Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Revoluce jednotné měny

10.8.1998

Evropu čeká bu_ blahobyt, nebo krach měnové unie

Jak by se možná mohlo zdát těm Evropanům, kteří se o otázku eura a konec národních měn do hloubky nezajímají, je příprava Evropské měnové unie (EMU) záležitostí bankéřů, ministrů financí a dalších "expertů na peníze". Ve skutečnosti jde o téma, které jednou historici vcelku s jistotou nazvou revolucí v evropském ekonomickém i společenském uspořádání. Když všechno půjde tak, jak si představují optimisté, bude zavedení eura znamenat postupný zánik všech chronických nemocí západní Evropy, jako jsou vysoké daně, rozhazovačná rozpočtová a sociální politika, restriktivní a přeregulovaný trh práce a chronicky vysoká a společensky destruktivní nezaměstnanost. Stejně snadno se mohou naplnit i skeptické scénáře: Evropa se za vysokými zdmi protekcionismu uzavře světu a doplatí na to především ona sama. Jiní, ještě černější pesimisté mluví o rozklížení Evropy, rozpadu měnové unie, a dokonce i o možných vojenských konfliktech.I když si ale odmyslíme dramatické vize, půjde o jednu z nejdůležitějších evropských událostí tohoto století, podle mnohých ekonomů daleko významnější, než bylo zavedení jednotného evropského trhu v roce 1993. Finanční svět ji může srovnávat například se slavnou konferencí v americkém Bretton Woods v roce 1944, která dala vzniknout novému systému směnných kurzů a zrodila instituce, jako jsou Mezinárodní měnový fond či Světová banka.

Nejobtížnější období teprve přijde

Většina pozornosti západoevropských médií se zatím soustře_uje na otázky spíše techničtějšího charakteru než na dlouhodobé důsledky zavedení společné měny. Země, které se mají stát členy Evropské měnové unie, a mají tedy zavést euro, se snaží již delší dobu v mnoha ohledech synchronizovat svou politiku a připravit se na změny: například Portugalsko musí přemýšlet o tom, co má jeho hospodářství společného s Finskem, které leží až na druhém konci Evropy, protože portugalské escudo se musí začít slučovat i s finskou markou. Většina států napříč celým kontinentem musela v uplynulých letech snížit své rozpočtové schodky na úroveň, která se ještě před několika lety zdála nemyslitelná. Úrokové míry v jednotlivých zemích, které se stanou členy EMU, se přiblížily.Pokud se do konce roku nic nečekaného nepřihodí, zdá se, že je vše připraveno, aby se euro utkalo s dolarem v souboji o to, jaká měna bude dominovat na světových finančních trzích. "Je to nevyhnutelné," říká Daniel Gros, ředitel Centra pro evropská politická studia v Bruselu. "V dlouhodobé perspektivě přestane být dolar všemocný a dominantní. Očekávám, že během pěti let se přinejmenším v oblasti fakturovaní v zahraničním obchodě, vydávání státních a podnikových dluhopisů apod. bude euro na celé zeměkouli užívat stejně často jako dolar."I největší "euroentuziasté" ale uznávají, že nejtěžší práce západoevropské politiky a finančníky v příštích letech teprve čeká. Vlády budou muset intenzivně pracovat na tom, aby dosáhly pokud možno vyrovnaných rozpočtů či udržovaly rozpočtové schodky na minimu, a na tom, aby zvýšily pružnost trhu práce. Především se ale musí zabývat otázkou, zda se jejich země v rámci EMU budou, či nebudou snažit koordinovat svoji daňovou politiku. Pokud ano, pak se musí shodnout, jaké sazby daní je možné konvergovat a jaké nikoli.Lze také očekávat, že se vystupňuje tlak a protesty nejrůznějších zájmových a lobbistických skupin, kterým se ve staré západní Evropě plné socialistických pořádků a přerozdělování dobře žilo. Možnost rozpadu EMU třeba již za několik let proto nelze vůbec vyloučit. Například známý britský ekonom John Arrowsmith říká: "Všichni si myslí, že se to podaří jenom proto, že se to musí podařit. Avšak rizika rozpadu, ačkoliv nejsou velmi pravděpodobná, zůstávají reálná. Nutné rozpočtové restrikce, spojené s přísnou či jestřábí protiinflační politikou nezávislé Evropské centrální banky (ECB), mohou ještě zvýšit nezaměstnanost v některých zemích a vyvolat tam sociální nepokoje či politické tlaky na vystoupení z EMU."

