Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Štěnice třetího tisíciletí

28.9.1998 - JAN MACHÁČEK, JINDŘICH ŠÍDLO

Co se stane počítačům na Nový rok 2000

Místo mohutných oslav Nového roku 2000 zhasnou v Praze světla, přeruší se dodávky elektrického proudu. Město se ocitne ve tmě, přestane téct voda a zhasnou semafory na křižovatkách, ohluchnou telefony. Letadla, autobusy a vlaky budou mít dlouhá zpoždění. To ale bude jen začátek dalších katastrof, protože postupně přestanou fungovat úřady, obchody, továrny, nemocnice... To není scénář filmu, ale extrémně hrůzostrašná verze možné budoucnosti. Už za dva roky totiž celý svět čeká srážka s problémem zvaným pracovně "problém roku 2000" nebo "štěnice tisíciletí" (Millenium Bug). Na úřady i odborníky padá strach, že se s příchodem prvních vteřin nového milénia zhroutí mnohé důležité počítačové systémy na Zemi. I když následky nemusí být tak katastroficky ničivé, jak bylo naznačeno, hrozba z neznáma může leckde dopadnout velmi nepříjemně. Především v zemích, kde otázka, které věnuje vyspělý svět již delší dobu nebývalou pozornost, a hlavně obrovské finanční zdroje, stojí mimo obzor zájmu vlády i veřejnosti. Mezi takové země patří i Česká republika.

Dvě čísla a dost

Něco podobně absurdního jako "problém roku 2000" se pravděpodobně nikdy nebude opakovat. Žádná technická potíž v historii lidstva také ještě nebyla srovnatelně nákladná a potenciálně škodlivá jako možný výpadek světových počítačových systémů neschopných rozpoznat, která data pocházejí z tohoto století a která ze století příštího. Jde o problém zvláštní a svým způsobem i banální, ale o to znepokojivější, protože rozsah a důsledky počítačového kolapsu je velice obtížné předvídat.Příčina zádrhelu je neuvěřitelně jednoduchá. Už za dob počítačového pravěku, kdy byla paměť přístrojů ještě velmi slabá, si programátoři zvykli používat k napsání data pouze dvě číslice. Takže letošní rok programy vedou jako "98", příští bude "99". Dvojčíslí 99 je ale vyšší než 00, a proto miliony počítačů a softwarů nedokážou zařadit a umístit rok 2000. Místo toho si spletou první rok nového milénia s prvním rokem tohoto století, anebo podivné dvě nuly nepochopí vůbec. Lze předpokládat, že u těchto "nechápavých" počítačů přestanou fungovat veškeré funkce závisející na konkrétním datu, nebo budou přinejlepším fungovat nepřesně.Při letmém pohledu to vypadá jako téměř zanedbatelná potíž, a většina firemních manažerů na celé zeměkouli měla proto dlouho pocit, že je pod jejich úroveň zabývat se něčím podobným. A nejen oni: politici byli k blížící se hrozbě lhostejní dvojnásob. Podle týdeníku The Economist se na jejich "radaru" objevil tento problém teprve nedávno. Většina vlád vyspělých průmyslových států zařadila téma "štěnice tisíciletí" do své agendy teprve na začátku letošního roku, ale pozornost Západu velmi rychle roste. Už dva šéfové vlád pronesli na téma počítačového zlomu alarmující projev: Tony Blair a Bill Clinton. Západní politiky nejvíce děsí představa výpadku počítačů v jaderných elektrárnách třetího světa a bývalého Sovětského svazu, a také kolaps počítačového systému, který řídí ruský jaderný arzenál. Nejnapjatěji sledují vývoj kolem "štěnice" bankéři a finančníci. Oficiální prohlášení "centrální banky všech centrálních bank", tedy Bank for International Settlements v Ženevě říká: "Problém roku 2000 je potenciálně vůbec největší problém, kterému světové finančnictví kdy muselo čelit." Newyorská Federal Reserve Bank tvrdí, že v případě řady trhů jde o "záležitost přežití". A jeden z největších pesimistů, hlavní ekonom Deutsche Bank v New Yorku Edward Yardeni předpovídá, že "štěnice" může způsobit několik let trvající globální recesi, podobně jako ropná krize v roce 1973.

