Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Všechno je úplně jinak

13.12.1999

Koho zajímá rozpočet zakrytý křovisky nesrozumitelnosti

Parlament minulý týden již podruhé neschválil návrh státního rozpočtu na příští rok. Řeč by tedy měla být o tom, jaký že byl vlastně Mertlíkův druhý návrh, zda byl vyvážený a racionální, či přesně naopak. Něco takového je ale zbytečné, kvalita rozpočtu totiž nezajímá ani většinu poslanců, ani předkladatele.

Bez zájmu, hrdosti i pýchy

Jsme teď deset let od pádu komunismu, zažili jsme deset let transformace ekonomiky. Je pozoruhodné, do jak hlubokého cynismu se česká politika propadá. V prvních letech reformy šířili její autoři osvětu, tvrdili občanům, že státní rozpočet je nejdůležitější zákon roku, perla parlamentní sezony, na které se láme chleba. A říkalo se to paradoxně i v době, kdy relativně rychle běžely reformy, kdy parlament schvaloval sérii nových klíčových zákonů. Novináři obíhali poslanecké kluby, rozpočtové výbory, zjišťovali, o co, komu a proč jde. Poslanci z rozpočtového výboru pilně běhali mezi sněmovnou a ministerstvem financí již týdny předtím, než přišel rozpočet do parlamentu. Není to jen nostalgie. Jistá atmosféra dělnosti a úcty k rozpočtu tu prostě byla. Mimochodem, rozpočet je jediný zákon, který po poslancích "nekontroluje" Senát: přístup k jeho projednávání by měl být stavovskou hrdostí a pýchou. V souvislosti s rozpočtem jsme slýchali mnoho dalších věcí. Včasné schválení rozpočtu je prý nejdůležitější signál světu o politické stabilitě. Rozpočet se začínal projednávat v září, schválen byl zpravidla v říjnu či listopadu. Dnes máme před Vánoci, a rozpočet nikde. K šípku s tím, co si myslí zahraniční investoři či okolní svět! ODS kdysi také mávala nad hlavou směšnohrdinskou ideou věčně vyrovnaného rozpočtu. Byla to sice myšlenka hloupá, ale představovala jakýsi zájem či zápal. Ještě loni premiér Zeman alespoň tvrdil, že rozpočet jeho vlády bude prorůstový. Letos už není ani prorůstový, ani levý, ani pravý, je nijaký. Zeman se již vůbec nenamáhá směr rozpočtu pojmenovat, předkládá ho pouze proto, že vládne. Vláda sama křiví hubu, raději by jiný rozpočet, ale asi to nejde: uvidíme, co nakonec ODS dovolí. Ministr Mertlík může předkládat rozpočet, jaký chce, ale celá hra je o něčem jiném. Výroky premiéra (ten se mimo jiné nestydí sjednat si podporu komunistů při hlasování) o tom, že kdo rozpočet neschválí, "škodí zemi", nelze brát vážně. Vzpomeňme si na to, jak byl poslanec Jozef Wagner na základě Zemanova nátlaku vyloučen ze sociální demokracie, neboť ze "státotvorných" důvodů umožnil schválení rozpočtu Klausovy vlády.

