Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Rizikové povolání: bankéř

5.5.1997

V případě IPB státní zástupce zřejmě přestřelil

Hon na bankéře v Česku pokračuje. Poté, co policie obvinila jedenáct osob z bývalého vedení Agrobanky a pět z nich skončilo ve vazbě, byli minulý týden zatčeni dva vůdčí představitelé Investiční a Poštovní banky. Generální ředitel Jiří Tesař a jeho náměstek Libor Procházka jsou obviněni z trestného činu zpronevěry a porušování závazných pravidel hospodářského styku. IPB je třetím největším bankovním domem v republice a oba zmínění bankéři jedněmi z ekonomicky nejmocnějších lidí v zemi. Vláda se přitom zrovna zabývá plnou privatizací jejich bankovního domu a o prodeji zbytkového státního podílu (32 %) mělo být rozhodnuto v nejbližších týdnech či měsících.

Oba bossové nerozhodovali sami

Stále více informací nasvědčuje tomu, že kompetentní orgány - tedy policie i státní zástupci - postupovali v případě šéfů IPB přinejmenším ukvapeně (podrobně viz text na str. 5 - Tesař poslouchal za dveřmi). Svědčí o tom koneckonců reakce naprosté většiny advokátů a právních expertů, stejně jako členů dozorčí rady IPB. V lepším případě si to můžeme vysvětlit tím, že policie byla pod tlakem veřejné kritiky, vyčítající jí laxnost v nedávných finančních skandálech. V horším případě - a to bohužel také zatím nelze vyloučit - mohou stát za rychlým uvězněním obou bossů machinace a intriky, které souvisí se zmíněnou privatizací IPB. Každopádně můžeme již dnes tvrdit, že pokud policie nepřijde s dalšími převratnými skutečnostmi, znamená to, že Tesař s Procházkou jsou stíháni za malichernosti, které dosud ve stovkách uskutečněných bankovních obchodů v této zemi bez problémů procházely.
Investiční a Poštovní banka již delší dobu skupuje všechny nemovitosti mezi Panskou ulicí a Václavským náměstím v Praze. Chce zde totiž stavět obchodní a administrativní centra. Kromě hotelu Palace byla budova bývalého Vojenského projektového ústavu (VÚP) jedinou, která bance zatím scházela. Celý plán investice do těchto nemovitostí (stejně jako nákup akcií VÚP) několikrát projednávalo celé představenstvo i dozorčí rada ústavu. Tesař s Procházkou tedy nerozhodovali sami a tuto skutečnost potvrzuje většina oslovených členů dozorčí rady. Policisté však obvinili pouze dva šéfy banky.
Pochybnosti o celé transakci vyjádřil vůbec poprvé zvláštní analytický útvar ministerstva financí, který se zabývá praním špinavých peněz a podezřelými finančními transakcemi. Potíž byla zřejmě především v tom, že peníze měly putovat do Lucemburska. Schválit podobný převod peněz krátce poté, co analytikům ministerstva utekla pod rukama více než miliarda korun z C. S. Fondů do téže země, bylo zřejmě ožehavé. Až potud je všechno v pořádku. Letmý pohled analytiků a policistů na projektový ústav navíc nenasvědčoval tomu, že by součástí akciovky byla nějaká lukrativní nemovitost. Ta totiž byla v účetnictví podniku odepsána.
Za další postup policie si ale oba nejvyšší představitelé IPB mohou do určité míry sami. Ve své bohorovnosti a téměř pověstné aroganci totiž odmítali transakci vysvětlit a poskytnout o ní potřebné informace. Odmítali se zkrátka s oběma vyšetřujícími orgány bavit. Policie ale mohla mít - tehdy dosud ještě oprávněně - dojem, že Tesař s Procházkou koupili nějakou mrtvou schránku (resp. spící firmu) a přes ni ulili peníze do ciziny. Jenomže nejpozději brzy po zatčení obou představitelů IPB muselo vyjít najevo, že o celé transakci věděla jak dozorčí rada, tak představenstvo. Podle informací Respektu tlačila na vzetí do vazby státní zástupkyně, policie byla proti. Proč, to zatím nevíme.

