Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Silná čtyřka zachraňuje stát

14.12.1998

Klausův summit o vývoji ekonomiky skončil v rozpacích

 

Ekonomický summit, který na minulý pátek svolal profesor Klaus, by se nemohl v normální zemi vůbec sejít. Proč také? Když vláda vládne a opozice se ji snaží svrhnout, když odbory bojují za vyšší mzdy a centrální banka hlídá stabilitu měny, může každá země fungovat a zvládnout i větší potíže, než před kterými dnes stojí Česká republika. Mimořádné setkání premiéra Zemana s vůdcem "smluvní opozice" a navíc ještě s šéfem centrální banky Tošovským a odborovým předákem Falbrem by mělo smysl, pouze kdyby nám skutečně hrozila obrovská ekonomická krize nebo kdyby se právě rozpadaly vládní, parlamentní a finanční instituce. O něčem podobném se u nás zatím nedá mluvit.Zveřejněné výsledky pátečního summitu předpoklad, že půjde o zbytečné divadlo, nevyvrátily ani v nejmenším: silná čtyřka pouze oznámila, že jednala o tom, jak "obnovit hospodářský růst", že ale Tošovský s nápady svých tří partnerů nesouhlasil.

Úrokové míry - dál už to nejde

Pokud jde o ekonomiku, skutečně procházíme recesí a je s tím třeba něco dělat. Lze předpokládat, že Zeman s Klausem Tošovskému domlouvali, aby snížil úrokové míry; po centrální bance to pak udělají i ostatní finanční ústavy, podnikatelé se tak dostanou k lacinějším úvěrům, začnou více vyrábět a recese bude za námi. Kdyby to mělo znamenat opětovný nárůst inflace, nevadí. Nízká inflace je málo platná, když se hospodářství propadá, podle mnohých drasticky.Jenže Tošovský snižuje úrokové sazby v posledních měsících doslova ďábelským tempem, od července již šestkrát. Bohužel, banky přitom své sazby z úvěrů snižují mnohem pomaleji, nebo je rovnou nechávají stejné. Finančníci totiž nejsou v nejistých dobách po ruské krizi ochotni riskovat, a protože je poptávka po úvěrech stále vysoká, mohou si to i dovolit.Banky naopak s chutí škrtají v sazbách, kterými zhodnocují vklady občanů. Úroky jsou už dnes u všech větších finančních ústavů negativní, tedy nižší než inflace. Sazbami šest až sedm procent u vkladních knížek přitom banky dost riskují. Jejich klienti nemohou vklady přesunout do jiné relativně bezpečné banky s vyššími úroky, časem si ale mohou uvědomit, že takové spoření je vlastně na draka, a podle jednoduché ekonomické úvahy své peníze raději utratí. K tomu, aby občanům došla trpělivost s negativními úrokovými sazbami, a k rozpoutání vlny utrácení dnes zřejmě stačí série dramatických titulků na prvních stranách jednoho z celostátních deníků. V důsledku by to přineslo vyšší inflaci i vyšší poptávku po dovozech, tedy opětovné zhoršení obchodní bilance.Pokud centrální banka znovu vyslyší volání politiků po nižších sazbách, ztratí tím rovněž do značné míry svou důvěryhodnost, na kterou musí dbát a bez které boj s inflací nemůže nikdy vyhrát.Prostor pro další snižování úroků centrální bankou je velmi omezený, pokud vůbec existuje. Bylo by jistě dobré (a pomohlo by to českým exportérům), kdyby se centrální bance podařilo nějakým způsobem snížit kurz koruny vůči marce a dolaru (nebo euru), ale k tomu nemá prakticky žádné nástroje. Měnová politika tedy příliš nevyřeší. Paradoxně může ČNB pomoci v jiném ohledu. Může dále zlepšovat práci bankovního dohledu a pomáhat vládě v přípravě urychlené privatizace komerčních bank.Jakékoli úvahy o omezování nezávislosti ČNB nikomu v této chvíli nepomohou. Žádné změny v zákonech a v ústavě se do února, kdy má prezident jmenovat výrazně rekonstruovanou bankovní radu, stejně nestihnou. Navíc nejsou změny v postavení ČNB požadované Václavem Klausem i sociálními demokraty změnami k lepšímu, ale k horšímu.

Vláda - urychlit privatizaci

Zkušenost většiny zemí říká, že v době recese hrají obrovskou roli psychologické faktory. Lidé si přestávají věřit, čtou samé negativní zprávy. Základní povinností rozumné vlády, která řídí loď rozbouřenými vodami, je tedy pokusit se temné nálady zvrátit a probudit v lidech sebevědomí. Česká vláda zatím činí pravý opak.Dále musí dát ministři najevo reformní odhodlání. Příprava zásadních reforem, jako je například penzijní, nemůže sice nic změnit momentálně a rychle, ale na druhou stranu si reformního odhodlání v dlouhodobých záležitostech svět všimne a investoři nás budou považovat za stabilnější zemi.Z krátkodobého hlediska lze snad uvažovat o podpoře či oddlužení některých podniků. Výhradně by ale mělo jít o takové, které už našly místo na zahraničních trzích a mají perspektivu. Pomoc musí být ovšem jednoznačně vázána na plnou privatizaci těchto podniků a na jejich prodej strategickým partnerům.Vláda může ještě jednou podnikům pomoci, aby se však něco podobného za dva roky neopakovalo, musí se stát a polostátní banky jednou provždy zbavit podílů v těchto podnicích a zpřetrhat všechny vlastnické vazby. Miloš Zeman ale bohužel v létě vyhlásil dočasný konec privatizace. Učinil to přesně v okamžiku, kdy měl udělat pravý opak. Pokud chce České republice pomoci, musí se k privatizaci rychle znovu přihlásit, rychle prodat energetické sítě, celý Telecom, a hlavně maximálně urychlit privatizaci bank. To ale může vláda udělat bez konzultací s Václavem Klausem. Politici navíc neprozradili, zda se o tom na summitu vůbec mluvilo.

Parlament - dohoda o důležitých zákonech

Nějaký účel mohla schůzka šéfů největších stran splnit v jediném ohledu (opět není jasné, zda se o něčem takovém mluvilo). Na ekonomické potíže by měl totiž zvýšenou dělností reagovat i parlament. V obvyklých dobách opozice zpravidla nepodporuje ani rozumné vládní návrhy, protože nechce, aby vláda sbírala body. V recesi se ale mohou poslanci na důležitých věcech domluvit: je třeba novelizovat zákon o bankrotu i obchodní zákoník, posílit postavení věřitele na úkor dlužníka, na příští rok připravit reformu daňové soustavy, což znamená především ji zjednodušit a zpřehlednit, lákat investory z ciziny snížením daně z příjmu apod. Opět není jasné, zda se o něčem podobném na setkání "silné čtyřky" mluvilo. Parlament ale stejně může o něčem podobném jednat teprve tehdy, když dostane nějaký vládní návrh zákona. Dočká se ale podobných zákonů bez zásadní rekonstrukce Zemanova kabinetu? A bude možné změnit vládu bez rozbití opoziční smlouvy? Podobné otázky ukazují, jak úzce souvisejí hospodářské potíže s dlouhodobou politickou krizí. Sotva ji však mohou překonat politici, kteří mají na jejím vzniku lví podíl.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.