Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Tady nejste v Estonsku

21.6.1999

Vláda hrozí dalším zvýšením daní

Již jsme si všichni pomalu zvykli na to, že vláda sociální demokracie argumentuje evropskou integrací zpravidla pouze tehdy, chce-li zvýšit nějaké daně či poplatky. V poslední době již ale ani o Evropě nemluví, s novými útoky na peněženky poplatníků přesto přichází doslova každý týden. Kromě toho, že se spotřební daň z benzinu a cigaret zvýší letos v červenci, má se zvýšit ještě na začátku příštího roku. Navíc chce vláda převést mnohé důležité služby do vyšších pásem daně z přidané hodnoty (DPH) a jiné služby zase do sazby nižší, přitom chce rozšířit okruh plátců DPH. Nelze bohužel předpokládat, že se tím nezvýší celkový objem přerozdělování. Právě naopak.

Komu to slouží

Když levice stále znovu vymýšlí nové návrhy na zvyšování daní, je důležité upozornit na několik zapomínaných faktů a na některé zakořeněné mýty. Především dochází v posledních letech k výraznému zvyšování státního přerozdělování. Výkon hospodářství klesá, ale daňové sazby celkově stoupají. Zároveň se zvyšují rozpočtové výdaje i počet státních zaměstnanců. V posledních dvou letech stát zkrátka roste na úkor občanů a jejich svobod.Mýtem, který je třeba vyvrátit, je zase představa, že spotřební daně ničemu neškodí: kuřáci cigaret jsou jenom hloupí, když se nechtějí svého zlozvyku vzdát. Možná opravdu hloupí jsou, ale na druhé straně platí i to, že vláda s jejich úbytkem nepočítá. Naopak pevně doufá, že kuřáků neubude. Kdyby totiž vládě šlo o zdraví občanů, měla by spotřební daň z cigaret odvádět na zvláštní účet, který by financoval zdravotnictví či osvětu. Navíc by i nekuřáci měli mít na paměti, že každá vyšší daňová sazba posiluje státní moc, tedy moc politiků a byrokratů nad občany.Vyšší spotřební daň z benzinu mohou sice vítat ekologové, měli by si ale uvědomit, že se tak rovněž zvýší náklady firem a podnikatelů. Je také třeba zvážit vliv vyšší benzinové daně na nezaměstnanost a mobilitu pracovní síly. Ve spoustě oblastí, kde veřejná doprava funguje špatně a málo, jízda autem do města (za prací nebo na pracovní úřad) podraží. To je nepříjemné zvláště v situaci, kdy máme přebujelý sociální systém, který k hledání zaměstnání nemotivuje.Také se musíme ptát, proč se zvyšuje spotřební daň na benzin a cigarety, a nikoli na alkohol. Odpověď je jednoduchá: vždy zvítězí pilnější a bohatší lobbisté.V neposlední řadě je třeba vyvrátit mýtus, že procentní sazba spotřební daně je u nás nižší než v Evropské unii. Ve skutečnosti je nižší než v některých státech Unie a vyšší než ve státech jiných. Už dnes jsme na průměru.A nakonec k DPH. Převládá názor, že tato nepřímá daň škodí hospodářství méně než daně přímé. Je to sice možné (nikoli vědecky doložené), ale zároveň je třeba mít na paměti, že nepřímé daně (které aktéři ekonomického dění vidí hůře) narušují informace o cenách a cenovou strukturu ekonomiky. A informace o ceně je tím základním, co v tržní ekonomice předurčuje správné, efektivní využívání zdrojů. V USA dokonce DPH z etických důvodů odmítají, protože jde o daň pro občana skrytou a špatně viditelnou a její zavedení by bylo v rozporu s tamějšími ústavními principy.Když už DPH existuje, pak je také lepší, když existuje jediná sazba. Ministerstvo financí navrhuje přesunout některé služby (například kadeřnictví, opravy obuvi, advokátní služby apod.) do vyšší sazby 22 % a stravovací služby do sazby nižší, tedy 5 %. Je nasnadě, že se zde otevírá neuvěřitelný prostor pro špinavé lobbování a korupci. Jiné to ani nemůže být, když o sazbách nakonec budou rozhodovat státní úředníci.

Příklad z Tallinu

S postupem zdejší vlády ostře kontrastuje například politika vlády estonské. V tentýž den, kdy noviny přinesly informace o tuzemských plánech zvýšit daně, bylo možné se v agenturních zprávách dočíst, že Estonsko plánuje úplné zrušení daně ze zisku pro firmy. Není to exotický příklad. Daň z příjmu pro podniky již delší dobu neexistuje například v Hongkongu a chystá se ji zrušit také Litva. V mnoha dalších zemích je tato daň velmi nízká: známý je příklad Irska, které v posledních desetiletích dosahuje závratného tempa hospodářského růstu. Také dobře víme, že Estonsko se dostalo jako jediná z pobaltských zemí do první vlny čekatelů na členství v Evropské unii.Myšlenka úplného zrušení daně z příjmu pro firmy není prvním radikálním krokem tallinských vlád. Dotace do zemědělství jsou v Estonsku například takřka nulové, stejně jako celní sazby. Přerozdělování národního bohatství je výrazně nižší než jinde v Evropě. Všimněme si ale, že kvůli tomu na Estonsko nikdo nepokřikuje. Pro Unii je totiž klíčový hospodářský růst, fungování institucí a soudů, vymáhání práva, dotažení privatizace, demonopolizace síťových odvětví a také makroekonomické ukazatele, jako například jistá míra rozpočtové disciplinovanosti, inflace apod. V předvečer okamžiku, kdy bude rozšiřování Unie aktuální, může Estonsko (pokud to bude EU skutečně požadovat) opět začít dotovat zemědělce nebo obnovit některé daně. Důležité ale je, že momentálně nikdo Estonce nekritizuje za "protržní fundamentalismus". Naopak bývají dáváni za příklad, mimo jiné i České republice.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.