Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Ústava se dá měnit příliš snadno

28.6.1999 - Tomáš Němeček, Jan Macháček

S ústavním soudcem Vojtěchem Ceplem o pravidlech, slabém Senátu a propastí mezi opicí a otrokem

Profesor Vojtěch Cepl (61) absolvoval Právnickou fakultu UK a poté v letech 1967-69 studoval na Oxfordské univerzitě a na Michiganské univerzitě. Zabýval se obecnou teorií práva a právní sociologií, za minulého režimu se na fakultě věnoval bytovému právu. Po roce 1989 se stal proděkanem pražské právnické fakulty a členem legislativní rady vlády. Přednášel na mnoha zahraničních univerzitách, mj. v San Francisku, Chicagu a Georgetownu. V roce 1992 se významně podílel na psaní české ústavy a je obecně považován za jednoho z jejích tvůrců. V roce 1993 byl jmenován soudcem Ústavního soudu ČR (tehdy se vzdal členství v ODA). Je ženatý, oba jeho synové jsou právníci.

* Čemu dáváte přednost: když je ústava posvátná listina, na niž se přísahá a o které se děti odmala učí ve škole, nebo když se chápe věcně a chladně jako dohoda, kterou lze v případě potřeby změnit?

Pokud to tak vyhrocujete, jsem raději pro tu první možnost. Hned vysvětlím proč. Ústava vyjadřuje pravidla, na nichž se lidé kdysi dohodli, že podle nich budou žít. Jazyk, historie, kulturní zvyky -- tím vším se definuje národ. Ale vyjádření základních norem soužití v ústavě je podle mne pro jeho definici nejdůležitější. Kdo četl Konráda Lorenze, tak ví, že i vlci mají pravidla a předávají si je. A představte si: některé národy mají svá pravidla -- třeba že smlouvy se mají dodržovat nebo že cizí vlastnictví je nedotknutelné -- dokonce rády. Tak jako mají Češi rádi knedlíky s vepřovou a zelím.

* Co si myslíte o vztahu lidí k naší ústavě?

Vždyť o ní pořádně nic nevědí. Věřili byste, že i velmi vzdělaní lidé si pletou Nejvyšší soud s Ústavním, a ještě to považují za roztomilost? Vždyť to je elementární nevzdělanost! Já vím, že byli zvyklí, že konstituce je jen propagandistický dokument, který není třeba znát. Změnit toto povědomí potrvá ještě dlouho -- navíc když minulý režim zkompromitoval jakoukoli občanskou výchovu. Ale potom mne vážně zlobí pořady v televizi, kde chodí člověk s kamerou a ptá se dětí, co si myslí o demokracii. V anketách se vyjadřují lidé, kteří o věci nemají ponětí. A ovšemže též mnozí politici se svým přidrzlým sebevědomím, vědomostmi nezkaleným.

Dobrá a jednoduchá

* Podle své loňské smlouvy mají ODS a ČSSD nyní předložit návrhy na změnu ústavy a volebního zákona. Stále trváte na tom, co jste kdysi říkal -- že máme dobrou a jednoduchou ústavu?

Ano, to platí.

* Na jaře jste ale i vy předložil své návrhy, například na posílení Senátu. Takže přece jen existuje i hlubší důvod ke změně, než že se na tom Klaus se Zemanem dohodli?

Na konečné verzi ústavy mě mrzí dvě věci: slabost Senátu a poměrně snadná měnitelnost ústavy. Ke změně stačí třípětinová většina v obou komorách. Standardem ale bývá souhlas dvou třetin. Báječný vynález zavedla španělská ústava (mimochodem jedna z nejmodernějších v Evropě) -- každá změna ústavy platí teprve tehdy, až ji po následujících volbách potvrdí i nový parlament.

* Proč jste to tehdy do ústavy víc neprosazoval?

Teď jsem z toho nešťastný. Ale víte, jak ústava v roce 1992 vznikala. Návrh vypracovala naše odborná skupina na zasedání v Karlových Varech, týden se v něm rýpala vláda a pak si ho odvezla na zámek v Kolodějích poslanecká skupina a udělala v něm hluboké brázdy. Z kolektivu nikdy nic tvůrčího nevypadne, nejlepší věci dělá jeden člověk. Umíte si představit, že by někdo svěřil parlamentu vyprojektovat most? A kdyby ano, umíte si představit, jak by ten most vypadal? Okamžitě do toho lezou zájmy a zájmíčky, předsudky a prestiž.

* Co třeba?

