Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Srážka s dogmatem o prospěšnosti schodku

28.9.1998

Proč pravicový ekonom Kříž hájí Zemanův rozpočet

O vládním návrhu rozpočtu se v denním tisku píše horem dolem. Důležitý a kontroverzní článek publikoval předminulou sobotu v Lidových novinách ekonom a publicista Karel Kříž (Rozpočet - srážka s ekonomickým dogmatismem). Nebývá zvykem, aby známý pravicový ekonom kázal o prospěšnosti rozpočtového schodku.

Už starý Keynes...

Kříž vychází z úvahy, že když máme u moci socialistickou vládu, nemělo by nás překvapovat, že přichází se socialistickými myšlenkami: s vyššími daněmi, přerozdělováním, a samozřejmě i se schodkem. Bylo by prý lepší oživit ekonomiku nižšími daněmi, ale to od socialistů očekávat nemůžeme. Proto bychom podle Kříže neměli oživovat dogma vyrovnaného rozpočtu. Navíc, tvrdí Kříž, je schodek legitimním nástrojem vládní politiky, pomocí něhož může vláda bojovat s recesí: Keynesovy myšlenky oživit poptávku rozpočtovými investicemi především do stavebnictví a do infrastruktury "nesly v 50. a 60. letech ve světě ovoce". Potíž je podle Kříže pouze v tom, že se tyto ideje zkompromitovaly v sedmdesátých letech, kdy státní přerozdělování příliš zbytnělo a kdy se ukázalo, že ani v období konjunktury nejsou vlády schopny dluh vracet.Dogma věčně vyrovnaného rozpočtu je jistě nesmysl. Připisovat úspěchy poválečné západní Evropy keynesovským myšlenkám je ale nesmysl číslo dvě. Poválečná konjunktura byla tažena především soukromým sektorem, a nikoli myšlenkami známého ekonoma. Státy v západní Evropě sice měly schodky, zároveň ale přerozdělovaly o polovinu méně, než je dnes zvykem, tedy okolo dvaceti procent HDP. A přestože je o tom řada lidí přesvědčena, Keynesem se nijak zvlášť neinspirovala Rooseveltova politika New Dealu, která měla vyvést americkou ekonomiku třicátých let z krize. Roosevelt věřil v nezastupitelnou roli státu (zvýšil daně, reguloval ceny a trh práce), zároveň ale vždy věřil ve vyrovnaný rozpočet.Kříž si navíc protiřečí v jedné důležité věci: po "keynesovsku" tvrdí, že rozpočtový deficit může být úspěšný, oživuje-li stavebnictví, přitom by nechal na sociálních demokratech, jak chtějí státním dluhem získané peníze použít. ČSSD je může utrácet za sociální transfery nebo mzdy státních zaměstnanců, a žádné projekty pro státní investice nemá po ruce.

Dělejte něco!

Kříž má ještě jeden pochybný argument: krizi "nelze vysedět", především pak v situaci, kdy centrální banka "oportunisticky vysedává na místě a nedělá nic, co by stálo za řeč". Jde o velmi typický, až obnošený argument proti postupu centrálních bank. Z dob, kdy se hospodářství blížilo recesi, ho znají lidé všech vyspělých zemí jako své boty. Podívejme se jenom na současné příklady: Bank of England (britská centrální banka) získala před rokem autonomii v oblasti stanovování úrokových sazeb. Většina analytiků věští na příští rok Spojenému království hospodářský pokles: Bank of England je tudíž už delší dobu ostře kritizována odbory za "nečinnost" - čti neochotu snižovat úrokové míry. Za "nečinnost" je právě v těchto týdnech kritizována i centrální banka americká (Fed). Lze totiž očekávat pokles akcií na newyorské burze a Fed by měl podle kritiků snižovat úrokové míry, aby ceny akcií podpořil.Skutečnost, že se centrální banky rozhodují podle vlastního úsudku a analýzy, může vyhlížet jako nečinnost a mnohé nezávislé odborníky nebo lobbisty může hodně dráždit. Centrální banky ale nemají na starosti ani kapitálový trh, ani vývoj nezaměstnanosti, ale především stabilitu měny. Za poslední tři měsíce snížila ČNB některé důležité úrokové sazby sice mírně, ale již třikrát. Důvody, proč úrokové sazby nesnižuje daleko razantněji, jsou logické. Vláda nabízí rozpočet, který zřejmě v současné podobě parlamentem neprojde, a také není jasné, zda by potom platilo nějaké rozpočtové provizorium, nebo zda přijdou na řadu škrty ve výdajích. Výrazně snižovat úrokové míry v takovém okamžiku by bylo hazardní - i přesto, že centrální banka v tomto okamžiku plní své cíle v boji s inflací.

Časy se mění

Karel Kříž doporučuje, aby sociálnědemokratické vládě bylo znemožněno zvyšovat daně, ale "výše i struktura schodku by měla být ponechána na vládě samé". ČSSD by se pouze měla smluvně zavázat k tomu, že do "čtyř let rozpočet nahradí přebytkem". To je vůbec nejpodivnější návrh Křížova textu. Podobný slib by s jistotou nebyl dodržen. Kdyby současná vláda zůstala u moci čtyři roky, bude se jako téměř každá jiná vláda snažit zemi před volbami zadlužit tak, aby občané zažili hospodářské oživení a vyšší mzdy právě před volbami.Možná se najdou lidé, kteří budou souhlasit se všemi argumenty Křížova článku. Přesto by neměli schválit článek jako takový. Autor si totiž vůbec nepřipouští, že časy se mění. Světový finanční systém zažívá v současné době vůbec nejhorší otřesy za posledních třicet let. Hlubokou nedůvěrou investorů a věřitelů jsou především postiženy téměř všechny nově vznikající trhy včetně České republiky. Neklidní investoři jsou zvlášť nedůvěřiví v zemích, které si zahrávají s vysokým zadlužením. To, co by bylo možné před několika lety, se v současné době jeví jako nezodpovědné riziko. Česká ekonomika je navíc velmi otevřená a náhlým poryvům na finančních trzích jsme vystaveni nepoměrně víc než Maďarsko a Polsko. Doba vyzývá k opatrnosti.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.