Souhlas ČNB nebyl třeba

Belgičan van Gansen, který akcie projektového ústavu prodával, si zřejmě z daňových důvodů přál, aby banka nekupovala nemovitost jako celek, ale aby koupila celou akciovku. Je to sice neobvyklé, ale pro kupujícího - tedy IPB - není nic jednoduššího než akciovku nakonec zrušit, resp. zlikvidovat a ponechat si ve vlastnictví pouze to, co z jejího majetku potřebuje. Přesto podle našich informací policie viní oba zatčené mimo jiné z toho, že "porušili pravidla závazná v hospodářském styku". Toho se podle našich informací měli dopustit tím, že nepožádali ČNB o souhlas ke koupi této akciovky. Podle zákona o bankách musí totiž každá banka požádat o předběžný souhlas centrální banku, chce-li v jakékoli firmě, která není sama bankou, získat větší než 10% podíl. To IPB neučinila. Jenomže mluvčí centrální banky Martin Švehla například tvrdí, že porušení této zákonné regulace nelze kriminalizovat. Centrální banka může žádat nápravu a různě "popotahovat" představitele neposlušných bank, ale kriminalizace takového protiprávního postupu je vyloučena. Navíc existují výjimky z regulace - např. právě pro případ, kdy má banka v úmyslu navrhnout akciovku do likvidace a ponechat si pouze nemovitosti a pozemky.

Odhadnout správnou cenu bude obtížné

Policii a státním zástupcům se zdá, že 180 milionů korun zaplacených sice za akcie, ale de facto jen za dům v Jindřišské, je příliš, že jde o nesmyslně vysokou částku. Jenomže podle většiny expertů lze opět něco podobného doložit jen velmi obtížně. Zatím se každopádně zdá, že cena za rozlehlý dům rozhodně není přemrštěna o řády. Představitelé IPB mohou navíc tvrdit, že po propojení celého komplexu by při jejich obchodní strategii začala budova vydělávat apod. Je jasné, že bankéři mají postupovat obezřetně a nakupovat za nejlepší možnou cenu. Avšak jak již bylo řečeno, obchod nebyl výmyslem dvou mužů, schválilo jej celé vedení banky. Navíc je to sotva pár měsíců, kdy byli jiní naši bankéři z míst nejvyšších tlačeni k daleko riskantnějším investicím - například k záchrannému nákupu Kreditní banky Plzeň či Pragobanky, postižené vysokou ztrátou.
Česká televize v minulém týdnu oznámila, že lucemburská firma, která inkasovala peníze od IPB, nesídlí na udané adrese. Jenomže to ještě nemusí nic znamenat. Za prvé existuje - a to je důležité - bankovní konto této firmy. A za druhé - českým orgánům dosud nevadil ani ten horší případ, tedy když nějakým P.O. Boxem začínaly řetězce firem, jež pak podnikaly s neprůhlednými penězi na našem území (viz někdejší lichtenštejnské kořeny Motoinvestu).

Žádní beránci

Tesař s Procházkou nejsou žádní beránci. Pod jejich vedením se IPB stala dravou bankou, pohybující se často na hraně zákona: ve vztahu k drobným akcionářům a úvěrovaným podnikům, v dravčích metodách podnikání. Oba se nikdy netajili svou osobní účastí ve firmách, které tento bankovní dům z poloviny vlastnicky ovládají. Stále hlasitěji si stěžují i drobní akcionáři fondů spravovaných První investiční společností, jejíž strategii Libor Procházka de facto řídí. Nelze vyloučit, že celá akce se zatčením si klade za cíl i cosi jiného: odtajnit pro vyšetřovatele operace a konta banky a nachytat jejich šéfy "na švestkách" kvůli něčemu jinému. To ale není zrovna "košer" metoda.
Je také jasné, že případný odchod obou šéfů banky by jistě vyhovoval i holandské bance ING, která je jedním ze dvou zájemců o koupi státního podílu v IPB. Je totiž známo, že oba zatčení stojí spíše na straně konkurenta, tedy japonské Nomury. Můžeme jen doufat, že podivné privatizační intriky za celou kauzou nestojí. To bychom potom museli vážně pochybovat o základech právního státu. Z hlediska boje s finanční kriminalitou se můžeme již dnes děsit důsledků toho, že pro státní zástupce a policii skončí případ ostudou: mezi znalci se šeptá, že podobně může dopadnout i stíhání představitelů Agrobanky. To by pak ale mohlo znamenat, že se zmíněné orgány budou napříště bát dostat za mříže i toho, kdo za ně opravdu patří.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.