Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Ruská ruleta

24.8.1998

Devalvace rublu zasáhla finanční trhy na citlivém místě

V černé pondělí 18. srpna se ruská vláda ocitla pod tlakem úprku investorů i paniky domácích občanů a měla na vybranou mezi dvěma zly. Přemýšlela, zda devalvovat rubl, nebo vyhlásit dočasnou nesolventnost a moratorium na splácení zahraničního dluhu. "Zvolila" obě zla a podle mnohých komentátorů k nim přidala ještě třetí. Vzdala se obrany rublu, za kterou předtím utratila miliardy dolarů, vyhlásila záměr změnit splátkový kalendář vládního zahraniční dluhu, který činí 40 miliard dolarů, a zároveň oznámila moratorium na splácení dalších 40 miliard dolarů, jež si v zahraničí vypůjčily ruské firmy a banky. Vláda premiéra Kirijenka navíc zastavila obchody se všemi vládními dluhopisy na domácím kapitálovém trhu, který tím de facto umrtvila.Není zatím jasné, do jaké míry a zda vůbec Moskva konzultovala toto rozhodnutí se zahraničními partnery či s MMF. Je ale pravděpodobné, že k žádné dohodě nedošlo, protože svět se zdá být překvapen či přímo konsternován. To je také zhruba všechno, co zatím mezinárodní instituce podnikly. Těžko také mohly razantně protestovat, když ruští vládní představitelé vysvětlili své kroky tím, že neexistovala jiná záchrana proti úplnému rozpadu bankovního systému a bankrotu státní pokladny.

Mocní bankéři ve hře

Dlouhodobějších a střednědobých příčin ruské krize je několik. Vláda především nebyla schopna vybírat daně. Vzhledem k nezájmu zahraničních investorů o běžné cenné papíry proto musela financovat rozpočtový deficit vládními dluhopisy, což stálo státní pokladnu velké peníze za úroky. Je známo, že ruskému hospodářství v posledních měsících dominovaly výměnné barterové obchody a že nefungující zákon o bankrotu držel při životě špatné podniky. V poslední době významně poklesly i ceny ropy a surovin, tedy nejdůležitější zdroje ruských devizových příjmů. Zahraniční investoři, kteří jsou citliví a nervózní již od počátku krize asijské, navíc nejenže začali prchat z ruské burzy, ale nebyli už ani ochotni dále financovat rozpočtový dluh. V posledních dnech začali propadat panice i ruští občané a proměňovali si úspory za tvrdou měnu. V pátek před devalvací proto bylo zřejmé, že dál už to nepůjde a že nějaké radikální řešení musí přijít.Zatím nevíme, jestli skutečně hrozil bezprostřední rozpad ruského bankovního sektoru. Deník The Wall Street Journal ale ve svém komentáři upozorňuje, že situace tak dramatická nebyla. 80 % úspor v Rusku obhospodařuje Sberbank, tedy obdoba naší spořitelny. Ostatní banky jsou zapleteny do neprůhledných privatizačních her, vytvářejí konglomeráty s největšími podniky a živí je vládní dluhopisy, za které jim vláda platí tučné úroky. Nelze vyloučit, že radikální opatření, jako je moratorium na splácení zahraničního dluhu ruských podniků, nebylo bezpodmínečně nutné, vymohli si je ale novopečení finanční a bankovní magnáti. Přitom by vůbec nevadilo, kdyby několik takových bank, které hrály hazardní hru, zbankrotovalo.Zmrazení splátek zahraničního dluhu dnes svět opravdu kritizuje ze všech opatření nejvíce. Až doba hájení skončí (a jednou bude muset skončit určitě), stanou se dlužníci a ruská vláda v očích věřitelů mnohem méně důvěryhodnými a budou muset platit daleko vyšší úroky než dnes.Na první pohled není v zemích daleko od Moskvy důvod k velké panice. Rusko přece dosud není významným hráčem na světové ekonomické šachovnici: vyváží zhruba tolik jako Dánsko, hrubý domácí produkt je o fous nižší než v Holandsku a tržní kapitalizace cen akcií na ruské burze je podobná jako v Belgii. Jenže světoví lídři dobře vědí, že devalvace rublu přinese inflaci, což ochudí miliony ruských občanů. A sociální neklid v zemi s ohromným jaderným arzenálem sotva mohou potřebovat.Druhá potíž je v tom, že pád rublu obnažuje slabiny světového finančního systému. Mezinárodní měnový fond půjčil Rusku před čtrnácti dny 22 miliard dolarů a devalvace logicky znamená, že si doslova natloukl ústa. Má tedy vůbec smysl, aby něco dělal, až nastane krize v jiných zemích? Pokud se reputace fondu zhoršila během asijské krize, minulý týden o ni zřejmě přišel úplně.

