Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Vláda váhá s balíčkovými zákony

18.8.1997

V klíčových reformách kapitálového trhu zatím nejasno

V obou tzv. balíčcích si vláda jako jeden z nenaléhavějších úkolů stanovila práci na reformách skomírajícícho kapitálového trhu. Od prvního "dubnového" balíčku již uplynuly tři měsíce, ale výsledky práce v tomto směru nejsou nejslavnější. Byl sice jmenován a začal pracovat vládní zmocněnec pro boj s finanční kriminalitou, ale práce na reformě všech ostatních důležitých věcí se stále vleče. V případě českého kapitálového trhu totiž nejde pochopitelně pouze o finanční kriminalitu, ale také o další celkovou koncepci tohoto trhu. S tím úzce souvisí tři důležité zákony: o bankách, o investičních společnostech a fondech a zákon o Komisi pro cenné papíry. Žádný z těchto dokumentů však nejenže dosud neschválil parlament, ale ministerská předloha zákona o investičních společnostech a fondech dokonce ještě ani nebyla sepsána do konečné podoby. Původně přitom měla být tato novela vládě předložena již v květnu.

Povodně a příliš velké ministerstvo

Existuje celá řada důvodů, proč se práce na reformě kapitálového trhu tak vleče. První z nich - povodňová kalamita - je dobře známý a do určité míry pochopitelný. Nejde ovšem zdaleka o jedinou příčinu: stejně důležité je evidentní přetížení ministerstva financí, které mělo být již před drahnou dobou rozděleno. Prakticky všechny ne zrovna jednoduché reformy a novely zákonů, které se týkají kapitálového trhu, přitom procházejí rukama ministra financí nebo se v jeho úřadu přímo připravují. Pilipův úřad je ale vláda ve vládě. Má na starosti všechno: rozpočtové škrty a jejich dodržování, přípravu zákona o státním rozpočtu na příští rok, novely daňových zákonů, privatizaci (včetně privatizace bank i nedávného rozhodnutí o doprivatizaci IPB), povodňové dluhopisy, pojišťovnictví, obecní rozpočty, penzijní fondy, cla a desítky dalších věcí. Práce na novele jednoho zákona přitom bývá většinou výsledkem minimálně roční práce jiného, průměrného ministerstva.
Další potíží jsou nejrůznější tlaky lobbistů a zájmových skupin. Český kapitálový trh totiž bohužel až dosud sloužil především k tzv. koncentraci majetku, respektive fungoval jako aréna boje o mocenské pozice a majority v podnicích. Úředníci, kteří připravují zákony, navíc nejsou ani pod jednosměrným tlakem: některé finanční skupiny chtějí dál pokračovat v pirátských metodách, jiné se chtějí tzv. legalizovat a náhle si přejí co nejpřísnější ochranu vydobytých pozic. Existují vlivné skupiny, které mají zájem na rozvoji standardního kapitálového trhu, stejně jako skupiny, které si jeho existenci vůbec nepřejí. Konečně svoji roli hraje i to, že vláda, která odhodlání reformovat kapitálový trh veřejně oznámila, nemá vůbec žádnou koncepci jeho další role v české ekonomice.

Odřezávání bank od podniků


V dubnu i v červnu vyhlásila vláda válku nejen "měkkému tržnímu prostředí", ale i tzv. bankovnímu socialismu. Tehdy se také hovořilo i o oddělení bank od podniků (tato věc úzce souvisí s kapitálovým trhem, neboť banky, které podniky úvěrují, je většinou přímo i nepřímo vlastní, a proto nemají přílišný zájem na rozvoji tohoto trhu), které měla zajistit novela zákona o bankách, připravená Českou národní bankou. Z návrhu ČNB, který měl v souladu s předpisy EU omezit, co banky smějí v podnicích vlastnit přímo i nepřímo (tedy skrze fondy), však vláda limity pro nepřímé vlastnictví vyškrtla. V praxi to znamená, že skrze bankovní fondy budou moci banky dál zachovat svoji kontrolu nad podniky, a smysl novely v tomto ohledu ztrácí smysl. Přitom regulace platná v EU by pro banky neznamenala až tak hroznou věc: České spořitelně i Komerční bance by například stačilo zbavit se "jen" dvou až tří investičních či podílových fondů. Výjimkou je samozřejmě IPB, která regulaci platnou v zemích Unie "přestřeluje" dost výrazně. Že by tedy vládní zásah do navrhované novely souvisel s nátlakem japonské investiční banky Nomura a IPB samotné?

Času nezbývá

V případě novely zákona o investičních fondech a společnostech, jejíž záměr před časem odmítla porada ekonomických ministrů, je ve hře ještě víc. Efektivní kapitálový trh v normálních zemích totiž funguje tak, že na něj z jedné strany přicházejí občané se svými úsporami a z druhé podniky poptávající kapitál. Většina lidí však nikdy neinvestuje přímo, ale prostřednictvím fondů. A ty jsou u nás snad největším problémem zdejšího kapitálového trhu. Důvěra veřejnosti ve fondy je po řadě skandálů a afér pod bodem mrazu a jde tedy o to, jak ji obnovit. Jednou z možností je například nařídit všem investičním fondům, aby se k určitému datu (uvažuje se například o čtyřech letech, aby se zabránilo dalšímu prudkému poklesu cen akcií) tzv. otevřely a umožnily podílníkům a akcionářům (budou-li mít zájem) vyplacení, tedy získání čistého obchodního jmění na jednu akcii. To by ve svém důsledku mohlo většinu zprofanovaných fondů z kuponové privatizace postupně sprovodit ze světa a dát prostor fondům novým, které jediné mohou zřejmě časem získat důvěru investorů a střadatelů. Zcela klíčové jsou ale zdánlivě technické aspekty zákona: jak přesně se budou fondy otvírat, jaké budou podmínky pro podílníky a akcionáře. Právě tyto "detaily" jsou ale předmětem lítého boje zájmových skupin.
Bohužel novela zákona o investičních fondech a společnostech měla být připravena již před třemi měsíci a v tomto okamžiku nikdo neví, v jakém stadiu je její příprava a co vůbec bude a nebude obsahovat. Uvažuje se prý i o tom, že správci fondů budou moci inkasovat poplatek pouze ze zisku, aby byli motivováni k zhodnocování majetku (většina správců dnes inkasuje podíl na obchodním jmění, což je nemotivuje vůbec k ničemu). Řeč je i o tom, že mají být omezena práva správců vlastnit podíly či akcie ve spravovaných fondech. To všechno je hezké, ale potíž je v tom, že zde klíčovou roli hraje čas: na nový zákon totiž čekají všichni ti, kteří český kapitálový trh ještě úplně nezavrhli. A čas jsou pro ně peníze.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.