Kronika ohlášené pohromy

Porovnáme-li problém roku 2000 s jinými katastrofami, narazíme na jednu důležitou odlišnost - na rozdíl od bouří, zemětřesení či válek jde o pohromu, u které všichni přesně vědí, kdy k ní dojde. Tím víc musí zneklidňovat fakt, že nikdo přesně neví, koho "nákaza" zasáhne, co všechno může způsobit a kolik bude stát náprava. Je to tím, jak upozornil týdeník The Economist, že svět toho ví velmi málo o povaze a stavu počítačového hardwaru, softwaru a mikročipů. Přestože výroba komputerů tvoří nesmírně důležitou část světové produkce, statistika ji sleduje nesrovnatelně méně než počty různých strojů, automobilů či budov.Sám Economist odhaduje, že největší riziko hrozí středně velkým firmám i středně bohatým zemím. Drobný podnikatel či živnostník prý vyřeší věc jednoduše. Nemusí platit náročnou expertizu, nepotřebuje nikoho, kdo by mu rozebíral počítač a "nahlížel do součástek". Vše důležité pro chod firmy zaznamená na papír a počká, jak jeho počítač krizi překoná. Pokud stroj neobstojí, koupí si nový, což nebude žádná tragédie, protože ceny informačních technologií tak jako tak stále klesají. Velké firmy a korporace si zase problém obvykle uvědomují - a buď do jeho řešení již nějakou dobu investují nebo budou investovat obrovské částky. Středně velké firmy (a především pak ve "středně bohatých zemích", jako jsme my) jsou na tom vůbec nejhůř. Software často získaly ilegálně, a tudíž nemohou počítat s firemním servisem, počítače nebo jejich součástky přicházely jako dar od nějaké nadace pro pomoc rozvojovým či postkomunistickým zemím, každý počítač ve firmě má zpravidla jinou značku, nebo je dokonce sestaven ze všech možných starých i nových součástek. Středně velké firmy také nemají na to, platit si drahé poradce, kteří odhadnou rozsah nebezpečí.Přitom důvody k obavám může mít doslova každý. Počítače jsou rok od roku výkonnější, navzájem jsou stále více propojeny, a když selže jeden z článků, může to nakazit, nebo i vyřadit celou síť. Experti se navíc obávají, že mnohé přístroje sice nepřestanou pracovat, ale budou fungovat nepřesně a jejich obsluha to nepozná. To je zvlášť nebezpečné v případě nejrůznějších lékařských či měřicích přístrojů. Právě nemocnice jsou zranitelné i z jiných důvodů: když přestane fungovat výtah v kancelářské budově, není to velký problém, karambol s výtahem na resuscitačním oddělení nemocnice však může skončit tragédií.

