Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Rozpočet se začíná rýsovat

15.9.1997

Kabinet získá chybějící peníze zvýšením daní

Zdá se, že je rozhodnuto. Mezi ministry vládní koalice začíná panovat shoda, že bez zvýšení daní nebude možné sestavit vyrovnaný rozpočet na příští rok. Zvýšením daní chce vláda "navíc" získat přibližně devět miliard korun. Konečné slovo by mělo padnout tuto středu na zasedání vlády.

Přirážka

Zřejmě definitivně vypadly ze hry úvahy o dočasném zvýšení DPH. Pilip totiž do vlády nese pouze dva oficiální návrhy: zavést přirážku k sociálnímu pojištění, nebo třináctiprocentní přirážku k dani z příjmů. K čemu se nakonec kabinet přikloní, zatím nevíme, podle kuloárových informací však většina ministrů podporuje spíše dočasné zvýšení daně z příjmů. Ne tak Ivan Pilip, který preferuje nápad se sociálním pojištěním.
Zavedení přirážky k platbám sociálního pojištění má skutečně jednu nepopiratelnou ekonomickou výhodu. Jde totiž o vůbec nejstabilnější příjmovou složku státního rozpočtu. Pokud tedy vláda odhadne správně (nebo přibližně správně) růst mezd, je pravděpodobné, že na přirážce skutečně vyinkasuje tolik, kolik si předsevzala. Další výhoda je ryze politická: přirážku k sociálnímu pojištění nebudou občané tak dobře "vidět", protože zhruba dvě třetiny sociálního pojištění odvádí státu zaměstnavatel, a to předtím než vypočítá hrubou mzdu. Tato politická výhoda je ale i nevýhodou. Vláda se totiž zavedením přirážky vlastně snaží zakrýt či schovat zvýšení daní, přičemž sociální pojištění není - alespoň z formálního hlediska - daní, přestože jej stát (zatím) nevybírá na samostatný účet. Vláda by tedy musela občanům vysvětlit, že přirážku "nasadila" na pojistné pouze z technických důvodů, a slíbit, že vyinkasované peníze bude v rozpočtu účtovat samostatně.
Z tohoto pohledu je přirážka k dani z příjmů (pravděpodobně ve výši 13 %) samozřejmě transparentnější: každý občan ji zcela zřetelně uvidí na výplatní pásce. V otevřenosti, respektive v tom, zda vláda jasně vyloží karty, ale paradoxně spočívá politický problém tohoto řešení. Právě proto, že daň bude viditelná, bude také nepopulární. Nárůst daně z příjmů také zvyšuje tzv. daňovou progresivitu, neboť přirážka bude nasazena na odstupňovaná příjmová pásma. Lidé z podprůměrnými a průměrnými příjmy ji pocítí v daleko menší míře než lidé s příjmy jenom mírně nadprůměrnými a vyššími. Jinak řečeno - "solidaritu s oblastmi postiženými povodněmi" ponesou především ti bohatší z nás, nikoliv ovšem milionáři, ale vznikající střední vrstva. Obě navrhované přirážky ovšem mají jednu nespornou výhodu: dopad na inflaci by - na rozdíl od zvýšení daně z přidané hodnoty - měl být minimální.

Ještě škrtat

Jakkoli je pravděpodobné, že zvýšení daňového břemene je neodvratné, nemůže vláda čekat, že to občané přivítají a budou kabinet chválit za rozumné a odpovědné řešení. A právem. Je totiž jisté, že ve státních výdajích bylo možné škrtat razantněji.
V prvních návrzích rozpočtu je sice vidět, že většině státních institucí jejich reálné příjmy (po odečtení inflace, respektive tzv. deflátoru HDP) v příštím roce poklesnou. Některým institucím, jako je například ministerstvo vnitra a Kancelář prezidenta republiky, mají poklesnout i nominálně. Počítá se také s naprostým zmrazením mezd ve státním sektoru a vláda dokonce "vyvede" financování některých infrastrukturních staveb (cca za 6 miliard korun) pomocí zahraniční půjčky mimo rozpočet. I to je ale málo, protože se dalo škrtat ještě razantněji.
Největší potíží současného rozpočtu je bohužel metoda jeho vzniku, jakési koňské handlování v koalici. Vláda zkrátka nestojí za myšlenkou škrtů jako jeden muž. Praxe je naneštěstí taková, že pokud Pilip některé koaliční straně výrazně ubere v jednom rezortu, je pravděpodobné, že jí musí ubrat méně (nebo dokonce něco přihodit) v rezortu jiném. Taková je žel česká politická realita: vláda škrtá ve státních výdajích jinak, než by škrtal člověk používající zdravý selský rozum.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.