Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Strašidlo globální krize

7.9.1998

Ve světě roste nedůvěra ke svobodnému trhu

Hrozí, nebo nehrozí globální hospodářská krize? Tato otázka již nejméně čtrnáct dní dominuje všem významnějším světovým ekonomickým listům a časopisům. Není ale položena správně. Již před zhroucením rublu a ruského finančního systému totiž ekonomové odhadovali, že svět letos vyprodukuje o dvě procenta méně než loni -- v případě, že se součet všech hrubých národních produktů na celé zeměkouli přepočte na americké dolary. Je známo, že v některých velkých východoasijských zemích se letos hrubý domácí produkt sníží o více než 15 procent. Poklesne i v Japonsku, tedy v dosud druhé nejsilnější ekonomice na světě. Dokonce v zemích, kde se hospodářský růst "pouze" zpomaluje (v Austrálii, na Novém Zélandě, v Kanadě a celé Latinské Americe), dochází k zatím relativně mírnému znehodnocování národních měn vůči dolaru. Africký kontinent, který se jako celek dále propadá, nikdy nebyl významným ekonomickým hráčem. Správně položenou otázkou tedy spíše je, zda svět směřuje pouze do recese, která zase brzy odvane, či do opravdu hluboké krize.

Víra ve vlajku hvězdnatou

Světlým zjevem světového hospodářství zůstávají zatím Spojené státy, které si dosud udržely významnou míru hospodářského růstu. Mírného růstu dosahuje i západní Evropa (mezi 1,5-2,5 %). Svět se pochopitelně může ještě radovat například z přesvědčivých hospodářských výsledků například v Polsku (růst HDP o 5-6 % ročně), ale je pochopitelné, že Polsko světovou ekonomiku nezachrání. Čína bude jistě i nadále přesvědčivě hospodářsky růst, ale potíž je v tom, že bude růst méně rychle než dosud, tedy místo nějakých 9-10 % pouze o 5-6 %. I tak není Čína dosud natolik významným hráčem, aby mohla zbylému světu vytrhnout trn z paty.Svět tedy pohlíží s nadějí jen na Spojené státy. Tato země, která je největším světovým vývozcem i dovozcem a jejíž firmy dominují světovým finančním a kapitálovým trhům i bankovnictví, je také nadějí poslední. Je pravděpodobné, že dostane-li se americké hospodářství do recese, strhne s sebou i západní Evropu. Ta totiž sama nemá na to, aby byla jedinou lokomotivou a tahounem světového hospodářství. Pak zůstane již jen otázka, jak dlouho bude globální hospodářská krize trvat, jak bude hluboká a jak významné změny světu přinese.Jaké jsou tedy vyhlídky americké ekonomiky? Více než dvě pětiny amerického exportu směřují jinam než do vyspělých zemí, tedy do rozvojového světa či na tzv. nově vznikající trhy. Právě tyto trhy -- a především ty asijské -- trpí díky krizi velice nízkou poptávkou po dováženém zboží. Je jasné, že nízká poptávka v zemích postižených krizí sníží vyhlídky na zisk u mnoha amerických korporací. Na druhou stranu krize v Asii přináší pro americkou ekonomiku i dobré zprávy: zlevňuje se dovážené spotřební zboží, dochází k poklesu cen dovážených surovin a snižují se inflační tlaky. Americká centrální banka tedy může držet úrokové míry relativně nízko, což zase znamená levnější investiční zdroje pro potřeby podniků. Americká ekonomika je ale především obrovským samohybem (zahraniční obchod činí pouhých 15 % jejího HDP) a hlavní riziko tamější ekonomiky leží někde jinde, konkrétně v tamním trhu s akciemi.

