Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Vyhlídky asijských ekonomik

30.8.1999

Optimismus se vrací, hrozí čínská devalvace

Před dvěma lety by asi nikdo nevěřil, že z východní Asie mohou začít přicházet optimistické zprávy. Krize nabírala plné obrátky a temná spirála s sebou strhávala další a další oběti: Indonésii, Jižní Koreu apod. O mnoho lépe to nevypadalo ani před rokem. K hroutící se Asii se přidalo ještě Rusko a vyhlídky všech mladých trhů vypadaly stále temněji.

Překvapeni jsou i optimisté

Dnes je situace úplně jiná a překvapuje i ty největší optimisty. K mírnému oživení (2-4% růst HDP) dochází v Jižní Koreji, Thajsku, Malajsii a na Filipínách a jisté známky oživení lze zaznamenat i v zemi postižené doslova hospodářskou katastrofou, tedy v Indonésii. Na akciových trzích v Malajsii a Thajsku se za poslední rok zdvojnásobily ceny a burzy v Soulu a Singapuru se dokonce dostaly na předkrizovou úroveň. Do jaké míry je toto oživení zdravé a udržitelné? A je opravdu tak zázračné a překvapivé?V době, kdy asijská krize vrcholila, tvrdila většina analytiků, že bez složitých a bolestivých reforem se nemůže nic pozitivního změnit: je prý třeba odstranit korupci, pročistit bankovnictví, zavést skutečný bankovní dohled, rozbít finančně-průmyslové konglomeráty, odstranit vazby podnikání na politiku apod. K něčemu takovému dochází, ale jen velmi pomalu, procento špatných úvěrů v thajských bankách například dále roste a jihokorejské konglomeráty jsou rozbíjeny jen váhavě. K mírnému oživení dochází i bez reforem. Firmy a domácnosti začínají opět spotřebovávat a investoři investovat. Svoji roli hraje i statistika: propad ekonomik byl natolik hluboký, že meziroční srovnání vypadá optimisticky, ale o návratu na výchozí úroveň zatím nemůže být řeč. Asii do značné míry pomohly USA, které nezpomalily v hospodářském růstu a dokázaly absorbovat asijský export. Chuť Američanů utrácet nijak nepolevila a díky tomu měla celá Asie kam vyvážet své spotřební zboží a suroviny. Udržitelnost a úspěšnost růstu v celém regionu záleží nadále na tom, zda vlády budou pokračovat v strukturálních reformách, na tom, jak se bude vyvíjet poptávka v Japonsku, které se letos může, ale také nemusí dostat z dlouholeté krize, a také na tom, jak bude vypadat hospodářský růst v USA i v západní Evropě. V neposlední řadě jde o geopolitickou stabilitu: o vývoj v Severní Koreji, stejně jako o vývoj vztahů mezi Tchaj-wanem a Čínou.

Možnost čínské devalvace

Ještě před rokem či rokem a půl se všichni aktéři ekonomického dění v Asii (tedy vlády, zahraniční investoři, instituce typu MMF apod.) uprostřed víru tragických a pesimistických zpráv nejvíce ze všeho obávali čínské devalvace. Všichni se obávali, že kdyby uprostřed laviny hroutících se asijských měn oznámila devalvaci ještě čínská vláda (aby si tamější export zachoval konkurenceschopnost), spirála hospodářského propadu v Indonésii, Thajsku a Koreji by byla ještě daleko horší. Všichni se spoléhali na takové věci, jako jsou sliby čínských komunistických vůdců, že devalvovat nebudou. Čínská měna není totiž konvertibilní (kromě běžného účtu obchodní bilance) a jednalo by se skutečně o politické rozhodnutí stranických bossů. Takový postup se nezdál logický především z toho důvodu, že devalvace čínského jüanu by přišla draho především hongkongský dolar a Hongkong je dnes koneckonců součástí Číny. Kromě toho Čína měla a má přebytek obchodní bilance. Navíc by čínská devalvace vyvolala další pokles kurzů měn v okolních zemích a Čína by si nepomohla - s výjimkou toho, že by destabilizovala celý region.V současnosti se možnost čínské devalvace jeví jako daleko pravděpodobnější, ale také mnohem méně démonická a strašidelná záležitost. Podle většiny analytiků k ní nedojde letos, ale začátkem příštího roku. Současná situace je v mnohém jiná než před rokem. Podle mnohých ekonomů sice čínské HDP stále roste, ale zároveň Čína směřuje do recese. Nezaměstnanost roste a státní podniky stále chrlí zboží, které buď nikdo nechce, nebo které je třeba prodávat pod cenou. Dochází proto k poklesu reálných mezd a deflaci, tedy poklesu všeobecných cen. Pokud klesají mzdové náklady, ceny vstupů i hotových výrobků, znamená to podle některých ekonomů v podstatě neviditelnou devalvaci. Skutečná devalvace tedy není třeba.Podle týdeníku The Economist to není pravda. Čína si stále udržuje přebytek obchodní bilance, ale ten se stále ztenčuje. Klesá objem exportu a stoupá objem dovozu. Pokles cen a mezd nestačí udržet konkurenceschopnost čínského zboží. Navíc je podle ekonomů všeobecný pokles cen (deflace) nebezpečnější než inflace a devalvace tento vývoj dokáže zvrátit, tedy opět nastartovat mírnou inflaci. Zbytek regionu se z těchto prognóz pochopitelně neraduje, ale protože se většina ekonomik v oblasti dokázala mírně stabilizovat, nebere již hrozbu poklesu kurzu čínské měny jako tu největší pohromu, která se může stát.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.