Baronka Thatcherová coby Kassandra

Mezi nejznámější temné věštce, co se eura týče, patří baronka Margaret Thatcherová, která nedávno předpověděla rozpad EMU do tří let. Ale i její politický odpůrce, bývalý labouristický ministr financí Lord Haley, je podobný skeptik. Haley nedávno označil za slabochy ty evropské politiky, kteří se bojí veřejnosti přiznat, že sociální neklid, způsobený rostoucí nezaměstnaností ve Francii a Německu, povede k rozpadu měnové unie. Šéf republikánů ve Sněmovně reprezentantů amerického Kongresu Newt Gingrich nedávno zase řekl, že Evropa zahájila "velice neobvyklou hazardní hru". Gingrichovi vadí, že místo toho, aby západoevropští politici sebrali odvahu reformovat klíčové a důležité věci, jako je přeregulovaný trh práce či neúnosně štědrý sociální systém, soustře_ují se na měnovou unii. Gingrich doslova řekl: "Evropa připravuje měnovou unii, místo aby nejprve připravila funkční trh pracovní síly a bydlení, místo aby připravila systém, který dovolí vytvářet a rušit pracovní příležitosti. Evropa se řítí do smrtelného nebezpečí, protože mohou vzniknout konflikty, které evropský politický systém nebude schopen řešit."

Euro proti nezaměstnanosti

Jaké jsou konkrétní otázky, které si až dosud skeptici, pesimisté a kritici celého projektu kladou? Začněme u té nejdůležitější. Co se například stane, když neuměřené utrácení veřejných financí v jedné zemi ohrozí stabilitu eura? Představme si například, že italská či španělská vláda vytvoří vysoký rozpočtový schodek a bude muset vydat dluhopisy denominované v euru. Ty si pak budou kupovat například němečtí občané. Úspory budou stahovány ze soukromé produktivní sféry do vládních dluhopisů, ale také -- pokud bude deficit příliš velký -- může dojít k oslabení eura jako měny."Není se čeho bát," říkají optimisté. Na základě tzv. paktu stability schváleného vloni na summitu Evropské unie v Dublinu byly přece stanoveny jasné hranice rozpočtových schodků a zadluženosti. Pokud je vlády překročí, budou muset platit vysoká penále v řádech procent HDP. To samo by mělo potenciální hříšníky včas odstrašit od rozhazovačné rozpočtové politiky. Navíc existuje ustanovení, že země, které nebudou schopny dostát svým závazkům, nikdo nevykoupí a nikdo jim nepomůže (tzv. princip no bail out clause). Tvrdá disciplína bude tedy nastolena.To je klauzule, která platí jenom na papíře, říkají kritici EMU. Ve skutečnosti je podle nich těžko představitelné, že by Evropská unie dopustila státní bankrot nějaké členské země. A potenciální hříšníci to dobře vědí a budou toho zneužívat.Jak se budou evropské vlády bránit vysoké nezaměstnanosti, když úrokové míry a kurz eura budou ušity na míru jiným než sociálně postiženým regionům? To je další otázka, kterou si skeptici kladou. Politici v západní Evropě nejsou zatím schopni voličům vysvětlit nutnost zásadních reforem, zejména pak na trhu práce. Navíc, jak tvrdí známý americký ekonom Martin Feldstein, zatím Evropa na rozdíl od USA nesměřuje k federaci, protože daně se budou stále vybírat především do pokladen jednotlivých států. Pokud tedy některá chudší země nedokáže vytáhnout své sociálně postižené regiony z krize, nebude moci spoléhat ani na bruselské centrum, které bude mít k dispozici jen velmi omezené prostředky.Optimisté tvrdí, že samo zavedení eura přivede rychle západní Evropu k potřebným reformám. Až začne euro fungovat, nebude možné schovávat mizernou vládní hospodářskou politiku za kurzové rozdíly či rozdíly v úrokových měrách, které stanovují jednotlivé centrální banky členských zemí EU. Nejvíce pracovních míst budou vytvářet státy, které budou mít v pořádku státní finance a vytvoří pružnější pracovní trh i příznivější daňové prostředí než ostatní. Voliči to brzy pochopí a budou tlačit na své národní vlády, aby postupovaly obdobně. Podle některých zastánců projektu EMU bude měnová unie vytvářet jasné podněty pro nutné strukturální reformy. Některé daňové sazby se možná budou časem tzv. harmonizovat, ale na nižších než současných úrovních. Jednotlivé státy totiž pochopí, že nejdůležitější je konkurovat ostatním a že nejlepší cesta k tomu, jak předstihnout další země, je vytvářet co nejpříznivější prostředí pro investory. Kritici a skeptici s tím nesouhlasí. Podle nich naopak velké státy s přebujelými sociálními výdaji, jako jsou Francie či Německo, budou tlačit na státy menší, aby svou daňovou politiku přizpůsobily jejich vzoru. Jinými slovy: protože se ministři v těchto zemích nebudou schopni odhodlat k reformám, budou se snažit přinutit menší státy, aby i ony měly stejně nepružný pracovní trh a vysoké daně.

