Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

V jedné ulici a jednom městě

20.9.1999 - JAN MACHÁČEK, PETR HOLUB

S Lukášem Mašínem o ústecké zdi, ODS a reformě ČR

Vzhledem k financování ODS, k opoziční smlouvě, k postojům ve věci Kosova je stále naléhavější otázka: může mít slušný člověk s touto stranou ještě něco společného? Na druhou stranu najdeme v ODS třeba celou řadu slušných a schopných starostů, Brýdla z Litomyšle, Tošenovského z Ostravy... Proč se neozvou?

Starosta Brýdl říká, že pro něj je v komunální politice důležité, aby ho lidé na ulici zdravili i tehdy, až nebude starostou. Což podle mne vyjadřuje krédo, se kterým správu města dělá. Takže se ho nemusí přímo dotýkat klima uvnitř strany. Ale určitě se ho dotýká klima ve státě, protože jako starosta stále naráží například tam, kde nefunguje stát nebo kde chybí zákon. Jde o to, jak se s tím vnitřně vyrovná. Když začala válka v Kosovu, poslanec ODS Melichar veřejně řekl, že on s oficiálním vyjádřením strany nesouhlasí. Pro mne je důležitější, když najdu poslance, který dokáže vyslovit jiný názor než to, že stínový ministr Zahradil má názor pro mne nepřijatelný. Snažím se vnímat pozitivní pohyby.

Vypadá to, že změnu na nehybné politické scéně může způsobit jen nějaká změna v ODS. Věříte v ni?

ODS je pořád nejsilnější stranou, která říká, že je napravo. Má určitou strukturu a stanovy. Měl by tu být předpoklad k tomu, že se uvnitř ODS budou projevovat mechanismy jako u normální politické strany v jiné zemi: snaha vnitřně se obrodit a vyhrát volby. Času ale uběhlo relativně dost a ke změně nedošlo. Pokud neumějí členové strany naplnit formu obsahem, je jasné, že tudy řeka téct nemůže a že si najde jinou cestu, viz poslední senátní volby.

Ani černé, ani bílé

Počátkem 90. let jste byl za ODS primátorem v Ústí nad Labem. Zdá se, že poté, co jste odešel, vsadila tamější ODS na protiromskou kartu, např. v konfliktu v Matiční ulici.

Lidem, o kterých vím, že v Ústí volili ODS, nepomohla k rozhodnutí otázka soužití s romským etnikem. V republice jsou určitá místa, kde je ten problém bolestivější. V severních Čechách historicky scházela pracovní místa, lidé více migrovali. Nebyla to jen migrace 70. a 80. let. Zvýšila se právě před deseti lety. Byly zaznamenány výpovědi policistů, jak přijel vlak, vystoupili lidé, řekli, že jejich vesnici na Slovensku právě zbourali a vyplatili jim odchodné. Každý, kdo v takových vesnicích byl, si umí představit, jak složitá může být adaptace tamních rodáků do složitého systému města. V severních Čechách bylo také hodně průmyslu, neustále se kvůli dolům a podnikům bouraly celé ulice či bloky činžovních domů. Při nástupu porevolučních samospráv byla snaha opačná: obnovit život ve čtvrtích, připravených k demolicím. Vzniklo přechodné období, kdy lidé byli vystěhováni, ale domy zůstaly přístupné. Člověk vystoupil z vlaku a došel do bytu, kde už sice neměl elektřinu nebo vodu, ale mohl začít nějak žít. Domy se tak začínaly ničit.

Nebyly zničené už předtím?

Částečně ano, ale devastace pokračovala. Město se bránilo tím, že se domy zazdívaly. Jenže večer se dům zazdil, a ráno už byly cihly rozebrané. Vznikla složitá sociální situace. V podobných domech přibývaly především romské rodiny, které už jiný byt nikde jinde neměly. Město přitom nemělo z čeho nabídnout jiné bydlení. Mnozí ze starousedlíků, kteří přišli po válce, se ale úspěšně profilovali. Tuším, že v Ústí byla již od devadesátého roku Romka ředitelkou mateřské školy. Když někdo zemřel v bývalé městské části Trmice, sešli se všichni místní včetně Romů a šli na pohřeb. Je to všechno otázka, kolik času vyžaduje postupný vývoj důvěry, tolerance.

Příklad Matiční ukazuje, že dnes soužití bílých s Romy v Ústí nefunguje.

