Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Útok na asijské měny

1.9.1997

Ekonomové přemýšlejí o tom, co se vlastně stalo

Již od poloviny května, kdy finanční spekulanti poprvé zaútočili na thajský baht, se datují dosud největší otřesy měn, které východní Asie zažila. Před deseti dny se sice turbulence poněkud utlumily, ale většina analytiků se domnívá, že brzy se zase obnoví. Česká média věnují tomuto tématu relativně malou pozornost. Je to škoda, protože vývoj na druhém konci zeměkoule se nás týká víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Česká koruna si "prožila" útok spekulantů a následnou devalvaci v červnu. Mnohé aspekty a příčiny vývoje kurzů měn v jihovýchodní Asii jsou podobné tomu, co se odehrává (a možná ještě odehraje) u nás. Některé důležité ekonomické ukazatele, které tyto země vykazují, jsou přitom rozhodně lepší než v České republice (hospodářský růst, míra inflace, výše devizových rezerv), přesto si však finanční dravci útok neodpustili. Některé aspekty tamějšího vývoje mají logické a vystopovatelné příčiny, ale mnohé jiné věci si ekonomové vysvětlit zatím prostě nedokážou. Právě proto se opět -- stejně jako v případě krize mexické (konec roku 1994 a leden 1995) -- mluví o určitém selhání ekonomů a ekonomie jako disciplíny. Ekonomové jsou prý dobří pouze k tomu, že něco vysvětlí tzv. expost, ale varování v pravý čas se od nich bohužel očekávat nedá. Vždyť ještě nedávno byly země jako Malajsie, Thajsko a Indonésie (a někdy i Filipíny) vynášeny do nebes. Již před časem bylo jasné, že se tyto státy přidružily ke skupině "asijských tygrů" (Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur), a ekonomové dokonce mluvili o hospodářském zázraku či o excelentně a profesionálně řízených ekonomikách. Všechny zmíněné státy pak byly vychvalovány pro své ekonomicky liberální prostředí s nízkými daněmi a nízkou mírou přerozdělování.

Thajsko na mexické stezce

Roznětkou finanční krize v jihovýchodní Asii se staly květnové a červnové spekulace proti thajskému bahtu, které začaly ve stejné době jako útok na českou korunu. V době, kdy v červnu Česká národní banka přestala tzv. intervenovat na trhu (nakupovat korunu a prodávat dolary) a opustila tzv. fluktuační pásmo, to vypadalo, že si spekulanti spálili prsty a že Thajsko na rozdíl od nás útok na svoji měnu bez větších potíží odvrátí. Tamější devizové rezervy byly koneckonců třikrát vyšší než rezervy české. Krize ale nastala po 7. červenci, kdy se Thajsko podobně jako Česká republika rozhodlo opustit fluktuační pásmo, které bylo v jeho případě vymezeno vůči americkému dolaru. Od té doby se thajský baht vůči dolaru propadl o závratných 27 %. Země, která v boji o svou měnu přišla o více než 10 miliard dolarů z rezerv, se ocitla pod kuratelou Mezinárodního měnového fondu (MMF). Thajsku byla přislíbena půjčka a záchranný plán. Země však musí urychleně zavést velmi drsná opatření, která mu MMF nadiktuje. Přitom těsně před krizí vykazovalo Thajsko téměř 7% růst HDP a inflaci ve výši 4,9 %. Devizové rezervy činily 39 miliard dolarů (u nás v ještě v květnu 12,6 miliardy dolarů). Co tedy způsobilo onu lavinu odlivu kapitálu? Investorům zřejmě vadil především značný propad obchodní bilance, který v květnu dosáhl 14 miliard dolarů (u nás 5,8 miliardy), ale i propad běžného účtu platební bilance, který byl ještě vyšší a činil 14,7 miliardy dolarů. Jenomže jakkoli se mohou zdát poslední čísla jako závratná, dlouho to vypadalo, že propad obchodní bilance je dostatečně vyvážen více než trojnásobnými devizovými rezervami. Navíc je thajská ekonomika větší než ekonomika česká a sama země je větší: Thajsko má 55 milionů obyvatel. Teprve poté, co krize vypukla, se začalo mluvit o tom, "co vše je shnilého ve státě thajském". Jako největší potíž se ukázala zadluženost podniků a bank v cizí měně, přílišné investice bank do nemovitostí, jejichž ceny se zhroutily, nedostatečná bankovní regulace a značné procento špatných a kvalifikovaných úvěrů, které poskytovaly thajské banky (40 %, tedy přibližně stejné číslo jako u nás), a také podobně jako u nás život celkově nad poměry: přílišný hlad po zahraničním zboží (především po automobilech), který byl umožněn relativně vysokým růstem mezd. Brzy po propuknutí krize musela thajská centrální banka zavřít více než polovinu bank, které se zhroutily, a aby udržela při životě zbylé z nich, musela utratit neuvěřitelnou částku v hodnotě 12 % HDP. Hlavním důvodem zhroucení byla skutečnost, že banky (stejně jako podniky) nebyly proti volnému pádu bahtu zabezpečeny a bilance bank se začala s krizí měny exponenciálně propadat. MMF se spolu s dalšími institucemi rozhodl Thajsku pomoci půjčkou ve výši 16,9 miliardy dolarů, která má být použita výhradně na posílení rezerv a financování deficitu běžného účtu. Thajsko ale musí razantními rozpočtovými škrty zajistit přebytkový rozpočet (1 % HDP) již v letošním roce, zvýšit DPH ze 7 % na 10 %, zavést systém pojišťování bankovních vkladů a řadu dalších věcí. Thajská vláda musí například až do odvolání ručit za závazky (tedy i mezinárodní) zbylých finančních institucí. Den poté, co MMF oznámil svůj záchranný plán, vyšla najevo další nepříjemná věc. Thajská centrální banka nejenže utrácela devizové rezervy přímo, ale svoji měnu bránila především tzv. forwardovými operacemi (slib prodeje dolarů za bahty v některý konkrétní den v budoucnu). Z neúspěšných forwardových operací vyplývá, že Thajsko bude muset během příštích 12 měsíců zaplatit zahraničním a domácím investorům dalších 24 miliard dolarů. O závazcích přitom nikdo -- ani MMF -- nevěděl. Zatím se přesně neví, co bude dál. Již dnes je ale jasné, že Thajsko čeká otřes srovnatelný s mexickým z roku 1995: nárůst inflace, pokles reálných mezd i negativní hospodářský růst.

