Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Ta šance se už nebude opakovat

28.10.1996

S Uffe Ellemanem-Jensenem o dánských okurkách, víku na kotli a sjednocené Evropě

UFFE ELLEMAN-JENSEN vystudoval ekonomii, působil jako novinář, vydal desítky ekonomických a politických publikací, především je však politik. V roce 1977 byl poprvé zvolen do dánského parlamentu za Liberální stranu, od r. 1984 je předsedou této strany, a v posledních třech letech tudíž i lídrem parlamentní opozice. Předtím byl plných 11 let (1982-1993) dánským ministrem zahraničí. Patří k nejznámějším a nejostřílenějším politikům západní Evropy: je jedním z autorů Maastrichtské smlouvy, minulý rok se stal prezidentem Evropské liberální strany a byl spolu s Javierem Solanou nejžhavějším kandidátem na funkci šéfa NATO.

Co si myslíte o pojmech euroskeptik a eurooptimista?Tyto kategorie se mi protiví, myslím, že nic neznamenají. Ten, kdo není pro silnější spolupráci v Evropě, je buď populista, nebo ještě nemá hotové domácí úkoly. Samozřejmě musíme mluvit o povaze a podstatě té spolupráce - zde se již mohou střetávat různé přístupy a názory.Které myšlenky Maastrichtské dohody podporujete s chutí a které nikoliv?Myslím, že byla udělána dobrá práce, ale pořád to bylo pouze pár prvních kroků. Nyní musí následovat další: rozšíření Evropské unie (EU), reforma jejích institucí a vše, na čem pracuje Mezivládní konference EU. Co na dohodě nemám rád, je to, co v ní není. S odstupem času stále zřetelněji vidím, co schází. Dohoda pořádně nepropracovala proces rozhodování v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky. A vývoj v bývalé Jugoslávii to ilustruje. Věnovali jsme také malou pozornost oblastem životně důležitým pro udržení politické a veřejné podpory Unie: demokratické kontrole, otevřenosti a transparentnosti rozhodování a jasnější definici toho, čemu říkáme princip subsidiarity.

Aby Německo nebylo dominantní
Je projekt měnové unie skutečně realistický?Před 20 lety se říkalo: vytvořme měnovou unii a pak se budeme integrovat politicky. To by byl ovšem podvod a obcházení demokratického procesu. Dnes víme, že musíme nejprve vybudovat nejužší ekonomickou spolupráci, přiblížit se jeden druhému, musíme mít srovnatelnou míru inflace a rozpočtové podmínky. Teprve pak můžeme vytvořit měnovou unii. Jako ekonom věřím, že projekt je uskutečnitelný. Vždy ale zdůrazňuji, že můj hlavní argument pro unii je politický. Kdykoli diskutujeme o Evropě, musíme dát politiku na první místo a ekonomii na druhé. Musíme především vytvořit takovou politickou situaci, v níž lze spolupracovat. Měnová a ekonomická kooperace je prostředkem, a ne cílem.Jaký hlavní politický význam podle vás měnová unie má?Myslím, že to je jediný způsob, jak zabránit tomu, aby se Německo v Evropě stalo příliš dominantním. Co znamená suverenita za situace, kdy je německá marka stále silnější? Když se Bundesbanka ve Frankfurtu rozhodne zvýšit úrokové míry, vaše suverenita trvá tak dvacet minut. Potom musíte zvýšit úrokové míry také.Není pochyb o tom, že Německo by bylo stále vlivnější. Naštěstí to současní němečtí političtí vůdci chápou. Můj kolega Genscher říkával, že chceme-li se vyhnout německé Evropě, musíme vytvořit evropské Německo. Kohl tento názor sdílí. Jsou ochotni se vzdát německé suverenity, ale také německé dominance v měnové politice. Měli bychom se této příležitosti chopit, dokud je možnost. Máme historickou šanci vytvořit systém, kdy budou sedět u jednoho stolu všichni účastníci, nikoliv jen Bundesbankrat.Nálady v Německu se začínají měnit. Další generace německých politiků si může myslet úplně něco jiného, než Kohl a Genscher. Musíme si uvědomit, že německé finanční kruhy, průmyslníci i ekonomičtí ministři jsou silnými oponenty měnové unie. Když budeme váhat, riskujeme, že skeptici v Německu získají moc. A ta šance se už nikdy nebude opakovat. Proto bychom měli dodržet "jízdní řád" a trvat na tom, že ten, kdo splní kritéria, má skutečné právo do měnové unie vstoupit.Britský ekonom a "euroskeptik" Bernard Conolly ve své knize Rotten Heart of Europe tvrdí, že vytvoření společné měny může vést až k válce mezi evropskými zeměmi. Jsou jeho úvahy paranoidní?Věřím, že ano. Myslím si naopak, že když zmeškáme tuto historickou možnost, rizika ohrožení míru v Evropě se zvýší. Vznikne Evropa, v níž nebude vliv sdílen tak, jak by měl. Máme zájem udržet Německo v evropském modelu, pomáhat vytvořit pravidla hry. Máme zájem na systému, kde platí pravidla hry, a nikoli diktát nejsilnějších. Opakuji: Německo tento zájem zatím sdílí.