V roce 1993 jsem poslal všem poslancům za severní Čechy a předsedům výborů parlamentu stostránkový materiál s dopisy občanů na toto téma. Byly tam také články z novin, záznamy z návštěv ministrů, generálního prokurátora, předsedy sněmovny. Pamatuji se, jak předseda Uhde mluvil s paní, která měla na domě dráty. Řekla, že jsou tam proto, že ji několikrát vykradli. A ze stejného důvodu že má psa. Situace se vyhrocovala a politická reprezentace včetně vlády a poslanců o tom věděla. Trochu mě mrzí, když pak Jan Ruml vysloví krátký, odsuzující názor. Přitom byl v Ústí minimálně třikrát a ví, jak je vše propojené: kriminalita, množství policistů, bezpečnost v ulicích -- zkrátka od osvětlení až po osvětu a školství. Řeknu vám příklad. V roce 1992 byla v obvodě Předlice romská škola s předškolní výukou pomáhající dětem v adaptaci na školu. Děti byly z okolí, rodiče je nemuseli nikam vodit. Školský úřad chtěl školu zrušit s tím (protože počet dětí ve třídě nesplňoval kvóty), že děti přijdou do různých škol a nebudou alespoň vyčleněny. A my jsme říkali, že do vzdálené školy nikdy zřejmě nedojdou. Za romskou školu jsme bojovali a udrželi ji. Pak mě mrzelo, když jsem v novinách četl, jak jsou v některých místech v republice třídy, které se snaží pomáhat Romům, ale v téhle škole nikdo nebyl. A přitom to je důležitý pozitivní příklad a podpora lidí, kteří chtějí něco dobrého udělat.

Proč zastánci zdi nechtěli tak dlouho od svého záměru ustoupit?

U těch místních to byl pocit určité, třeba domnělé křivdy. Pocit, že nikdo nedocenil jejich problémy, jejich snahu. Přišel jenom odsudek. A když někoho budete pořád odsuzovat a nebudete se snažit na něm najít něco dobrého, komunikace začne váznout. Otázka, jestli se plot postaví, nebo nepostaví, se stala principiální v celostátním měřítku, ale na soužití lidí na Ústecku, možná v celých severních Čechách, to přímý dopad nemá. Ten nastává při řešení konkrétních problémů: ve školství, v kriminalitě, sociálních věcech. A lidé, kteří by je měli řešit z pozice zákonodárců nebo státní správy, je řešit nemusí, když se zájem přesune pouze a otázku zdi. Je to výhodné i pro poslance, i pro vládní úředníky. Proto se snažím ukázat, že byli a jsou lidé, kteří k soužití hledali cestu i za ztížených podmínek, když tomu státní správa bránila.
Ještě ke zdi v Matiční: každému dojde, že ze_ je něco, co má oddělovat. Na druhou stranu je dobře, že se to všechno stalo. Má to důsledky, které se musí řešit. Ale možná právě město, které je dnes na pranýři a musí bez pomoci hledat cestu, předběhne jiná -- všechno zlé je k něčemu dobré. A pokud nebudou kritici zapšklí, budou třeba muset uznat, že se podařilo hodně udělat.

Jak založit tradici

Prožil jste osm let na magistrátech, nejdříve jako primátor, později jako nejvyšší úředník. Víte tedy, jakou výhodu má samospráva před běžnou byrokracií.

Zaměstnanec -- úředník se může a má vyjadřovat k technické, organizační či právní stránce věci. Naopak u komunálních politiků je důležité, aby měli srozumitelnou představu o svém městě, chtěli ji prosadit a šli s ní do voleb.

Zřejmě se starostům daří lépe než úředníkům -- mají důvěru dvou třetin občanů, zatímco obliba vlády činí 20 %. Proč se tedy vůbec chystá v České republice reforma územní správy?

Reforma bude především zavádět kraje, vyšší samosprávné celky. Co se týče ČR, s kraji je to složité. Nikdy zde nevznikla řada zemí nebo krajů jako v Německu a ve Francii. Při zavedení samosprávy po revolučním roce 1848 chtěli idealisté samosprávu na všech úrovních -- obec, okres, kraj. Skutečně se samospráva naplnila jen u obce, po roce 1918 u velkých zemí.Když se dnes obce sdružují kvůli výstavbě dálnice, správě vodovodů nebo akciových podílů v rozvodných společnostech, většinou se sejdou z několika okresů. Takže něco na úrovni kraje je potřeba. Ale sotva se lidé budou se svým krajem identifikovat. V Německu, Holandsku nebo ve Francii se občané hrdě hlásí například ke své zemi, provincii či regionu. To u nás člověk spadne do nějakého regionu náhodou, respektive zákonodárným rozhodnutím. Včera byl v severočeském kraji, dnes je v ústeckém a po válce byl třeba v libereckém -- konkrétní případ Šluknovska.

Budou proto zdejší kraje pracovat hůře než jinde?

Jde o to, kdo bude mít v kraji veřejnou moc. Možná bude existovat zákon, že do krajů nemohou kandidovat nezávislí. Strany tedy vyberou straníky, ti budou zvoleni a vznikne řekněme rada 13 lidí jako ve velkém městě. Jak budou lidé ze dvou konců různorodého území prosazovat své zájmy, které mohou být protichůdné, jak budou ovlivňovat své představitele? Výkon regionální moci navíc nemá žádnou tradici.

Znamená to, že jste proti regionům?

