Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Velká slova, malé skutky

25.5.1998

O Klausově pravicové praxi

Česká média jsou v posledních dnech plná zpráv a analýz o Klausově comebacku a o opětovně stoupající hvězdě bývalého premiéra. Titíž experti, sociologové a novináři, kteří před dvěma měsíci analyzovali nebývalou popularitu současného premiéra Tošovského a propad popularity Klause, dnes o Tošovském mluví jako o nečitelném či bezbarvém premiérovi. V hodnoceních se předhánějí i politici, a dokonce i někdejší Klausův protivník Jozef Wagner prohlásil, že Klaus "má koncepty, které mají hlavu a patu".

Charisma ještě neznamená čitelnost

Václav Klaus je bezpochyby charismatický a houževnatý politik, který se snadno nevzdává. Je osobnost, je lídr a v rámci volební kampaně dokáže neúnavně pracovat. To ale ještě vůbec neznamená, že je čitelný politik. Obzvláště komicky pak vyznívá skutečnost, že jeho strana a on sám se představují jako jediná pravicová alternativa této země ("buď doleva, nebo s Klausem"). Přitom posledních pět let měla ODS a bývalý premiér nebývalý prostor k tomu, aby pravicovou politiku prosazovala. Podíváme-li se ale detailněji na jeho dílo, najdeme na něm pravicového jen málo.
Mezi Klausovou rétorikou a činy totiž vždy zela bezedná propast. Při svých přednáškách na zahraničních fórech se Klaus rád představoval a představuje jako věrný thatcherista, jako klasický liberál, jako jediná hráz proti levicovému populismu, lobbismu apod. Jisté ústupky vůči pravicovým idejím, které dnes Klaus sám připouští, svádí ale na vliv lidovců v koaliční vládě, který se po posledních nerozhodných volbách a vzniku menšinové vlády ještě znásobil. Tak to ovšem není. Na Josefa Luxe lze nepochybně svádět ledacos. Za to, že činy a postoje bývalého premiéra měly bohužel většinou blíže k sociálnědemokratické praxi než ke vzoru Margaret Thatcherové, ale jenom lidovci opravdu nemohou.
Například kuponová privatizace byla zahájena v roce 1992, avšak další čtyři roky, kdy byl Klaus premiérem, postupovala privatizace státních podniků tempem spíše hlemýždím. Velké polostátní banky a nejrůznější sítě (plyn, rozvod energie) se mohly privatizovat již dávno, Klaus sám však pro to nic neudělal. Ještě horší je to s ochranou soukromého vlastnictví, které je skutečným fundamentem kapitalismu. Klaus dlouho sveřepě a velmi osobně odmítal běžnou regulaci kapitálového trhu a témata, jako je ochrana drobných akcionářů. Tento postoj nejen umožnil flagrantní krádeže (C.S. Fondy, Trend apod.), ale toleroval i všudepřítomný "insider trading" (obchodování na základě privilegovaných informací) a surový boj o majority v podnicích. Kdo včas akcie z kuponové privatizace neprodal, drží dnes v rukou bezcenné cáry papíru.

Liberální populista

Podobný je postoj "pravicového" Václava Klause k narovnání regulovaných cen. Zde si na domácí scéně na pravičáka ani nehrál. Nikdy netlačil na rychlou nápravu cen - především jeho zarytý odpor ke zvyšování nájemného je všeobecně známý. Zcela populisticky pak Klaus před čtrnácti dny v pořadu Kotel na Nově zopakoval, že on byl vždy proti rychlým deregulacím. K výbavě liberála by měla patřit otevřenost zahraničnímu kapitálu a investicím. Bývalému premiérovi se ale zalíbily neprůhledné přímé prodeje a je známo, že dlouhou dobu preferoval vznik finančně-průmyslových konglomerátů s úzkými vazbami na aparát vlastní strany. A zahraniční investory, kteří si stěžovali na poměry na českém kapitálovém trhu a neprůhledná privatizační rozhodnutí, vždy odkazoval do patřičných mezí s poukazem, že se jedná o investory neúspěšné.
V souladu s pravicovou rétorikou Klaus vždy tvrdil, že neumí rozhodovat o průmyslové politice, protože je z principu "nemožná". To ještě neznamenalo, že vláda pod jeho vedením nepomáhala podnikům. Činila tak ale chaoticky, bez jakýchkoli principů a mantinelů. A ještě jedna maličkost: předloni, když podle většiny renomovaných ekonomů začala česká ekonomika vinou příliš rychlého růstu mezd ztrácet rovnováhu obchodní bilance, odhadl pravicový premiér ve volební kampani průměrný plat pro rok 2000 na 20 000 korun měsíčně.
Klause pochopitelně nelze vinit z toho, že ho mnozí voliči dosud považují za pravicovou alternativu. Svědčí o bídě pravicové politiky, že předseda ODS zabírá prostor, kteří ostatní vyklidili. ODA, která se u nás jako jediná pokusila profilovat jako strana nízkých daní, přestává de facto existovat a Unie svobody se vůbec nesnaží vlajkou pravice viditelně mávat. Scházejí ideje, osobnosti, vyhraněný a ostrý program, samozřejmě i jasná, srozumitelná a přesvědčivá hesla.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.