Střet tradic
A co Británie?Británie má zcela jiné zájmy. Myslím ale, že jejich vlastní představy o suverenitě jsou poněkud hloupé. Žádnou suverenitu a svobodu na trzích stejně nemají. Britská libra dnes již dávno není tak silná, aby si mohla jet jenom po své linii. Když se německá marka nebo euro pohnou nějakým směrem, Britové prostě budou muset následovat. Myslím, že pragmatičtí Britové a Dánové si nakonec řeknou: byli jsme hloupí a musíme raději naskočit do vagonu.Francie podporuje představu silnější Rady ministrů jako nejvyššího politického orgánu EU, Německo chce silnější Evropský parlament. Myslíte, že najdou někdy konsenzus?Jde tak trochu o střet tradic a politických kultur. V naší části Evropy máme tradici velice otevřené státní administrativy. V jiných částech Evropy mají tradici více tajemné a uzavřené byrokracie. S tím se musí počítat a nikdy to nebude ideální. To je ale celý příběh evropské integrace. Vždy se musí hledat ideální řešení, ale najde se jen málokdy. Osobně si myslím, že vývoj se bude ubírat směrem k posílení pravomocí Evropského parlamentu.Podle průzkumů veřejného mínění ve Švédsku a v Rakousku, tedy v zemích, které se k EU připojily nedávno, je členství v Unii velmi nepopulární. Jak si to vysvětlujete?.Mnozí lidé očekávali příliš mnoho. V Rakousku, Švédsku i u nás předcházela připojení k EU kampaň, která hlásala, že vstoupíme do zaslíbené země. Pochopitelné se nic takového nestalo. Je to o něčem jiném. Navíc lidé museli změnit řadu svých zvyklostí, spoustu věcí museli začít dělat jinak. A také: všechno nepopulární, co vlády dělají, svádějí na byrokraty v Bruselu.Například?Znáte story dánské okurky? V den, kdy u nás probíhalo nešťastné referendum, které řeklo NE Maastrichtu, přišla televize v ranních zprávách s bombou: v Bruselu bylo nařízeno, že dánské okurky nesmí být zakřivené více než xy. Řada politiků začala křičet: Jak jsou pitomí, ti bruselští byrokraté! Chtěli by i okurkám diktovat, jak růst! Je to ale jiný příběh: pokud má trh hladce fungovat, musí existovat určitá pravidla kvality. Jestliže je každá okurka jinak (či příliš) zakřivená, vejde se jich málo do krabice. Pravidlo neurčovalo nic jiného než to, že okurky kvality, řekněme, A1 nesmějí být zakřivené více než xy. Největší legrace je, že takové předpisy a normy existovaly v Dánsku již dávno, a to dokonce od začátku století. Stejně tomu bylo i v mnoha jiných zemích. Takže jediné, co se rozhodlo v Bruselu, bylo, že v rámci jednotného trhu je patrně nesmysl mít v různých zemích různá pravidla pro zakřivení okurek A1 transportovaných v krabicích. Jenomže tomu já osobně neříkám diktát byrokracie, ale deregulace. Tedy pravý opak. Místo dvanácti souborů pravidel mám soubor jeden. Jde o změnu zvyklostí a lidem je potřeba vysvětlovat, že mnohé věci jsou v jejich prospěch. Jenomže politici často činí opak. Začnou nadávat na Brusel, protože to je populární a lidé to v tom okamžiku chtějí slyšet. Je snazší nadávat než vysvětlit užitečnost pravidla, které může být dobré.Myslíte si, že evropské instituce a jejich vzájemný vztah jsou reformovatelné?Musí být reformovatelné. Není možné jenom přidávat do struktury, která byla původně vytvořena pro šest členů.

