Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Strašidelný optimismus

2.12.1996

Jak zkrotit cyklus hospodářské recese

České hospodářství se již třetí rok za sebou může pochlubit obdobím relativně silného hospodářského růstu. Nacházíme se tedy ve fázi oživení, v tzv. růstové fázi hospodářského cyklu, a mnohým z nás připadá, že si to - po čtyřiceti letech komunistické destrukce - tak nějak "zasloužíme". Většina laiků si pak myslí, že období růstu bude ještě dlouhé, neboť zatím nežijeme v úplně typickém zaběhnutém kapitalismu, a naše ekonomika proto může růst déle, než je obvyklé. Přitom ale ČNB například ve své nedávné privatizační analýze uvádí, že české bankovnictví dosud nezažilo test hospodářským cyklem, tedy recesí. De facto nás tak upozorňuje státní instituce, že etapa růstu nemusí trvat věčně. V tržních ekonomikách se opravdu s určitou pravidelností opakuje hospodářský cyklus: hospodářství chvíli roste, chvíli stagnuje, chvíli klesá. A ekonomové se nikdy nedokázali shodnout na tom, proč tomu tak je.

Psychologické kořeny krizí
Pracovně a zjednodušeně si můžeme přístup ekonomů rozdělit na dva základní názory: první říká, že kdyby vlády nedělaly v makroekonomické politice chyby, nebylo by recesí. Každá recese má totiž svoji vystopovatelnou příčinu. Podle druhého názoru přicházejí recese jednou za čas a více méně pravidelně a nevyhnutelně, v podstatě bez konkrétní příčiny, tedy ať vláda dělá cokoliv. (Jedním z důvodů může být to, že do průmyslu se vždy investuje v určitých časových vlnách, a pokud se investuje špatně nebo příliš, musí se recese dostavit.) Na jednom se však ekonomové shodnou: pokud nemá recese tzv. strukturální povahu (vysoké daně, nepružný trh pracovní síly), je možné výkyvy v hospodářském cyklu co nejvíce zmírnit a období recese maximálně zkrátit. Největšími optimisty jsou v tomto ohledu někteří američtí a britští ekonomové, kteří dokonce tvrdí, že v USA už žádná recese nebude.USA se dnes opravdu nacházejí již v šedesátém osmém měsíci hospodářského růstu, což je rekord, který daleko převyšuje poválečný průměr. Přitom stovky amerických manažerů očekávají nejméně další čtyři roky poklidného růstu. Firmy předpovídají větší zisky a rozsáhle investují, rodiny se přestávají bát nezaměstnanosti a počítají s vyššími příjmy. Mnozí ekonomové ovšem před tímto optimismem varují. Tvrdí, že ekonomický propad je vždy vlastně zapříčiněn hospodářským růstem a že bublina růstu vždy poněkud splaskne právě v okamžiku, kdy si všichni myslí, že růst potrvá věčně. Jinými slovy: přílišný optimismus vede k přílišnému investování, zadlužování se a utrácení, od něhož je jen krůček k přehřátí ekonomiky, inflaci a recesi. Podle těchto ekonomů jsou příčiny recesí především psychologické povahy - když se lidem daří a věci se ubírají "správným směrem", mají tendenci věřit, že to tak bude napořád. A to je právě ono riziko. Podle Viktora Zarnowitze, jednoho z nejznámějších amerických ekonomů, je pravou příčinou recesí to, že lidé vždy chybují a dopouštějí se přehnaných očekávání.

Globalisté a optimisté
Ekonomičtí optimisté se základem Zarnowitzovy teze souhlasí, současně ale tvrdí, že růst americké ekonomiky v 90. letech je sice trvalý, ale relativně mírný ve srovnání s obdobím konjunktury například v 50. a 60. letech. Absence opravdového boomu tedy podle nich snižuje riziko příchodu vážné recese, neboť míra růstu je zkrátka "rozumná". Manažeři a vlastníci se prý také poučili z minulých chyb a například automobilky reagují na zvýšenou poptávku zaváděním třetích směn, a nikoliv bláznivou výstavbou dalších továrních hal a výrobních linek jako v minulosti. (Právě přílišné a přehnané investice do strojů a zařízení byly v minulosti často příčinou recesí.) Jsou zde ale i další důvody: průmysl je pro vyspělé ekonomiky stále méně důležitý. Na významu stále více nabývají služby a poptávka po službách je daleko stálejší oproti výkyvům poptávky v průmyslu. V neposlední řadě je pak díky globalizaci obchodu, mezinárodní konkurenci apod. velmi omezen prostor pro zvyšování cen, a tedy i inflaci. Díky růstu světového obchodu se mohou firmy v případě snížené poptávky doma orientovat na vývoz, investovat mohou snáze v oblastech s nižšími náklady apod.Nejcykličtějším odvětvím ekonomiky jsou vždy investice do stavebnictví a realit. V těchto oborech banky ve svých půjčkách nejsnáze "přestřelují" a následné bubliny pak praskají s patřičným rachotem. Pádem cen nemovitostí a propadem stavební výroby ostatně také recese zpravidla začíná. Jenomže optimisté tvrdí, že právě zde se americké banky nejvíce poučily, neboť například obrovské investice do luxusních hotelů v době nejslavnější etapy Reaganovy konjunktury byly jednou z hlavních příčin následné recese. Dnes americké banky na investice do luxusních hotelů a rekreačních center opravdu nepůjčují.

Neví se, kdy přestat
Ekonomové, kteří varují před přílišným optimismem, upozorňují, že každá doba vytváří své vlastní, tzv. spekulativní bubliny, které zapříčiní recesi. Upozorňují například, že v Americe to může být odvětví vyrábějící paměťové čipy a obvody, a to přesto, že jsou jeho lídři a manažeři zatím optimističtí. Konkurence je veliká a právě tyto podniky v posledních letech nejvíce investovaly do výstavby nových výrobních hal a technologie.Pesimisté také upozorňují na obrovskou expanzi spotřebitelských úvěrů, která souvisí s rozmachem kreditních karet. Stále více lidí žije na dluh a firma VISA už dokonce na svých reklamních billboardech v newyorském metru používá tento slogan: "Chcete žít na dluh? Nabízíme Visa kartu bez ohledu na vaši ,credit card history'," čímž je míněno, že je lhostejno, zda a jak jste v minulosti spláceli dluhy, překračovali limity apod. Bez zajímavosti není ani fakt, že největší stavební boom dnes v USA zažívá oblast Las Vegas. Ekonom R. K. Schwer z University of Nevada k tomu na stránkách The Wall Street Journal řekl: "Ptáte se, jestli to s výstavbou přeženeme? Odpověď je ano, přeženeme. Nevíme totiž, kdy přestat. To je zákon svobodného trhu." Tento výrok podle WSJ naznačuje, že recese asi opravdu nikdy mrtvé nebudou. Dokud totiž existuje vyhlídka růstu, musí firmy uspokojovat poptávku do doby, dokud je nezastaví právě prudký pokles poptávky. A vtip je v tom, že nikdo netuší, kdy to přijde.Situace v západní Evropě je trochu jiná. Tam totiž dobře znají hlavní příčiny svých současných hospodářských potíží: jde o recesi strukturální povahy, tedy o vysoké daně, nepružnost pracovního trhu atd. Ve specifickém postavení jsou i postkomunistické země. I my bychom ale měli začít přemýšlet, na jakých základech vlastně stojí náš současný růst, a klást si některé důležité otázky. Je to růst dočasný, nebo pevný a využíváme dovozu investic dobře, nebo špatně?
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.