Euro pro kapitálový trh, vzdělání a penzijní reformu

Ve sporech s kritiky zdůrazňují zastánci eura ještě několik důležitých argumentů. Jednotná měna podle nich bude znamenat rozvoj evropského kapitálového trhu, který získá v prostředí nízkých úrokových měr a nízké inflace širší záběr a novou dynamiku. Může to znamenat nové příležitosti pro podniky a vynalézavé podnikatele, kteří se stanou méně závislými na bankovních úvěrech a budou moci lépe uspokojovat své potřeby investic, především v oblasti technologických inovací.Podle Gilese Keatinga, hlavního analytika firmy Credit Suisse First Boston v Londýně, bude moci západní Evropa nejpozději po roce 2010 "plně využít svůj dosud skrytý a potlačovaný potenciál především v informačních technologiích, médiích, službách a finančním sektoru". Díky úrovni vzdělání, která je údajně vyšší než v USA, může dokonce západní Evropa Ameriku předstihnout.Podobně tomu bude podle nadšenců i s penzijními reformami. Přísná kritéria zadluženosti, která stanovuje tzv. pakt stability, prý evropským vládám znemožní, aby financovaly důchodové závazky skrze rozpočtové schodky. Vlády budou nuceny k radikálním reformám důchodového systému a důchodci, ale i všichni starší občané, kteří mají před důchodem, budou navíc euro podporovat, protože díky nízké inflaci, kterou zavedení eura přinese, zjistí, že nedochází k znehodnocování jejich úspor.

Co se změní pro podniky

Většina podniků v EU euro spíše vítá, přestože něco takového neplatí úplně jednoznačně. První důležitá nepříjemnost, která po zavedení eura zmizí, jsou problémy s fluktuací jednotlivých evropských měn. Německé firmě, která například vyváží do Itálie, se napříště již nestane, že náhle ztratí své pozice na italském trhu prudkou devalvací italské liry. Svým způsobem bude hřiště "nalajnováno" pro všechny stejně a bude jenom na podnicích, jak toho dokážou nebo nedokážou využít. Kurzové rozdíly zkrátka přestanou být faktorem, který ovlivňuje investiční rozhodnutí a obchodní strategii. Podobně podnikům odpadnou miliardové náklady na pojišťování proti kurzovým rizikům či na tzv. risk management, který se snaží chránit firmy proti kurzovým výkyvům.Podniky, jejichž rozsah a záběr přesahuje hranice jedné členské země EU, rovněž přestanou být nuceny vést si desítky účtů v mnoha národních měnách. Místo toho budou mít jeden hlavní bankovní účet v euru, a to jim výrazně ušetří náklady z poplatků, které musí platit bankám za spravování a obhospodařování účtů. To se týká například velkých aerolinek, které působí po celé Evropě, jako jsou například nizozemské KLM.Nic na světě ale není jednoduché. Majitelé některých podniků, které vyrábějí prakticky ve všech zemích unie, se například obávají toho, aby se odbory nezačaly organizovat přes hranice a nepožadovaly zvýšení mezd podle nejvyšších platů, které jsou, jak známo, v Německu. Zavedení eura přinese podnikům také nemalé náklady. Firmy musí provádět složitou a rozsáhlou transformaci účetnictví, a hlavně budou muset investovat do nových informačních technologií. Odhaduje se, že podniky a podnikatelé v EU hudou do konce letošního roku investovat do nových softwarových programů a účetnictví celých 22 miliard dolarů.

Protekcionismus, nebo svobodný obchod

Otevře se Evropa po zavedení eura světovému obchodu, anebo naopak propadne svodům protekcionismu a před světem se uzavře? Vše opět souvisí s tím, jak se Evropa vypořádá s nutnými reformami pracovního trhu a se sociální i penzijní reformou; záleží také na tom, bude-li západoevropské hospodářství růst, či se zmítat v recesi. Velkým optimistou je v tomto ohledu evropský komisař pro obchod Sir Leon Brittan, který věří, že zavedení společné měny posílí evropskou prosperitu a stabilitu. EU se podle něj stane významnějším obchodním partnerem, získá sebevědomí a bude výrazně podporovat liberalizaci světového obchodu.Skeptici se ovšem obávají toho, že restrukturalizace podniků, kterou si zavedení eura vynutí, může znamenat další nárůst nezaměstnanosti a protekcionistické tlaky. Ty mohou být ještě posíleny, když Evropa nedokáže z nejrůznějších důvodů udržet hospodářský růst.Pokud jde o Českou republiku, vznik a zavedení nové evropské měny pro nás zatím mnoho podstatného neznamená. Můžeme si být pouze jisti, že náš vstup do Evropské unie nebude v nejbližší době hlavním tématem bruselských diskusí. Ještě minimálně tři roky zůstane EU zahleděna především do svých vlastních ekonomických problémů.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.