Důchody, jaderné elektrárny, konzervy

Problémy se "štěnicí století" lze shrnout do tří vět. Za prvé, nikdo přesně neví, kolik informačních systémů je napadeno a kde všude tyto systémy jsou - jenom se předpokládá, že jsou všude. Za druhé nikdo přesně neví, jak je informace o datu pro ten který systém důležitá. A nakonec - existují tisíce způsobů, jak se štěnice může projevit, a přitom se stále objevují další a další.Jedna australská banka si zaplatila expertizu, která ověřila celkem 25 000 přístrojů - počítače i elektronické přístroje. Kontrolorům vyšlo, že selhat může zhruba každé dvacáté zařízení, přitom třetina selhání může chod banky velmi vážně ohrozit. Ale nejde jen o banky. Když například testovali přechod počítačů na příští tisíciletí v jedné kalifornské jaderné elektrárně, začala "skákat" ručička na měřicím zařízení, které kontroluje výšku paliva. Nastal poplach, při kterém se naštěstí zjistilo, že potíže nejsou v reaktoru a že pouze selhal počítač řídící klimatizaci v hlavním středisku (česky "velínu") elektrárny. Je to zneklidňující zkušenost: bezpečnost jaderné elektrárny přímo souvisí i s klimatizací jejích kanceláří.Jednou z prvních firem, které zjistily, co jim "problém roku 2000" může způsobit, byla správa důchodového zabezpečení v USA. Její úředníci chtěli v roce 1989 propočítat kalendář důchodových plateb po roce 2000, skončili ale dříve, než začali, protože počítačový systém (který organizuje 50 milionů plateb měsíčně) nebyl schopen data zpracovat. Firma VISA - jeden z největších provozovatelů kreditních karet na světě - musela minulý rok na šest měsíců přestat vydávat karty, které pozbývaly platnost v roce 2000: automaty je odmítly přijímat. Známé jsou i případy plně automatizovaných skladů, kde počítače začaly vyřazovat konzervy s datem spotřeby 2000 jako prošlé.Část pravdy mohou mít jistě i lidé, kteří tvrdí, že "přízrak roku 2000" poněkud nafoukli prodejci informačních technologií, kteří na tom chtějí vydělat. Jeden z představitelů francouzské vlády celou záležitost ještě nedávno označil za americko-britskou konspiraci proti společné evropské měně euro. Zabezpečit svá data proti štěnici bude stát evropské banky stejné astronomické částky jako konverze počítačových systémů pro kalkulaci v nové měně, tedy desítky miliard dolarů. O konspiraci ale nejde. Existuje už celá řada nezávislých konzultantských firem, které se snaží odhadnout hloubku a šíři problému, otázku roku 2000 zkoumají i nejznámější auditorské firmy, které vyrábějí žebříčky, jak jsou na štěnici připraveny jednotlivé země i tisíce firem, a propočítávají jejich náklady. Proto jsou už k dispozici odhady, kolik bude celá záležitost stát na celé zeměkouli. Pohybují se mezi optimistickými 50 miliardami a pesimistickými 600 miliardami dolarů. Odpovídající cenu zaplatí i aktéři soudních sporů, které mohou propuknout například mezi zablokovanými bankami a jejich rozhořčenými klienty.

