Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Ruská bouřka

1.6.1998

Proč může pád rublu otřást střední Evropou

Hluboké otřesy rublu, ke kterým došlo minulou středu, se ruské vládě a centrální bance prozatím pomocí intervencí na trhu, dramatickým zvýšením úrokových měr a silnými slovy podařilo zastavit. Otázkou ale zůstává, na jak dlouho. Nervozita se, jak známo, přelila i do většiny zemí střední Evropy. Koruna se dokonce na chvíli ocitla na dlouhodobém minimu 18,90 Kč za marku, ale posléze se opět vzpamatovala.

Rozdíl mezi Ruskem a Asií

Ruská krize má úplně jiné kořeny než ve světě tolik diskutovaný asijský krach. Většina makroekomických čísel byla v postižených asijských zemích (vyjma Thajska, které trpělo deficitem běžného účtu platební bilance) v pořádku: vysoká tempa hospodářského růstu, nízká inflace, rozpočtový přebytek. Asijské problémy se dají popsat jako krize soukromého sektoru, který se příliš zadlužil v cizí měně a neobezřetně investoval do nesmyslných a často megalomanských projektů. V Rusku jde o něco úplně jiného. Příčiny otřesů rublu (a následně i burzy) tkví v rozpočtové sféře a týkají se především vlády. Rusku se v poslední době dařilo snižovat inflaci a dlouhodobě v přepočtu na dolary vyváží a vyváželo více, než dováželo. Obchodní bilance tedy byla (především díky vývozu surovin, ropy a zemního plynu) v přebytku. Měřeno tzv. paritou kupní síly měny, je kurz rublu dokonce podhodnocen. Ruským problémem je rozpočtový deficit, skrytý vládní dluh a neschopnost státu vybírat daně. Deficit rozpočtu činí 5 % HDP a je financován především krátkodobými dolarovými dluhopisy. Ať již bylo bezprostřední roznětkou krize cokoliv (nezájem investorů o nabídku akcií firmy Rosneft a krize v jedné velké bance), investoři každopádně přestali věřit, že ruská vláda bude schopna dostát svým závazkům a bude dluhopisy splácet. Kromě rozpočtového deficitu jde především o skrytý dluh. Vláda například horníkům dluží 1,5 miliardy dolarů na mzdách, v mnoha regionech nedostali učitelé zaplaceno déle než čtyři měsíce atd. Pokud se rubl příští týden opět rozhoupe, odnesou to především lidé závislí na vládě: důchodci, horníci, státní zaměstnanci a další. Ruské podniky jsou oproti asijským relativně málo zadlužené a ty, které jsou zadlužené v dolarech, také v dolarech realizují většinu zisků (kupř. naftařské a plynařské firmy). Případná devalvace je tedy "tolik" (nebo tak drasticky) nepoškodí. Kdyby se krize rublu příští týden prohloubila, obrovskému dilematu bude čelit především MMF. Pokud by byl nucen půjčit Rusku například 20 miliard dolarů (které zřejmě v důsledku pádu asijské ekonomiky momentálně ani nemá k dispozici), bude ostře kritizován za to, že nakonec půjčí každému a vždy: právě to přitahuje spekulanty a zahraniční věřitele, kteří mají jistotu, že mohou půjčit každému a nakonec budou vždy vykoupeni. Poskytne-li fond Rusku pomoc, bude čelit obvinění, že zvyšuje tzv. morální hazard (tedy snižuje obezřetnost zahraničních věřitelů) a prudké finanční krize de facto sám vyvolává. Kdyby Rusku naopak pomoc odmítl, bude mu vyčítáno nejen sociální strádání ruských důchodců, horníků a státních zaměstnanců, ale především to, že neodvrátil nebezpečí ekonomické a politické destabilizace jaderné velmoci.

O co jde ve střední Evropě

Vystřídá tedy asijskou krizi krize střední a východní Evropy, jak se obávají někteří publicisté? Je to spíše nepravděpodobné. Není pochyb o tom, že v případě Ruska přilila olej do ohně nervozita způsobená asijskou krizí. Již nejméně rok jsou totiž investoři nebývale neklidní a stahují se z "emerging markets" (tedy nově vznikajících trhů). Jak již bylo ale řečeno, základní příčiny otřesů na ruských trzích jsou jinde. A co Česká republika, Polsko či Maďarsko? V našem případě nelze počítat s tím, že by úprk zahraničních investorů poškodil vývoj akcií na pražské burze. Důvod je jednoduchý: prakticky žádní tu už nejsou. Co nás nejvíc ohrožuje, je útok na českou měnu. Příčiny tentokrát nenajdeme v ekonomické nerovnováze (trend se totiž obrací), ale především v nejistém osudu dalších reforem a v obavách o budoucnost některých důležitých institucí. Pokud se budou trhy v Rusku nadále otřásat, nevylučuje většina analytiků propad koruny až pod psychologickou hranici 19 korun za marku. Vše ale nelze svádět na bouřku v Rusku. Podle předvolebních průzkumů se jako nejpravděpodobnější zatím rýsuje povolební koalice důchodců se sociálními demokraty za tiché podpory komunistů. Investoři se oprávněně tážou, bude-li v takovém případě vůbec možné privatizovat banky. Ministr Pilip má také nepochybně pravdu v tom, že vůbec nejcitlivěji vnímají přihlouplá prohlášení o omezení nezávislosti centrální banky. Právě tuto instituci totiž investoři vnímají v nejasné předvolební situaci jako jediný spolehlivý pilíř vládní (v širším slova smyslu) politiky. V jiné situaci je Polsko. To sice vykazuje značný propad obchodní bilance (téměř 12 miliard dolarů), ale zároveň dosahuje vysokého hospodářského růstu. U moci jsou zkušení a na Západě respektovaní ekonomové (jako např. Lezsek Balcerowicz), kteří přesně vědí, kde číhá nebezpečí, a budou dělat vše pro to, aby zamezili růstu mezd a přehřátí ekonomiky. Nelze ale vyloučit propad (či výraznou korekci) kurzu akcií na varšavské burze. V Maďarsku zase investory poněkud zneklidňují nepříliš jasné výsledky voleb (a především nečitelnost populistické malorolnické strany). Nesporným faktem ovšem je, že restriktivní opatření z roku 1995 a 1996 přinášejí ovoce. Schodek běžného účtu platební bilance (0,9 mld. USD) je ve srovnání s Polskem (4,7 mld. USD) a Českou republikou (3,2 mld. USD) doslova zanedbatelný. Nic ale není jisté (ekonomičtí analytici jsou, jak známo, špatnými prognostiky) a nikdo nemá vyhráno. Vlády ve střední Evropě musí tvrdě pokračovat v reformách a politici si musí dávat pozor na ústa, neboť finanční investoři i spekulanti jsou neklidní a více než bedlivě naslouchají.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.