V kolotoči předstírání

Opoziční smlouva je založena na předstírání a lži. Říkat lze cokoli, ale koná se bez uzardění něco jiného. Politici si nemusí za svými slovy stát životem, jednáním, postoji. Lidem tak říkají, že právě takové chování je normální. To není nic nového, ale je třeba to opakovat donekonečna. Případ rozpočtu nádherně ilustruje, jak se všechno zamotává, jak se lži a neupřímnosti vrství a vzájemně sytí. Člověk, který nesleduje politiku každodenně, se - nemá-li opravdu zázračný instinkt - v ničem nevyzná. Nejde o morální maximalismus. Tvrdíme-li, že slova mají ladit s činy, není to jen mravní apel, ale v civilizované společnosti základní praktický nástroj, bez kterého nemůže fungovat. A naopak. Je-li třeba stále zkoumat, co kdo myslí vážně a co jen tak, vzniká chaos, zmatek a z politiky je samoúčelný blivanec. Vezměme si kongres ODS. Konal se dva dny před schvalováním rozpočtu, ale o tom, jaký by ho ODS chtěla, se na něm vůbec nemluvilo. O tom, v čem je Mertlíkův návrh špatný, také ne. Stínová vláda nepřipravila náčrt stínového rozpočtu (to je moc práce) ani se nezmohla na analýzu vládního návrhu. Oproti tomu se kongres ODS usnesl, že nejlepší vládou pro tuto zemi bude superkoalice, a když to nejde, je opoziční smlouva skvělá. O dva dny později řekne šéf poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý, že "této vládě" rozpočet ODS nepodpoří. Chce tedy ODS vyměnit nejhorší Zemanovy ministry, chce lepší jednobarevnou vládu ČSSD? Kdepak: o tom řeč není. Vláda ČSSD přeci nesmí být moc dobrá, to se ODS nehodí. Chce úplně jinou vládu, asi superkoalici. Minulý pátek ale napsal Václav Klaus dopis Miloši Zemanovi, že by chtěl velkou koalici ODS-ČSSD. Pět dní po kongresu, který pravil, že nejlepší ze všeho je superkoalice všech stran bez komunistů. Platí usnesení kongresu ODS, nebo Klausův návrh Zemanovi? Je tedy vlastně jedno, jaký rozpočet připraví ČSSD, protože ODS ho "této vládě" nepodpoří? To zase ne: ODS od vlády například žádá, aby do rozpočtových výdajů zahrnula ztrátu Konsolidační banky, a dále chce snížit schodek. ODS ale přece ví, že nároky na změny v navrhovaném rozpočtu jsou tak zásadní, že bez změny řady zákonů Mertlík nedokáže výrazně úspornější rozpočet napsat. Musel by změnit daňové zákony a všechny normy ohledně důchodů a sociálního systému. To nestihne. A i kdyby všechny reformy připravil, ODS je nepodpoří, protože je vymyslela Zemanova vláda. Může vůbec Mertlík připravit úplně skvělý rozpočet, například "jako z dílny ODS"? Nemůže, neboť nevíme, jaký ODS chce. A i kdybychom to věděli, máme se spolehnout na to, že ODS přece "této vládě" žádný rozpočet neschválí. A tak dále.

Kuloáry: jak to vlastně bude

ČSSD je schizofrenní o fous (ale jen o fous) méně: chce vládnout, a lačnost po vládnutí Zemanovi a jeho kolegům kape z očí. Jenomže od minulého týdne je jasné, že ČSSD hodila za hlavu již úplně všechny slavné pilíře svého programu. O program a sliby přeci nejde, hlavně že vládneme. Čtyřkoalice také tuto vládu nechce, a proto rozpočet nepodpoří. Postoj je to asi správný, ale od ostatních stran by se tento blok mohl odlišit tím, že podrobí rozpočet také kritické a fundované ekonomické analýze. Principy jsou hezké, ale když nikomu nejde o to, co je v rozpočtu psáno, mají lidovci i unionisté prostor k vyslovené exhibici. Prosekáme-li mačetou křoviska nesrozumitelnosti, zjistíme, že realita bude jednoduchá. Upovídaní politici se v kuloárech netají tím, "jak to všechno bude". Po pár měsících ODS nějaký rozpočet Zemanovy vlády podpoří. Jak? Odejde při hlasování ze sněmovny. Výměnou za to dostane prostor, ve kterém může ovlivňovat privatizaci, a větší podíl na ekonomické moci. Ve hře bude i snaha změnit volební zákon. Žádná velká koalice nebude, všechny nápady a konfigurace, které Václav Klaus chrlí, jsou pouze kouřovou stěnou. Jak z toho všeho ven? Nechme teď stranou občanské protesty či možnost nových voleb. Naději nabízí i zdánlivě banální pravidlo či životní zkušenost. Tomu, kdo si pořád vymýšlí a lže, nikdo neuvěří, až bude myslet něco vážně. A to se jednou stane. V politice přijde buď bolestná náprava reputace, anebo někdo nový, důvěryhodnější.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.