To se všechno dočtete v mých pamětech, mám to zdokumentované. Pamatuji si, který přední právní teoretik si do ústavy nachystal jako svůj budoucí pelíšek Nejvyšší správní soud. Víte, proč má sněmovna 200 poslanců? Prezident jich navrhoval 150, naše skupina také, jenže v České národní radě jich tehdy sedělo 200, tak přece si nevypustí rybník. K tomu ta lidová tvořivost! V ústavě máme nepříliš šikovný pojem "ústavní pořádek", protože se poslancům líbilo, jak to zní starobyle. Také jsme málem měli v preambuli "my, národ český" nebo ústavně předepsaný státní jazyk, jak to chtěl jeden ministr. To je legislativa na způsob Magdaleny Dobromily Rettigové -- vraž do toho kopu vajec! Dávno již zapomenutý poslanec Hirš v poslední chvíli na schvalující schůzi sněmovny úspěšně proválcoval většinový systém pro volby do Senátu. Ale Senát zůstal slabý, protože ho ani ODS, ani ČSSD nechtěly, a tím nechtěným dítětem je dodnes. Možná že nás teď ovšem zachrání před účelovou změnou ústavy.

Tradice, zvyky, duch

* ODS už dávno zveřejnila své hlavní přání: případná změna ústavy by měla omezit pravomoci prezidenta, zejména jeho právo udělovat milost. Co si o tom myslíte?

Klidně bych milosti i posílil. Zaplaťpánbůh, že je tu jako pojistku máme. Tisíciletá právní zkušenost zní, že přesným dodržováním přísných pravidel se někdy můžete dopustit ohromné tvrdosti -- podívejte se na procesy s odpírači vojny. Všechny vyspělé právní řády mají proto nějaké nástroje na změkčení přílišné tvrdosti zákona. Nechápu, proč se teď hledá, co by se tak ještě prezidentovi z ústavních pravomocí vyškrtlo.

* Obě strany se však už, zdá se, dohodly na změně volebního zákona: zmenšit obvody a přepočítávat propadlé hlasy tak, aby na tom vydělal vítěz příštích voleb.

V naší situaci by bylo jistě lepší posunout volební systém od poměrného k většinovému. Poměrný systém má sklon k partajničení, korupci a tak dále. Ale vadí mi ty důvody: politici se neumějí domluvit na vládní koalici. Když nemůžeme dát góla, tak zvětšíme branky? Jestli se mají po každých volbách měnit pravidla, pak přesně takové účelové změny jsou proti tradicím i duchu konstituce.

* ODS a ČSSD ovšem ke změně volebního zákona nepotřebují ústavní většinu, takže jejich dohodě nezabrání ani Senát.

A v tom je jádro celé věci, v pěkném českém slově konstitucionabilita čili co jest hodno zapsání do ústavy. Podle mne tam patří volební principy -- právě proto, aby se nedaly snadno měnit. Tvrdím, že by měl být v ústavě vyjádřen počet okrsků (protože jinak se s ním dá báječně manipulovat), a rád bych tam viděl i základy financování politických stran. Vedle toho existují pravidla, zvláště mravní, která se v ústavě zakotvovat nemají, ani v zákonech, a dokonce ani v právu vůbec. Třeba zač má ministr podat demisi.

* Myslíte, že se dnes nějaké nepsané ústavní zvyklosti dodržují?

Tak například předseda vítězné politické strany se stává předsedou vlády. V ústavě nemáte napsáno ani to, že pan prezident úřaduje na Hradě. Takové staré zvyklosti je třeba opečovávat. Jenže ony se snadno porušují a těžko vynucují. Znáte to -- copak můžete vynucovat, aby se při vstupu do místnosti říkalo "dobrý den"? Takže se nyní přestává držet ten pěkný prvek jakoby z britské monarchie, že premiér navštěvuje hlavu státu a informuje ji o zasedání vlády, jak tomu bylo za první republiky. Lidé nebyli k zvyklostem léta vedeni, a proto je dnes politická kultura tak pokleslá.

Stejně jako žárovka

* Je v české ústavě něco, co bychom měli proti politikům zvlášť chránit nebo na to být dokonce hrdí?

Samozřejmě má naše ústava své zvláštnosti. Je v ní výslovně uveden hayekovský princip "co není zakázáno, je povoleno", dále faktická nezávislost centrální banky... Ale zlobí mne, že se na to ptáte, jako kdybyste věřili na nějakou naši -- ó, tak specifickou -- českou cestu. Takové hlasy totiž teď zaznívají a s chutí se jim vysmívám. Nechceme americké kšandy pro muže, vynalezneme naše, české! Právní instituty jsou jen praktické vynálezy stejně jako žárovka, a stejně tak se stěhují po celém světě. Moderní právní termíny jako leasing, francheesing, kondominium, outsourcing se už ani do češtiny nepřekládají -- takovým fofrem se to šíří.