Rizika Wall Streetu

Americká burza se po dlouhé době opravdu významně otřásla začátkem minulého týdne, kdy podle mnohých analytiků Wall Street poněkud přestřelil ve své reakci na ruský státní bankrot. Daleko více ale jde o Ameriku samotnou. V uplynulých letech se stále stoupající burza stala významným motorem amerického ekonomického růstu. To je jistě dobře, až na to, že Američané začali brát jako jakousi samozřejmost to, co může být z principu riskantní a nebezpečné. Právě díky zhodnocujícím se investicím na akciovém trhu se domácnosti mohou právem cítit bohatší. A čím více investují do akcií a nejrůznějších fondů, tím méně klasickým způsobem spoří v bankách a hlavně vesele utrácejí. Případný dlouhodobý pokles akcií na newyorské burze nebo dokonce burzovní krach může psychologii amerických spotřebitelů významně ovlivnit: přestanou utrácet, sníží se poptávka a hospodářství sklouzne do recese. V současnosti vlastní akcie dvakrát více Američanů než v polovině osmdesátých let. Pokud by se například newyorská burza propadla o více než 40 %, ekonomové odhadují, že se sníží spotřebitelská poptávka o 3-4 %.Nejhorší na tom je, že ekonomové mají tradičně velmi různé návrhy, jak na případný pokles kurzu akcií na Wall Streetu vůbec reagovat. Někteří z nich tvrdí, že americká centrální banka nesmí opakovat chyby z roku 1929. Tehdy v reakci na pokles kurzu akcií zvýšila úrokové míry, což bývá považováno za jednu z příčin světové krize. Proto by prý již dnes měla snížit úrokové míry a dodávat do ekonomiky likviditu. Jenže jiní ekonomové naopak tvrdí, že hrozí riziko inflace a úrokové míry se mají buď zvýšit, nebo zůstat na současné úrovni.

Evropa a Japonsko

Jak to vypadá na naší straně Atlantiku? Británie si na rozdíl od kontinentální Evropy od roku 1993 vesele užívala hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti. Nyní vše nasvědčuje tomu, že se příští rok ocitne v mírné recesi. Naopak o poznání lépe vypadají nejnovější prognózy všude jinde v západní Evropě. Země, které se mají připojit ke společné evropské měně, by měly v příštím roce dosáhnout zhruba tříprocentního růstu (samozřejmě za předpokladu, že se nezhroutí Wall Street). Evropské domácnosti drží méně svého bohatství v akciích a více na bankovních účtech, což se může v případě dramatického krachu v Americe ukázat jako výhoda. Hodnota akcií v držení francouzských či německých domácností činí 20 % ročního příjmu -- v Británii je to 65 % ročního příjmu a v USA 100 %. Strmý pád kurzu akcií by tedy neměl chuť západoevropských domácností k utrácení ovlivnit do té míry, jak se to může stát v Americe. Novou potíží Evropy se ale na druhou stranu staly miliardové investice německých bank do ruského státního dluhu, které budou muset být odepsány.Hloubku a délku případné globální hospodářské krize může ale nejvíce ze všech ovlivnit Japonsko. Jeho hospodářství prochází hlubokou strukturální a bankovní krizí. Pokud by Japonsko znovu nastartovalo ekonomický růst, může se změnit k lepšímu opravdu mnohé. Zatím tomu ale nic nenasvědčuje.

Malajsijská zbraň

Fakt, že svět nebyl schopen přijít s nějakým globálním řešením, které by stabilizovalo fungování neklidných a těkavých finančních trhů, povede podle mnohých analytiků k tomu, že především některé nové trhy se začnou uzavírat světu. V tomto ohledu přišla nejdůležitější zpráva minulého týdne z Malajsie. Zdejší vláda se rozhodla zavést přísné restrikce na vstup i výstup zahraničního kapitálu. Malajsijský premiér Mahathir je totiž přesvědčen, že spekulativní kapitál působí jeho zemi více škody než užitku. Vítány budou napříště pouze přímé zahraniční investice. Podle všeho bude příklad Malajsie následovat ještě celá řada dalších zemí ve východní Asii či v Latinské Americe. Malajsijská zbraň je ale dvojsečná. Je pravděpodobné, že hráze, které Mahathir a případně i jiní premiéři postaví proti krátkodobému kapitálu, omezí i příliv kapitálu, který má "dobré úmysly". Tím se zhorší vyhlídky hospodářského růstu.To, co se děje v Malajsii, je prvním příznakem prohlubující se skepse ohledně svobodného trhu a kapitalismu americko-evropského střihu v rozvojovém světě. Tamější občané (a dnes můžeme k Indonésanům, Thajcům a Malajcům přidat i Rusy) totiž stále méně chápou, proč k nim Západ "valil" tak obrovské peníze, které nakonec stejně rychle stáhl zpět. A vyspělý svět jim to přesvědčivě vysvětlit neumí. Právě ve vzrůstající nevíře v pozitiva globálního kapitalismu spočívá největší riziko toho, co se dnes na světových finačních a měnových trzích odehrává.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.