Nechci zpochybňovat regiony. Na začátku devadesátých let jsem se na zájezdech do západní Evropy seznámil s dělením moci, s účastí obcí, regionů a státu na veřejných výdajích. Zdálo se to vše srozumitelné a člověk si říkal, proč by to nemohlo fungovat i u nás. Jenomže u nás byly již v Rakousku-Uhersku mnohé osvícené myšlenky výkonu státní mocí udušeny. Určitě bude problém s tím, že hranice krajů jsou uměle vymezené. Může se stát, že obec nebo skupina obcí na krajských hranicích zjistí, že v sousedním regionu se žije líp, a logicky se tam bude chtít přiřadit. A to nebude jednoduché. Region bude mít svůj majetek a případné oddělení některých obcí bude znamenat i dělení majetku. Bude to možné? Jak vznikne majetek vyšších celků, co se jim připadne do správy? Pokud bude majetek jednou jejich, pak je nepřípustná situace, aby přišel stát a znárodnil ho. Bude to majetek všech občanů na daném území. Je potom na rozhodnutí zastupitelstva, když bude chtít něco darovat, případně odprodat státu nebo obci? Další věc je, že kraje musí dostávat přiměřené prostředky.

Přinesou všechny složité změny něco běžným občanům?

Důležité bude pochopit, že nevznikne útvar státní správy, jako je dnes okresní úřad, ale společná korporace obyvatel na určitém území. Všichni budou jejími členy, korporace bude mít své peníze, majetek, finance. Na okresní úřad si člověk může stěžovat u vyšších státních úřadů, může se odvolat. Za korporaci stát odpovědnost neponese. Naopak -- občané budou zodpovědní za to, jak si prostřednictvím volených zástupců spravují své území, své školy a nemocnice. V obci je to všechno blízko a srozumitelné, a možná proto je v nich větší důvěra obyvatel. Více funguje volební mechanismus, starostové jsou pod tlakem, stížnosti jsou razantnější, jejich vyřízení rychlejší. Horší to bude na úrovni regionu, protože to bude znamenat, že chci-li něco změnit, musím někam zajet.

Z toho, co říkáte, je vidět, že zřízení krajů přinese řadu problémů. Neměli bychom se těch změn vlastně bát?

Často jsem o tom uvažoval, ale myslím si, že reforma je nutná. Nepokládám za hlavní argument, že regiony jsou v každé zemi Evropy. Vždyť český stát je vlastně srovnatelný spíše s jedním regionem ve Francii nebo zemí v Německu. Jenže naše republika se od těchto příkladů velmi liší: v Evropě jsou území, kde projedete stovku kilometrů téměř homogenní krajinou, ale tady se výrazně změní morfologie území i systém osídlení. Jiná je cesta z Prahy na sever nebo na jih. Malé, přesně neohraničené regiony se tak vytvářejí přirozeně a spolu s tím i odpor k pražskému centralismu.

Před čím byste reformátory nejvíce varoval?

Složité to bude už jenom s identifikací majetku. Dodnes se přece v některých obcích ještě stále řeší, co jim vlastně patří. Také o majetku regionů má dnes každý poslanec nebo úředník, který návrh reformy připravuje, jinou představu. Bylo by ale dobré vědět, zda region dostane do správy zdravotnická zařízení, školy nějakého stupně, kulturní zařízení či některé komunikace, a přitom počítat s tím, že každé zařízení má svoji budovu, inventář, pozemek a musí svůj každodenní provoz zajistit bez ohledu na charakter zřizovatele. Je nesmírně důležité podobné věci vyjasnit. Krajští úředníci i zastupitelé budou mít dost problémů s tím, jak založit tradici. Když jim k tomu stát nedá jasný zákonný rámec a finanční prostředky pro činnost od prvního dne, tak to bude hodně složité. Lidé zatím před reformou váhají. Kdyby nic dobrého nepřinesla, bude to stejné jako u Senátu. Vznikne nový článek veřejné moci, který občané nebudou schopni pochopit ani ovlivnit. A tím by dobrá myšlenka prohrála.

Lukáš Mašín (1962) pochází Ústí nad Labem. Vystudoval ČVUT v Praze. Do roku 1990 pracoval ve Výzkumném ústavu anorganické chemie. Byl jedním ze zakladatelů OF v Ústí nad Labem, kde také od podzimu 1990 působil čtyři roky jako primátor. V roce 1994 již na primátora nekandidoval. Byl rovněž prvním předsedou ODS v oblasti Ústí nad Labem a mezi lety 1992-1995 členem celostátní výkonné rady ODS. Od roku 1995 působil jako tajemník Městského úřadu v Českých Budějovicích, kam se přestěhoval a kde se podruhé oženil. V posledních deseti letech se aktivně zabývá veřejnou správou, územněsprávním uspořádáním, spoluprací obcí. V této oblasti působil jako poradce vládních úřadů i Poslanecké sněmovny. Dnes pracuje v soukromé inženýrské firmě ILF. Je ženatý, má tři děti.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.