vývozcům. Potíž je ale v tom, že bude-li koruna oslabovat (letos již o 6 % a většina analytiků do konce roku čeká dalších 5 %), budeme sice růst, ale v kurzovém přepočtu se budeme mít ve srovnání se západními sousedy relativně hůře.Možná nejdůležitější je ale cosi, co bychom mohli označit jako efekt vyhnívání. Probíhá totiž zánik nesmyslných finančních konglomerátů, nastupují bankroty a uzavírání zastaralých průmyslových výrob. Až tito ztrátoví mastodonti vymizí ze statistiky, poklesne jejich vliv při výpočtech růstu a větší váhu získají nové a perspektivní firmy.V ČR také existuje relativně kvalifikovaná a levná pracovní síla. Je pravděpodobné, že již brzy k nám budou přesunovat značnou část výroby nadnárodní, německé nebo třeba japonské firmy. Sami si výrobu organizovat neumíme a řídit podnik také ne, můžeme se ale těšit, že to někdo bude dělat za nás. Pokud se vládě podaří "dosáhnout na akcie" podniků a rychle je prodat (jako se to dnes děje v případě ČKD), může to znamenat pozitivní obrat.Nevěřme naopak na nějaký revitalizační plán. V jeho rámci se jedná o omezený počet podniků a jde daleko spíše o řešení sociální problematiky než o záležitost, která bude mít relevantní ekonomický dopad. Na druhou stranu lze spoustu věcí ještě ukázkově zkazit a Zemanova vláda zatím dokazuje, že umí zpackat leccos. Privatizace bank se může dále oddalovat, vláda nebude schopna dotáhnout ani pobídky pro zahraniční investory atd.

Růst musí být udržitelný

Míra růstu v příštím roce se možná dá odhadnout, ale prognózy do dalších letech jsou ryzím věštěním z křišťálové koule. Ekonomové se nemohou shodnout na tom, zda růst může pozitivně ovlivnit případná vyšší míra inflace, neví se, jak se bude dařit Německu, které zůstane naším největším obchodním partnerem (poslední prognózy nejsou optimistické), důvěru investorů může podlomit i stále otevřenější nechuť našich politiků pracovat na vstupu do Evropské unie.Další neznámou je udržitelnost mírného růstu, který vláda předvídá. Vývoj mezd opět předbíhá produktivitu práce a ekonomové si lámou hlavu, co to bude znamenat. Mnozí z nich se obávají opakování "předbalíčkového scénáře": růstu poptávky po dovozech a obnovení nebezpečné nerovnováhy v zahraničním obchodu. Jiní nejsou tolik znepokojeni. Tvrdí, že vysoká nezaměstnanost nebude občany motivovat k utrácení, ale ke spoření, a dodávají také, že postupný pokles koruny prodraží zboží z dovozu.Nejrozumnější odpovědí na podobné pochybnosti by bylo položit základy zdravého a dynamického růstu. Tomu nic nebrání, potřebujeme k tomu ale reformní, proevropskou, a hlavně většinovou vládu, která sníží daně a státní výdaje, dokončí privatizace i deregulace a nastartuje radikální penzijní reformu. Tedy: pustí se do práce.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.