Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Rozjímání mezi býlím a bolševníky

27.10.1997

Předseda Senátu o situaci v zemědělství

Předminulý týden uveřejnily Lidové noviny fejeton Petra Pitharta ("Růst a zarůstat"), v němž předseda Senátu uvažuje o svém vztahu k prostým zemědělcům a o krajinotvorné úloze jejich práce. Příběh je jednoduchý. Panu předsedovi se letos poprvé po pětatřiceti letech nepodařilo vystoupat "na stráně nad městečko v severním pohraničí", odkud pochází jeho žena. Dříve tam prý byly louky, pole a pastviny, dnes však stráně zarůstají ostružiním, bodláky a bolševníky.

Pláč městského intelektuála

Pithart v LN dále píše: "Louky ztrácejí barvu v neurčité šedivé hnědi. Objevují se náletové keře, zítra stromky, pozítří stromy. Kdo to nevidí, je slepý. Komu to nevadí, toho se bojím." A o kousek dál pokračuje: "Mnozí ekonomisté již přestali tvrdit, že zemědělství je odvětvím hospodářství jako jiná odvětví... Ničemu ale neporozumí, kdo neporozumí tomu, že rolník je netypický homo economicus... Nezaseje až tehdy, kdy srovnatelně prodělečný živnostník to už dávno zabalil a zakládá další firmu nebo sedí v čekárně sociálky. Rolník nemůže na čas vypnout krávu, uložit pole do skladu, zasít, až když klesnou úroky z úvěru. Rolník mate ekonomy, protože se chová neracionálně."
Sentimentalita ve vztahu k vesnici a zemědělství má v Čechách hlubokou tradici už od minulého století, kdy česká literatura popisovala vesničany jako bytosti ryzejší, zemitější a poctivější než obyvatele měst. Nikdo ze spisovatelů, jako byl Holeček, ale nikdy netvrdil, že by zemědělci neměli pracovat v rámci trhu. Minulé století bylo obdobím nebývalé prosperity českého zemědělství, které tehdy patřilo mezi nejvyspělejší v Evropě. Fungovalo samozřejmě na ryze tržních principech: na dotace nebyly peníze a nikdo o nich neuvažoval, vláda přerozdělovala sotva devět procent vytvořeného národního bohatství.
Podle Pitharta vydává dnešní zemědělství své plody podle "jiného kalendáře, než jaký nabízejí důmyslné záznamníky průmyslových manažerů". To je ale mírně řečeno zjednodušující pohled: právě v zemědělství se totiž v průběhu let vyvinula řada důmyslných tržních nástrojů, které zemědělcům umožňují potýkat se s časovou prodlevou mezi zasetím a sklizní, případně s nepřízní počasí. Tyto techniky existují všude, kde je fungující plodinová burza, zejména pak v USA: již téměř sto let je možné například prodat či koupit obilí, které ještě nebylo zaseto, přičemž existují desítky způsobů, jak se pojišťovat a dlouhodobě plánovat. Brání se tak výkyvům v cenách, a to zemědělcům umožňuje vyrovnávat se v průběhu let s nepřízní počasí i neúrodou. Fakt, že naše plodinová burza v Brně funguje mizerně, je jiná kapitola. Záleží ale především na zemědělcích samotných, jestli bude fungovat lépe.

Ne dotace, ale informace

Podle Petra Pitharta má stát zřejmě dbát na to, aby zemědělci zaseli, a proto by jim měl dávat více peněz. Jenomže státní dotace ministerstva zemědělství činí už letos 15 miliard korun a další miliony procházejí k zemědělcům přes Pozemkový fond, ministerstvo místního rozvoje a ministerstvo životního prostředí. Přitom jen Luxovi úředníci přesně vědí, kdo a v jaké výši státní podporu dostává: seznam adresátů dotací je totiž tajný. Petr Pithart byl, jak známo, do Senátu zvolen na kandidátce KDU-ČSL. Měl by tedy spíše kolegu Luxe přesvědčit, aby přestal dělat kolem dotací podezřelé tajnosti. Jak jinak má veřejnost souhlasit se zvyšováním dotací, když se ani nesmí dozvědět, kdo je dostává? A dostávají je vůbec Pithartem tolik obdivovaní zemití venkované, nebo spíše draví manažeři, kteří zprivatizovali oddlužené státní statky a ovládli zemědělská družstva?
Petr Pithart přiznává, že když se zemědělci mluví, "vyjadřují se většinou mnohem úsporněji: víte, vono to pole, vono mi to nedá....Všeho do času". Těžko říci, jak tato pasáž jeho fejetonu působí na zemědělce, avšak ty z nich, kteří čtou Lidové noviny, musí urážet. Cožpak je každý vesničan negramotný trouba? Ne všichni naši zemědělci přece mluví jazykem "vono tamto tentononc". Poctivost a zemitost není synonymem pro hloupost a nevzdělanost. Čtenář Pithartova fejetonu tak nakonec nechápe, jaké je vlastně jeho poselství. Máme snad být sentimentální jako předseda Senátu? Máme se nad zemitostí a opravdovostí těch, kteří obdělávají půdu, rozplakat? A k čemu nám vlastně bude, když zemědělce vyjmeme z tržního systému?
Za posledních padesát let nejen českému zemědělství, ale i celému venkovu nejvíce uškodil fakt, že zde trh neexistoval. Současný český zemědělec nepotřebuje více ochrany státu, ale musí začít uvažovat tržněji a moderněji. Musí se naučit využívat nabídky poradenských firem, které dokážou odhadnout vývoj poptávky po určitých plodinách a produktech na zahraničních i domácích trzích. Dělat to tak, že když je jeden rok málo brambor, následující rok brambory zasázejí všichni, už nestačí.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.