Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Svět čeká na příští českou vládu

16.2.1998

Jak číst v posledních ekonomických číslech

Během uplynulého týdne byla veřejnost bombardována v titulcích nejdůležitějších zpráv nejrůznějšími ekonomickými čísly. V pondělí oznámil Český statistický úřad poměrně příznivé údaje o šestiprocentním růstu průmyslové výroby v minulém roce. Pak následovala horší zpráva o čtyřprocentní lednové inflaci, na což finanční trhy reagovaly prudkým zhodnocením kurzu domácí měny až pod hranici 19 korun za marku. Nakonec přišel ČSÚ s údaji o tom, že nezaměstnanost se přiblížila na dohled šestiprocentní hranici. Jak se ale má vyznat v této houšti čísel běžný občan? Několik srozumitelných informací se snad přece najde.

Za inflaci mohou vyšší daně

Začněme nejpříznivějšími údaji, tedy růstem průmyslové výroby, která je tažena růstem exportu. Někteří schopní vývozci zřejmě dokázali využít prudkého poklesu kurzu koruny na začátku léta. Hlavně nejsilnější tahoun českého hospodářství, automobilka Škoda-Volkswagen, si sebevědomě protlačuje cestu na zahraniční trhy a s ní také silný tým jejích dodavatelů. Zmíněný růst ovšem není nic zvláštního či neobvyklého: využít devalvačního polštáře dokázali vývozci ve většině zemí, kde došlo k prudkému poklesu kurzu. Otázkou zůstává, jak dlouho nastoupený trend vydrží.
Měsíční inflace dosáhla v lednu čtyř procent a meziroční míra překročila třináct procent. Je to nejvíce od roku 1993, kdy byla nepříliš obratně zavedena daň z přidané hodnoty. Stejně jako před pěti lety nemá ani tentokrát s růstem inflace příliš společného centrální banka, ale státní daňová politika. Může se to zdát absurdní v době, kdy je předsedou vlády bývalý premiér ČNB, faktem však je, že celou věc zdědil. Již v dubnu loňského roku bylo rozhodnuto, že se daň z přidané hodnoty u plynu a elektřiny posune do vyšší, tedy 22% sazby, jak je to běžné v některých zemích EU (zdaleka ovšem ne ve všech).
Ekonomové skutečně často hovoří o nutnosti jednou provždy uvolnit dosud regulované ceny energií. Inflace by sice skokem prudce vzrostla, ale v následujících měsících a letech by se podařilo z ekonomiky odbourat nepříjemná inflační očekávání, která jsou spojena s postupnou deregulací a zdražováním všeho možného i nemožného. Pak by bylo snazší stlačit inflaci rychle na úroveň běžnou ve vyspělých zemích. V tomto případě ale o nic takového nejde: pouze se zvyšují daně. Z čistě makroekonomického a krátkodobého pohledu snad může vyšší zdanění energií omezit spotřebitelskou poptávku, tedy i poptávku po zboží z dovozu, a tím přispět ke snížení schodku obchodní bilance. To ale platí pouze za předpokladu, že vláda vybrané peníze neutratí ještě rychleji, než by je utratili občané. V dlouhodobém výhledu navíc nemůže být žádné zvyšování daní pro ekonomiku dobrá zpráva.

Spekulanti na čekané

Překvapivě vysoký inflační skok znamenal okamžitě obrovský tlak na zhodnocení koruny. Zahraniční investoři a spekulanti si totiž snadno spočítali, že na skokový nárůst inflace bude muset centrální banka buď reagovat zvýšením úrokových měr, anebo tím, že je v příštích měsících určitě nesníží. Valí se k nám tedy krátkodobé horké peníze, které mohou z ekonomiky zmizet stejně rychle, jako k nám přitekly. Lze také předpokládat, že se řada spekulantů korunou předzásobuje a pokusí se vydělat na jejím možném pádu po červnových volbách. Tyto změny tak trochu zahnaly centrální banku do rohu. Bude se opakovat měnová krize z loňského května? Vyloučit to úplně nelze především z toho důvodu, že nevíme, jak dopadnou červnové volby.
Dnešní situace se ale od loňské v mnoha ohledech také liší. Hlavní příčinou posledního pádu koruny nebyly spekulace, ale fakt, že jsme si léta žili nad poměry. Růst mezd o poznání předbíhal růst produktivity práce a promítal se do vyšší poptávky po dovozech. Domácí inflace i vysoká poptávka nafukovaly deficit obchodní bilance, až nakonec otesánek praskl. Státní rozpočet i programové prohlášení nové vlády proto počítají s významným přiškrcením růstu mezd. V rozpočtové sféře budou doslova zmrazeny, podobně tomu má být i v podnicích s vlivnou státní účastí. V soukromé sféře přispěchala na pomoc v boji s růstem mezd nová pomocnice - vyšší nezaměstnanost. Jakkoli je sociálně nepříjemná, v tomto okamžiku může tuzemské ekonomice pomoci. Nakonec se pouze dostává na úroveň běžnou jinde v Evropě. Zřejmě ještě poroste, pokud nedokážeme vytvořit mnohem pružnější trh pracovní síly.

Červen rozhodne

Může na zprávy o změnách ekonomických statistik nějak odpovědět přechodná vláda? Teoreticky by mohla přitáhnout zahraniční investory, kteří by vytvořili nová pracovní místa a podpořili vývoz, to se jí ale sotva podaří. Premiér Tošovský může být investorům i většině zdejších občanů osobně sympatický, na déle než tři měsíce - do předčasných voleb - si peníze stejně neuloží nikdo. Vláda samozřejmě může v boji o důvěru investorů leccos podniknout: bojovat s finanční kriminalitou, zlepšit průchodnost soudů, začít s čištěním kapitálového trhu. Na zásadní kroky ale nemá ani čas, ani - jak je dnes módní říkat - sílu a mandát.
Takových zásadních věcí, které od nás svět čeká, je několik, například rychlé dokončení privatizace bank i dalších dosud státních podniků a rozběhnutí tzv. čtvrté vlny privatizace: investiční fondy a skupiny by se měly zbavovat majorit v podnicích a nabízet je cizincům. Něco takového rozjet ovšem dokáže jen silná a odhodlaná vláda. Teprve až se jí zahraniční investoři dočkají, budou moci čeští občané číst v novinách lepší ekonomická čísla.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.