* Jaké teď vidíte ve světě významné ústavní trendy?

Už před pár lety k nám dorazila módní vlna tzv. ombudsmánie. Ombudsman je starý švédský vynález z počátku minulého století. Dnes je nesmírně populární a má ho přes sto zemí, najdete železniční ombudsmany, ombudsmany pro zvířata, pro děti... Na Západě tím velmi často řeší problém finanční nedostupnosti právních služeb, který u nás také brzy začne být aktuální. Jenže ombudsmani, o kterých se u nás mluví, by se velice podobali pošťákům: prostě by stížnosti redistribuovali příslušným úřadům. Pak s tím ty úřady budou obtěžovat a domáhat se odpovědi, což je správné -- ale to je tak všechno. To už je lepší stará dobrá kancelář prezidenta republiky, za níž stojí přinejmenším autorita hlavy státu.

* Poslední dobou se stále častěji mluví o tzv. právech přírody. Na Novém Zélandu vznikla kampaň, která žádá pro primáty právo žít, nebýt mučen a volně se pohybovat.

To máte pravdu, práva přírody jsou ohromně zajímavá věc. Sílí vědomí, že jsme jen jedním z mnoha druhů života na Zemi. Ale přesto myslím, že ještě dlouho budou právní systémy regulovat pouze vztahy mezi lidmi a že zvířata nebudou plnoprávnými subjekty. Jsem pro regulaci nakládání se zvířaty a souhlasím, že lidé jejich týráním poškozují a degradují sami sebe. Analogie mezi dnešním postavením zvířat a někdejším postavením otroků, jakou používají ochránci, se mi ale zdá příliš odvážná. Řečeno natvrdo, propast mezi opicí a otrokem je na to příliš velká.

Okamžitě vycestovat

* Co dnes považujete za nejdůležitější problém v našem právu?

Kvůli němu protestoval už Masaryk ještě jako říšský poslanec v rakouském parlamentu: vzdělávání právníků. Nám dnes chybí například celá vrstva vyšších soudních úředníků s tříletým, bakalářským studiem. Naše čtyři fakulty produkují samé "doctores" po pětiletém studiu, cpou do nich kvanta právních dějin a dělají z nich vědce. Více vysokoškolsky vzdělaných praktiků -- to je to, oč tu běží. Postrádáme spousty a spousty bakalářů, a to specializovaných i všeobecných. Dáma na berňáku asi v životě neuplatní dějiny římského práva, ale potřebuje poctivé tříleté studium finančního práva. Vyššímu soudnímu úředníkovi zase stačí všeobecné právní vzdělání, doktorát si udělá později.

* Kterou školu byste dnes doporučil tomu, kdo by chtěl studovat práva?

Jakoukoli britskou nebo americkou. Kdyby ovšem chtěl takový uchazeč pracovat po studiích tady doma, tak asi bude muset přistoupit na kompromis: pořídit si co nejefektivněji český právnický diplom, ale vzdělávat se především sám a pak okamžitě vycestovat.

* Co je na našich fakultách tak špatného?

To by bylo na samostatný rozhovor. Jejich hlavní problém se podle mne jmenuje selekce elit. Nefunguje u nás mechanismus, podle nějž by odcházeli ti, kdo nejsou nejlepší. To by obnášelo konkurzy na všechna místa včetně vedoucích katedry.

* To se přece děje.

Ale musejí to být pravidelné konkurzy pod veřejnou kontrolou! Musí se zveřejnit, kdo se ucházel, kdo vyhrál, kdo seděl v konkurzní komisi, jak se komise sestavovala, jak rozhodla -- jinak je to celé šaškárna. Nedávno jsem se účastnil diskuse na brněnské právnické fakultě. Zmínil jsem se o tom, že zatímco u nás má pražská právnická fakulta sto padesát zaměstnanců, na Západě jich mají soukromé fakulty polovic. Na lodi je tedy příliš "mrtvého masa". Citoval jsem také titulek jednoho článku, který naše fakulty označil za "pevnosti neschopných". A jeden student -- považte, student! -- potom napsal, že se neumím chovat a že jsem urazil fakultu. To mě zarazilo. Už i studenti jsou tedy konformní a vytvářejí si obranné polštářky.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.