Základní právo
Litujete toho, že jste se nestal šéfem NATO?Samozřejmě, že ano. Jsem ale přesvědčen, že můj přítel a kolega Solana dělá perfektní práci.Věříte v expanzi NATO na východ?Pozor! NATO nebude expandovat (expand), ale bude se rozšiřovat či zvětšovat (enlarge).To je chyba mé angličtiny.Ne tak docela. Němci, Francouzi a někdy i Američané opravdu používají výraz expandovat. Na to já vždycky říkám: O čem to k sakru mluvíte? NATO se zvětšuje. To je základ celé ideje. NATO je organizace, která především brání určité základní politické myšlenky! Pokud někdo začne říkat: Tuhle zemi bychom neměli vzít, protože je příliš blízko Rusku, hrozí nám, že bude podkopán samotný smysl existence NATO. Nemyslím, že bychom měli jen tak z plezíru Rusy rozčilovat. Naopak. Nesmějí si ale myslet, že mají nějakou sféru zájmu blízko svých hranic. Spousta lidí si myslí, že přijetí pobaltských zemí by byla čistá provokace vůči Rusku. Ale proboha proč? Jistěže musíme nastolit vzájemnou důvěru, ale je třeba také respektovat princip, který byl zakotven v dohodě z Helsink: každá země má právo si vybírat své spojence. To je základní pravidlo a základní právo. Když ho odepřeme nějaké zemi jen proto, že leží blízko nějaké velké země, sami definujeme sféru zájmu té větší země! A to je strašně nebezpečná hra. Vzpomeňme si, že válka v Koreji (resp. útok severu proti jihu) začala asi deset dní poté, co americký ministr zahraničí při jedné přednášce, kdy definoval sféry amerického zájmu, zapomněl ukázat ukazovátkem na mapě také na Koreu.Jak se podle vás bude vyvíjet vztah Západoevropské unie a NATO?Západoevropská unie je dnes vlastně součástí NATO - konečně se stala tím, co Kennedy ve svém slavném pennsylvánském projevu nazval evropským pilířem Aliance. Vždycky se budeme spoléhat na americkou účast v evropské bezpečnosti, a proto tu NATO zůstane a bude základní bezpečnostní strukturou. Na mapě Evropy je však řada míst, kde se mohou projevit staré zakořeněné antagonismy - a v mnoha těchto případech by bylo nesmyslné volat na pomoc Američany. Role Západoevropské unie poroste a myslím, že se v budoucnu opravdu stane "obrannou paží" EU se vším všudy.

Víko na kotli
Co si myslíte o ideji regionalismu, podle níž by Evropu národních států nahradila Evropa regionů? V této souvislosti je mimochodem zajímavé, že Liga Severu, která požaduje separaci tzv. Padánie od Itálie, je prý financována z Německa (pochopitelně nikoliv z oficiálních zdrojů).Myslím, že čím více bude v Evropě malých součástí, ve kterých se budou všichni zúčastnění cítit přirozeně, bezpečně, otevřeně a svobodně, tím lépe pro bezpečnost Evropy. Pokud ovšem takové entity budou pevnou součástí EU, která zabezpečí, že budou respektována jednotná pravidla hry, například vztah k národnostním menšinám apod. Posílení regionální spolupráce se nebojím.Předseda české vlády u nás bývá někdy kritizován za to, že na Západě prezentuje své euroskeptické názory (napadá např. projekt evropské měny).Myslím, že v dnešní Evropě je nesmyslné nekritizovat to, o čem si myslíte, že by se kritizovat mělo. Pan Klaus někdy upozorňuje na věci, které představují opravdu problém. Například střet politických kultur, o kterém jsem mluvil. Nebo zemědělská politika. To je přece strašidlo a všichni to víme. Ale... zároveň si musíme uvědomit, že jakkoli jsou tyto věci důležité, nejsou nejdůležitější. Důležitá je preambule Římské dohody, která zakotvuje svobodu a mír v Evropě. Pokud jenom kritizujete, riskujete, že ztratíte širší perspektivu. Politici, kteří chtějí vést, musí této širší perspektivě rozumět.Mnozí lidé Klausovi zazlívají, že svou kritikou škodí perspektivě naší integrace.Myslím, že není vůbec důležité, co si ostatní evropské země myslí o vašich politických idejích a hodnoceních toho či onoho. Důležitá je debata uvnitř vaší země. Bylo by zcela nešťastné, kdybyste debatu o problémech, které vidíte, potlačovali kvůli tomu, aby vás "vzali". Kdyby se víko na kotli otevřelo až poté, co budete "uvnitř" mohla by vzniknout horká a nebezpečná situace.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.