Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

S Kohlem odešel ideál

7.12.1998

Německo přestává být motorem rozšíření Evropské unie

Jednou z nejdůležitějších událostí posledních dnů je ostrý posun v německé zahraniční politice: Bonn přestává být hlavním příznivcem rozšíření EU směrem na východ. Nový německý kancléř Gerhard Schröder nejprve 28. listopadu prohlásil: "Sdílím vizi svého předchůdce, ale změnily se podmínky, takže bude o hodně obtížnější tuto vizi realizovat." V úterý 1. prosince pak francouzský prezident Jacques Chirac po rozhovoru se Schröderem dodal, že "proces rozšíření bude trvat déle, než jsme plánovali". Vzniká tedy nová situace a diplomaté ze zemí čekatelů na členství v Unii mají o čem přemýšlet.

Odjezd před pádem opony

Zájem Unie o rozšíření dnes jednoznačně překrývá start společné evropské měny. Měnová unie začne fungovat od 1. ledna příštího roku, euro ale národní měny plně nahradí až za tři a půl roku. Evropa stojí před obrovským krokem do neznáma. Pro tamní podniky a finanční svět bude euro ještě předtím, než se budou moci projevit jeho výhody, znamenat hlavně obrovské náklady a také řadu zmatků, účetních potíží apod. Velkou neznámou zůstává i to, co přinese společná evropská měna v makroekonomické rovině. Udrží například všechny členské státy na uzdě rozpočtovou disciplínu? A pokud ne, jak na to budou silné a disciplinované členské státy reagovat? Jaká bude politika Evropské centrální banky, která se přes noc stane nejmocnější evropskou institucí? Osvědčí se? Nebude podléhat politickým tlakům, anebo naopak, nebude její protiinflační politika přehnaně ostrá? Jak se bude vyvíjet kurz eura? Stane se skutečně oblíbenou globální rezervní měnou a bude opravdu konkurovat dolaru? Jaký bude dopad měnové unie na nezaměstnanost? Každopádně nějakou dobu potrvá, než se euro stane bezpečnou jistotou a kotvou evropské ekonomiky. Pro Unii tedy euro zpočátku znamená především zájem o vlastní problémy a obavy o vlastní prosperitu. Další komplikací pro přijetí nových členů je samotný jízdní řád Unie. Tzv. jednotný akt (Single Act) předepsal již v roce 1987 odbourání všech bariér obchodu i pohybu pracovní síly a už tehdy naplánoval agendu schválenou před šesti lety v Maastrichtu. Jednotný akt přitom evropští premiéři schválili v době, kdy o pádu komunistického bloku ještě neměli ani tušení. A dokonce ani pád železné opony nebyl pro EU natolik zásadní událostí, aby jakkoli změnila své priority. Rozšíření nepředběhlo společnou měnu ani plán na hlubší integraci stávajících členů Unie.

Nehrajte nám na city

Ještě před rozšířením musí proběhnout reforma evropských institucí, společné zemědělské politiky a financování Unie. Mluví se o tom už od roku 1992, ale zatím bez pokroku. Neví se, jak se změní pravomoci Evropského parlamentu, Evropské komise a Rady ministrů EU. Není zřejmé, zda se podaří zredukovat nesmyslně vysoký počet komisařů a v jakém poměru se změní váhy hlasů jednotlivých států v Radě ministrů. A to jsou přitom "maličkosti" ve srovnání se zemědělskou politikou. Každý ví, že bez reformy nákladné dotační zemědělské politiky by přijetí nových členů (především zásluhou Polska) stálo desítky miliard dolarů ročně z kapes evropských daňových poplatníků, na summitu Schröder -Chirac v Postupimi se ale nic nedohodlo. Francie jenom zásadně odmítla úvahy o škrtech dotací pro své zemědělce. Stejně tvrdě se brání snaze Německa snížit jeho podíl na financování evropského rozpočtu. Právě to, že beztak vysoký německý příspěvek by se po rozšíření Unie ještě zvýšil, trápí německého kancléře asi nejvíc. Není asi náhodou, že ochlazení německého nadšení přichází po zkušenostech s připojením nových spolkových zemí, které se ukázalo být o řády nákladnější, než se čekalo. Naši sociální demokraté se chvástali, že změna vlády v Německu bude znamenat zlepšení česko-německých vztahů. Byli na omylu. Kancléř Schröder dnes mluví o "pragmatismu a věcných problémech" a nemá prý rád "patetická slova". V praxi to znamená, že pokud nebyl vztah Helmuta Kohla ke Klausově vládě příliš přátelský, dnešní německá reprezentace k nám nemá vztah vůbec žádný. Michal Lobkowicz v Lidových novinách trefně prohlásil, že přístup německé vlády k rozšíření se stává spíše "úřednickým", a skutečně se nabízí otázka, zda se přijetí nových členů může vůbec uskutečnit, pokud přestane být ideálem. Nejde totiž jen o ekonomické, geopolitické a bezpečnostní zájmy, ale především o myšlenku evropského prostoru, který sdílí všem společné hodnoty.

Život v mezidobí

Ani skutečnost, že ve většině zemí Unie jsou stejně jako u nás levicové vlády, České republice nijak neprospívá. Rozšíření podporují spíše zájmové skupiny (např. investoři a obchodníci). Naopak se ho bojí zemědělci, odborové svazy a těžký průmysl, kteří jsou tradičními klienty levice. Pro Německo to platí dvojnásob. Další nepříjemností je fakt, že Schröder a Chirac před týdnem vyzvali k daňové harmonizaci. Je známo, že daně se nikdy "neharmonizují" směrem dolů, a oba evropští státníci tento záměr také zdůraznili výzvou k boji proti škodlivému daňovému dumpingu některých států. Francie a Německo by si prostě přály, aby menší státy zvýšily daně, protože Německo a Francie je nejsou schopny snížit. Nechme stranou, že z pohledu liberála je taková harmonizace doslova odpudivá představa. Dnes jde i o to, že se po zavedení eura všechny spory v této oblasti velmi vyostří; nadále už totiž nebude možné oživovat národní ekonomiky jinými nástroji, třeba změnou úrokové sazby či manipulací s kurzem. Důsledkem může být další nárůst uzavřenosti prostoru Unie. Rozšíření EU bude trvat ještě dlouho. Dnes jsou běžně zmiňovány i roky 2008 či 2010. Středoevropské země musí přesto pokračovat v reformách bez ohledu na změny kalendáře. Pro politiky to mimo jiné znamená také nutnost vysvětlovat voličům, proč jsou jisté nepříjemné reformní kroky potřeba, i bez argumentu, že "v Unii to mají také". A že přitom budou muset přemýšlet, není vůbec na škodu. Středoevropští politikové mohou být v "mezidobí" bez jakýchkoliv zábran liberálnější, než je "průměr Unie", a mohou snížit například daně. Ekonomice by tím jenom prospěli a je logické, že zvýšený výkon hospodářství by jejich země branám Unie o něco přiblížil.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.