Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Triky ve jménu růstu

26.4.1999

Vládní hospodářská politika hlásí další zpoždění

Uplynulý týden se na nejvyšší úrovni odehrály dvě důležité hospodářsko-politické události. Centrální banka uveřejnila svoji střednědobou měnovou strategii a vláda oznámila, že s ní nesouhlasí. Ministři naopak nestihli sepsat novou koncepci hospodářské strategie a na rozdíl od pěti dalších čekatelů na členství v Evropské unii ji včas neodeslali do Bruselu. Utržili tím další ostudu.

Počkejte za měsíc

Nejprve ke koncepci hospodářské strategie. Případ má dvě dimenze. Na prvním místě je diplomatický rozměr. Do Evropské unie se integrovat chceme, máme v úmyslu převzít evropský právní řád a stát se součástí společného trhu, časem bychom chtěli převzít i jednotnou evropskou měnu a nepochybně budeme od Unie žádat i prostředky na rozvoj regionů a infrastruktury. Fakt, že Brusel chce vědět, jak si to s hospodářskou politikou do budoucna představujeme, je tedy naprosto logický. Od Unie něco žádáme především my, a nemůžeme se proto divit, že by Unie chtěla něco na oplátku. Skutečnost, že jsme nebyli schopni slíbenou koncepci odevzdat včas, nás opět diskvalifikuje: jak se dá jednat s někým, kdo nedokáže plnit své slovo? Dodržování slibů a smluv je přitom jeden z nejdůležitějších rysů, kterými se liší civilizovaný svět od světa ostatního.Existuje i druhá stránka věci. Především pro nás samotné je tragické, že střednědobou koncepci hospodářské politiky nemáme ani rok po volbách -- což mimochodem úzce souvisí se stavem naší ekonomiky. Vláda nyní tvrdí, že strategii pod názvem "Růst, zaměstnanost, solidarita" odevzdá zhruba v polovině května. Jinak je ale skoupá na informace, a tak už víme pouze to, že hospodářská strategie by měla podle úřadu vicepremiéra Pavla Mertlíka založit ekonomický růst, který bude "o dva až tři procentní body nad průměrem Unie". To je sice hezké přání, ale zní to stejně, jako když si někdo přeje hodinky s vodotryskem. Je totiž velmi nepravděpodobné, že menšinová vláda dokáže něčemu takovému pomoci. Ať vymyslí cokoli, manévrovací prostor má omezený. Ministři také zatím propagují věci, které mohou zdravému růstu sotva prospět. Zemanova vláda například mnohokrát řekla, že nechce snižovat daňové zatížení a neustále vymýšlí a navrhuje nové a nové daně. Poslední návrh se týká dvojnásobného zvýšení daní za nemovitosti a rekreační chaty. Ministr sociálních věcí razantně odmítá penzijní reformu, ke které se hlásí stále více zemí na světě. Vláda zmrazila privatizaci podniků a neřekla ani proč. Na nový zákon o konkurzu a vyrovnání, po kterém sborově volají zahraniční a domácí odborníci, si podle legislativního plánu vlády musíme počkat do roku 2001, na privatizaci a deregulaci plynárenství podle ministra Grégra ještě o čtyři roky déle. Dalo by se pokračovat.Pokud by Zemanova vláda chtěla v květnu skutečně přijít s prorůstovým programem, museli by všichni její ministři provést názorové veletoče a vzdát se většiny zakořeněných postojů. Jediné, s čím vláda až dosud přišla, je kromě privatizace bank revitalizační plán -- ten se ovšem týká (naštěstí) jen minimálního množství podniků.

Inflaci nechme centrální bance

Událostí byla i publikace střednědobé měnové strategie centrální banky (bylo by ovšem logické, kdyby byla publikována ve stejné době jako vládní hospodářská strategie). Podle ČNB by se v roce 2005 měla čistá inflace dostat na úroveň vyspělých zemí, tedy na dvě procenta s maximální výchylkou jednoho procenta. K tomuto datu předpokládá centrální banka dokončení cenových regulací a sblížení tzv. čisté inflace (růst cen po odečtení vlivu zvyšování administrativně kontrolovaných cen) s vývojem spotřebitelských cen. Vláda ústy Pavla Mertlíka zmíněnou měnovou strategii ale poměrně ostře odmítla, protože podle ní nepodporuje hospodářský růst.Takový rozpor mezi záměry centrální banky a vlády představuje sám o sobě velký problém. Nová bankovní rada bude muset ze zákona svým vytyčeným cílům dostát, pokud ale nebude spolupracovat s vládou, dosáhne jich daleko nákladněji, než by bylo nutné. Bude-li kabinet málo zodpovědný v rozpočtovém hospodaření, bude-li tolerovat nepodložený nárůst mezd, odkládat deregulace a likvidaci monopolů v síťových odvětvích apod., bude muset ČNB držet vysoko úrokové míry. Tento způsob boje s inflací zaplatí ti, kdo si budou půjčovat.Vládní ekonomové zřejmě podléhají dvěma iluzím. Především jsou stále přesvědčeni, že hospodářský růst si lze koupit vyšší inflací. Kromě toho Mertlík se svým náměstkem Mládkem neustále prosazují teorii, podle níž vyšší inflace pomůže rychlejšímu sblížení cenových hladin v Česku s cenami v EU, což nám umožní vyhnout se cenovým šokům, které by prý jinak nastaly bezprostředně po přijetí. Tato teorie (kterou lze nejlépe označit za pokus o trik) nemá ale oporu u většiny ekonomů a odmítá ji i centrální banka. ČNB připouští, že cenová hladina je skutečně na 43 % úrovně EU (počítáno přes kurz koruny k euru), nižší cenová hladina se ovšem vztahuje především na skupiny tzv. neobchodovatelného zboží. Zde o růstu cen nerozhoduje inflace, ale vývoj reálných důchodů, mezd a produktivity práce. Vláda by nepochybně udělala lépe, kdyby místo vymýšlení triků naslouchala hlasům většiny rozumných ekonomů ze světa i z domova. Vyvolávat znovu inflaci, kterou se v poslední době daří velmi úspěšně krotit, a argumentovat přitom evropskou integrací je absurdní.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.