ČR: máme psací stroje

Přípravy na "počítačovou bombu" dospěly nejdále ve Spojených státech, což je jenom logické, protože Amerika je nejvíce komputerizovaná země na světě. S tím souvisí i fakt, že tamní odborníci už také odhalili nejvíce škod, které změna kalendáře přinese. Například americký federální berní úřad a imigrační úřad nedávno oznámily, že přes všechno úsilí se v jejich institucích ztratí třetina dat. Většina vyspělých zemí už však založila vládní komise - jejich úkolem má být dohled nad tím, jak jsou zabezpečeny vládní instituce a strategická či státem regulovaná odvětví včetně telekomunikací, energetiky, bank a pošt. V České republice přípravy tak daleko nejsou.Vláda o celé věci mluvila zatím pouze jednou. Letos na jaře Tošovského kabinet projednával materiál Úřadu pro státní informační systém. Vládní informatici navrhovali vznik jakési centrální komise, která by jako jinde ve světě dohlížela na hladký průběh operace "Millenium Bug". Ministři iniciativu odmítli. "Ve vládě tehdy zvítězil názor, že stačí, když se tento problém bude řešit na celosvětové úrovni," vzpomíná bývalý ministr a mluvčí Tošovského kabinetu Vladimír Mlynář (US). "Navíc České republice pravděpodobně nehrozí takový kolaps jako třeba USA nebo Velké Británii. České počítače prostě nejsou ještě tak vzájemně propojeny. Leckde na úřadech ještě píšou na psacích strojích."Také vláda sociálních demokratů zatím zřejmě předpokládá, že se nás potíže komputerizovaných zemí nedotknou a Zemanovi ministři se budou agresivní štěnicí zabývat nejdříve na přelomu října a listopadu. V okamžiku, kdy se dá příchod roku 2000 počítat na dny, ovšem zvyšuje budoucí riziko každý ztracený týden.Ministři by si měli vzít příklad z České národní banky, která stejně jako většina centrálních bank ve světě nařídila všem tuzemským bankovním domům provést inventuru automatizovaných systémů, a dokonce projednat s okruhem důležitých zákazníků možné problémy při změně letopočtu. A to ještě není všechno: banky si musí pořídit externí audit svých automatizovaných systémů a zprávu nejpozději do konce března příštího roku poslat do ČNB. Lze tedy říci, že bankéři se alespoň snaží, aby se prvního ledna 2000 před bankomaty nevytvořily davy rozhořčených klientů, které bude kromě kocoviny trápit i nemožnost dostat se ke svým penězům.Společná strategie a kontrola "zvenčí" nemá výhodu pouze v tom, že někdo dohlédne na to, aby úředníci nezapomněli ohlídat žádný počítač, který by po Silvestru 1999 mohl infikovat celou síť. Podle hesla "víc hlav víc ví" umožní i lepší přístup k informacím o dosud neznámých komplikacích, které může očekávaná štěnice způsobit. Takový je také smysl národního programu, který již vyhlásila například Blairova vláda ve Velké Británii. Čeští sociální demokraté zatím vzor svých britských kolegů nenásledují ani ve státní správě a nechávají boj s tikající technologickou bombou na podřízených úřednících.Když američtí výběrčí daní neubrání přes všechnu federální pomoc třetinu svých dat, jak obstojí všemi opuštěné tuzemské finanční úřady? Ministerstvo financí ústy svého tiskového mluvčího Daniela Častvaje s optimismem hlásí: "U nás problémy nebudou." Jen na výměnu starých hardwarů hodlá Svobodův úřad v nejbližší době vydat sedmdesát milionů, další miliony si vyžádá kontrola operačních systémů, aplikací a databází. Od letošního března platí na financích pokyn, podle nějž musí být všechny nové nákupy i aktualizace počítačů a programů prováděny s ohledem na Nový rok 2000. Vzhledem k faktu, že odborníci objevují stále nová a nová rizika příchodu tisíciletí, znamená podobný optimismus jedno: ministerstvo, nebo aspoň jeho mluvčí, přesně netuší, co nám hrozí.

Třetina je v suchu

Jak stojí výše, problém si nejvíce uvědomují zaměstnanci Úřadu pro státní informační systém. Protože ale nemají nejmenší pravomoc, jak nutit k pořádku další úřady, rozeslali jenom v květnu na všechna ministerstva a dvacet dalších úřadů dotazník, aby zjistili současný stav. Dověděli se, že pouze třetina obeslaných institucí začala "řešit většinu zjištěných problémů", a stejný podíl úřadů může "zajistit funkčnost většiny subsystémů" po roce 2000. Své počítače tehdy ještě ani nezačaly kontrolovat tři menší úřady.Z hlediska běžných občanů je jednou z nejdůležitějších institucí Česká správa důchodového zabezpečení. Podle ředitelky odboru informatiky ministerstva práce Jaroslavy Hilové budou přitom mít z celé sociální oblasti největší potíže právě důchody. Příprava nových systémů na rok 2000 přijde důchodový úřad na zhruba 50 milionů korun. "Nebude to v žádném případě katastrofa, ale je nutno vzít v úvahu, že důchodová správa shromažďuje svá data od roku 1953," upozorňuje ředitelka Hilová. "Její systémy jsou v různé fázi přechodu z listinné do počítačové podoby." I tady platí, že všechno zlé je pro něco dobré: důchodový úřad dosud nestihl přepsat všechny své záznamy ze starých dokumentů do elektronické formy, a proto z problémů civilizovaného světa nemusí mít těžkou hlavu občané, jejichž záznamy přejdou i do nového tisíciletí v papírových šanonech.Opatrně se vyjadřují i zástupci vlajkových lodí našeho průmyslu. SPT Telecom zahájil přípravu - oproti zahraničním firmám, které se projektem 2000 zabývají už několik let - letos v lednu. Ani na jeho spolehlivý provoz ráno 1. ledna 2000 prý není dnes ještě možné bez rozpaků vsadit. "Řada společností, na kterých jsme závislí, takové kroky nepodniká," popisuje možná rizika Vladan Crha z tiskového oddělení Telecomu. Těžkou ránu Telecomu tak mohou zasadit i zdánlivě banální služby: výtahy, alarmy, zdroje energie či klimatizace. S podobnou dávkou opatrnosti uklidňují své zákazníky, ve skutečnosti všechny obyvatele České republiky, také hlavní distributoři plynu či elektřiny.Připomínka blížící se hrozby s sebou nese nutnost předpovědi jejího rozsahu. Této nutnosti se experti i novináři obvykle snaží vyhnout různými šalamounskými výroky. Platí to i pro týdeník The Economist, který před týdnem věnoval štěnici tisíciletí zvláštní přílohu. Podle Economistu prý není pravděpodobné, že budou vybuchovat jaderné elektrárny - mnohé z nich budou ale muset být nějakou dobu uzavřeny. Letadla nebudou padat z oblohy - lety ale mohou být o celé dny zpožděné. Žádné zbraně nebudou náhodně explodovat, je ale možné, že mnohé z nich nebudou k použití. Economist také neoznamuje globální krizi, připouští ovšem jistý pokles výkonu světové ekonomiky. To může platit i pro Českou republiku. Problém tisíciletí navíc přichází v nejméně vhodnou chvíli. Světové hospodářství prožívá nepříjemné otřesy, a tuzemské je dokonce v recesi i bez štěnice.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Nebezpečí na každém kroku