Příliš velké domy

Krize zřejmě odhalila, že základy thajské ekonomiky skutečně nebyly nejzdravější (přestože to na první pohled zřejmé nebylo) a že také tamější vláda a centrální banka v boji o záchranu měny zkazily, co mohly. Smyslu útoku na ostatní asijské měny ale ekonomové zatím příliš nerozumějí. Malajsijský ringit se vůči dolaru propadl o "pouhých" 9 %. Ale proč? Malajsijská čísla se zdála na první pohled už úplně vzorná: inflace 2,1 %, růst HDP 8,2 %, rezervy 26 miliard dolarů. Malajsii lze možná vytknout deficit běžného účtu ve výši 4,4 miliardy dolarů (jde ale o absolutní číslo, nižší než u nás). Malajsie se nebránila zvyšováním úrokových měr, ale na obranu své měny musela utratit 4 miliardy dolarů z rezerv. Ekonomové uvažují o tom, že se investoři v případě Malajsie začali obávat i některých megalomanských staveb a prestižních mrakodrapů v centru Kuala Lumpuru. Investice do takových podniků jsou prý zpravidla předzvěstí toho, že bublina přílišných investic do nemovitostí hlasitě praskne. Podobně záhadný je příklad Indonésie, kde pád tamější rupie o 12 % také nikdo nedokáže bezpečně vysvětlit (hospodářský růst 8 %, inflace 5 %, obchodní bilance dokonce 8 miliard USD v plusu, běžný účet 8 miliard USD v minusu). Zahraniční ekonomové dnes hovoří o tom, že indonéské firmy byly příliš zadlužené v dolarech a že země (podobně jako Malajsie) začala investovat obrovské částky do nepříliš nadějných projektů (v případě Indonésie jde o výrobu prestižního "národního" automobilu). Měnová krize postihla v uplynulých týdnech i Filipíny, a dokonce i výstavní síň asijské ekonomiky Singapur (devalvace o 5 %).

Selhání varovného systému

Svou roli v asijské krizi musely hrát psychologické faktory. V jihovýchodní Asii investují především velcí institucionální investoři (z USA, Japonska, Evropy). Jakkoli jsou investované částky pro tamější ekonomiky významné, sami velcí investoři do těchto zemí přesouvají jenom zanedbatelné procento ze svého portfolia. Tito investoři následují módu a popularitu některých trhů, jakmile se ale objeví negativní tendence, rychle se stáhnou, aniž by příliš studovali podrobnosti. Ne všichni ekonomové se však spokojí s takovou verzí: přinejmenším ti, kdo útok začnou, přece dobře vědí, proč tak činí (takový názor ovšem pro nás příliš povzbudivý není, protože jak již bylo zdůrazněno, mnohé základní ekonomické ukazatele se v ČR vyvíjejí hůře než v napadených asijských zemích). Pod palbu tvrdé kritiky nezávislých ekonomů a publicistů se z pochopitelných důvodů dostal MMF. Po krizi v Mexiku v roce 1995, kterou ze všech světových ekonomických kapacit na světě předpověděl pouze známý americký ekonom Resider Dornbusch, byla tato nadvládní (a mimochodem velmi nákladná) instituce přitlačena k tomu, aby vypracovala globální záchrannou síť, respektive systém včasných varovných signálů, který by upozorňoval některé země, že pokud rychle nezmění svou politiku, hrozí jim úprk investorů. V případě asijské krize MMF opět totálně selhal. Smutné je především to, že Thajsko se ocitlo na prahu opravdové hospodářské katastrofy. Snad jediné, čím se může v poslední době tato instituce pochlubit, je skutečnost, že její představitelé varovali českou vládu, respektive premiéra Klause, hned několikrát a doporučovali jí přesně to, co nakonec neudělala a k čemu sebrala odvahu až s křížkem po funuse.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.