Špatné časy pro nové trhy

Instituce typu MMF a vlády vyspělých zemí jsou ostatně tím posledním, kdo může ruskou vládu kritizovat, nebo ji dokonce zesměšňovat. Je totiž pravděpodobné, že se mezinárodní systém směnných kurzů, a to především na nově vznikajících trzích (tzv. emerging markets), dostává do hluboké krize. A nikdo zatím nepřišel s žádným receptem, jak jí čelit.Rusko není pouze obětí chyb vlastní hospodářské politiky, přestože především minulé vlády udělaly chyb bezpočet. Důvodem krize není jen fakt, že Rusko ovládaji klany finanční oligarchie se silnými vazbami na politiky a státní úředníky. Jde také o to, že finanční krize v Asii je daleko ostřejší a hlubší, než kdokoli z ekonomů předpokládal, a že se ji přes všemožnou pomoc vyspělých zemí i mezinárodních institucí nepodařilo zastavit ani stabilizovat. V hluboké krizi se navíc nachází Japonsko a jeho finanční a bankovní systém. To vše přispívá k nervozitě investorů a obchodníků; ti se přestávají chovat racionálně a příliš rychle propadají panice. Málo zavedené finanční trhy zkrátka nečekají v nejbližší době klidné časy.I kdyby Rusko mělo nejosvícenější vládu na světě, složenou třeba pouze z ekonomů s doktoráty na Harvardu, nedokázalo by během několika týdnů radikálně zlepšit výběr daní ani likviditu bankovního sektoru. Pokud investoři znervózní kvůli zprávám z Japonska, otřesou se v základech i jakkoli geograficky vzdálené ekonomiky, jejichž vlády jsou odhodlány k reformám, a takovou vládou Kirijenkův kabinet byl a možná dosud je. Neměl jenom dost času.

Pozor na hochy z Londýna

O čem vypovídá chyba v úsudku věhlasných expertů MMF, kteří ještě před pár týdny tak skálopevně věřili, že rubl vydrží, že půjčili na jeho obranu Rusku miliardy? Říká něco podobného jako výrok jednoho z nejznámějších světových ekonomů profesora Paula Krugmana z massachusettského MIT, který nedávno uvedl, že některé nejdůležitější aspekty mezinárodních finančních trhů nehodlá komentovat, a již vůbec ne předvídat, protože světu, který řídí "devětadvacetiletí hoši z Londýna", on prostě nerozumí (Krugman má pochopitelně na mysli dealery, tzv. market makers, brokery a analytiky). K nepředvídatelnému světu globálních finančních trhů patří i to, že jeho rozklížená a pofidérní "stabilita" stojí na slibu prastarých komunistů z pekingského ústředního výboru, že nebudou nejméně rok devalvovat čínský juan. Přitom je pravděpodobné, že čínští komunisté si přes všechny sliby prezidentu Clintonovi budou dělat to, co sami uznají za vhodné. A co má nějaký slib čínských komunistů společného s ekonomickou teorií a poznáním?Je přitom jasné, že případná čínská devalvace promění asijskou hospodářskou krizi v katastrofu. A to vše by jen prohloubilo krizi v Rusku a mohlo by způsobit novou krizi v Mexiku nebo Brazílii, či dokonce výrazně ovlivnit vývoj akcií na newyorské burze. Přitom MMF dnes nemá ani zdroje, ani nápady, jak postupovat, kdyby se zároveň s Ruskem položily měny v Brazílii, Argentině či v Mexiku.

Česká republika: nebude-li pršet, nezmoknem

Proto je poněkud nespravedlivé vůči prezidentu Jelcinovi, když televize neustále opakuje jeho výrok pár dní před černým pondělkem, že "děvalvacija navěrno ně budět", a dělá tak z něho hlupáka. Svět má krátkou paměť. Devalvaci britské libry v roce 1992 odmítal John Major v televizi stejně rozhodně ještě pár hodin předtím, než k ní došlo. Politici tak činí téměř pravidelně, ať již mají ekonomické vzdělání či nikoli. Nakonec jim většinou nezbývá nic jiného než si naběhnout na vidle. Kdyby totiž Jelcin řekl "da, da, děvalvacija budět", došlo by k ní jistě už v pátek, a nikoliv až v pondělí. A co mu radili experti z Washingtonu a jeho vlastní poradci? Půjčili jeho vládě velké peníze a přesvědčovali ho, že musí devalvaci za každou cenu zabránit. Propad rublu je zkrátka dalším důvodem k tomu, proč budou muset světoví lídři s podporou ekonomů hledat nová globální řešení, která budou světový systém směnných kurzů lépe chránit proti měnovým krizím.Pro nás je nejdůležitější otázka, jak krize rublu zasáhne Českou republiku. O tom, jak renomovaní "závislí i nezávislí analytici" situaci rozumějí, svědčí to, že všichni opakují stejné banality. Bu_ se prý ruská finanční krize promítne i do střední Evropy, investoři se stáhnou ze všech nově vznikajících trhů a vrátí se k marce a dolaru -- v tom případě kurz koruny poklesne. Nebo budou naopak po odchodu z Ruska hledat nové příležitosti, do střední Evropy jich přijde více než dosud a koruně ruská krize neuškodí. To je ale moudrost, na kterou stačí pět tříd obecné školy nebo cvičení v zenovém buddhismu: bu_ nás krize postihne, nebo nás nepostihne.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.