Štěnice tisíciletí najdeme v počítačovém hardwaru (mechanické výbavě) a softwaru (programovém vybavení) počítačů, ale i v softwaru, který je součástí mikročipů (což jsou funkční jednotky každého počítače o velikosti krabičky od zápalek i menší, obsahují je ale rovněž mnohé elektronické přístroje či spotřební elektronika, například telefony). Jak je možné, že počítačové firmy tento "triviální" problém tolik podcenily? S tím souvisí i vcelku racionální úvaha o tom, že problém byl podceněn schválně, aby na jeho řešení mohly firmy, které poskytují informační technologie, dnes vydělávat miliardy.V případě hardwaru lze však šetření místem - tedy i "počtem číslic" - vysvětlit cenou, za kterou se původně dala počítačová paměť pořídit. Jeden megabyte magnetického disku dnes stojí 75 centů a 34 centů by měl stát v roce 2000. Před třiceti lety ovšem přišel téměř na 800 dolarů. Dvoučíselné datum tak umožnilo počítačům jiné, před pár lety důležitější produktivní využití. Dnes hostinský přináší účet.Proč nebyl na konec tisíciletí včas připraven software? Na to mají experti jednoduchou odpověď: nikdo prý dlouho nevěřil, že jednotlivé druhy softwaru vydrží tak dlouho. Budovy stárnou, stroje reznou a firmy je pochopitelně časem vymění. Také původní programátoři předpokládali, že software bude jednou za čas prostě vyměněn, a nepočítali s tím, že místo toho bude donekonečna zdokonalován, doplňován či vylepšován - odborně řečeno "upgradován".Výměna hardwaru i softwaru a přenos uložených dat ostatně představují technicky nejjednodušší, i když velmi nákladnou součást problému roku 2000. Nakoupí se zkrátka nové magnetické disky a případně nové programy. Společnosti dnes ve stále větší míře nakupují software ve specializovaných prodejnách, kde výrobci své zákazníky o všech detailech programů důkladně informují. Nejde ale pouze o běžné uživatelské programy. Také v základním softwarovém vybavení, tzv. softwarových "špagetách", kterých jsou počítače plné, může zůstat zapomenutý program, který je během let doplněn a vylepšen, ale nikoli zabezpečen proti "smrtonosnému brouku".Přesto se největší nebezpečí skrývá jinde, totiž v softwaru, který je součástí mikročipů. Dnes můžeme mikročipy připodobnit k černým schránkám v letadle. Až do katastrofy nikdo přesně neví, co obsahují, nelze je "rozebrat" apod. Spolehnout se lze jenom na informaci či dobré slovo výrobce.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.