Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Výprodej jako poznaná nutnost

2.8.1999

Levicová vláda chce konečně privatizovat

 

Vláda Miloše Zemana se konečně rozhodla prodávat podniky zahraničním strategickým partnerům. Získané prostředky chce -- jak oznámil premiér ve svém výročním parlamentním projevu a jak později zopakovali další členové vlády -- použít na nejrůznější mimorozpočtové fondy, tedy na fondy dopravy a bydlení; kromě toho nikdo nevyloučil, že se utratí ještě na oživení poptávky. Jde o dobrou i špatnou zprávu zároveň.

Stát ustupuje

Proč se jedná o dobrou zprávu? Ať se to staromódní socialistické vládě ideologicky jakkoli příčí, stát začne ustupovat ze svých pozic v hospodářství, infrastruktuře a průmyslu, a to nikoliv ve prospěch nějakých hochštaplerů domácí provenience (Stehlík, Soudek, Maroušek apod.), ale ve prospěch zahraničních investorů, kteří disponují dostatečnými investičními zdroji, zkušeným managementem, potřebným know-how apod. Ústup státu a vlády z pozic v podnicích, které jsou dosud zprivatizovány pouze zpola, je postup správný, protože státní úředníci všude na světě již mnohokrát prokázali, že podniky řídit neumějí. Pokud si chce vláda zachovat nějaký vliv (tento zájem by měl být pochopitelně odůvodněn výhradně prospěchem občanů či spotřebitelů), může tak činit prostřednictvím regulace. Vše nasvědčuje tomu, že stát se ještě letos zbaví svého podílu v Českých radiokomunikacích a v dohledné době (letos to ještě nebude) prodá své podíly v SPT Telecom. Ústup z pozic v telekomunikacích je obzvláště důležitý. Jde o odvětví, které se rozvíjí nejvíce a nejrychleji, je zdrojem nových a nových služeb, po kterých rychle roste poptávka, a je zkrátka stěžejní pro fungování nové moderní ekonomiky, založené na výměně informací. Za nesmírně dobrou zprávu musíme považovat skutečnost, že odchod státu ze zmiňovaných podniků bude rovněž znamenat konec práce pro státní úředníky na místech, která se stala předmětem mocenského boje, tedy dělením ekonomických pozic v rámci opoziční smlouvy.Dobrou zprávou je také to, že vliv silných a solidních zahraničních investorů bude pozitivní i pro celkovou atmosféru v zemi. Silní zahraniční investoři budou lobbovat za lépe a rychleji fungující soudy a instituce, budou tlačit politiky od sebezahledění směrem k práci a volat po rychlé integraci naší země do struktur Evropské unie. To je důležité jednak proto, že tuto integraci nejmocnější část naší politické reprezentace stále více zpochybňuje, ale rovněž z toho důvodu, že pro rozšíření dělá málo sama Unie. Není snad třeba zdůrazňovat, že lobbing investorů bude probíhat jak u nás, tak za naší západní hranicí. Tím výčet dobrých zpráv končí. Smutné je, že nová privatizační politika vlády přichází zbytečně pozdě. Kdyby vláda vyhlásila tuto politiku poté, co se dostala k moci, mohli jsme být dávno někde jinde. Infrastruktura i telekomunikace mohly dávno fungovat lépe, a hlavně bylo možné prodat podniky za více peněz, které by se daly smysluplně využít. Neplatí to jen pro telekomunikační firmy, ale pro celou řadu průmyslových podniků a bank, které dnes mají bohužel minusovu hodnotu (neosočujme ale pouze Zemanovu vládu, i Klausova privatizační politika byla polovičatá).Privatizovat lze navíc ještě dále. Kromě populismu a odborářského tlaku nic nebrání třeba privatizaci Českých drah (například železnice na Novém Zélandu již dávno vlastní zahraniční kapitál a nikomu to neublížilo). Prodat lze i regionální distribuční, ale především energetické sítě a také výrobce energie, jako je ČEZ. Skutečnost, že stát má (a má mít) nějakou dopravní či energetickou politiku a regulaci, nemusí znamenat, že vlastní výrobce a distributory energie.

Pozor na fondy

Zeman hodlá prostředky získané z privatizace použít na vytvoření fondu dopravy a bydlení. S tímto nápadem to naštěstí vláda nebude mít jednoduché, protože zřízení mimorozpočtových fondů musí podle většiny právníků schválit parlament. Nad kritikou takového kroku přitom není třeba dlouho přemýšlet: pokud vláda prodává lukrativní státní majetek, neměla by s utrženými penězi nakládat podle svých momentálních politických potřeb, ale měla by je svěřit instituci, nad níž bude zabezpečena kontrola celého parlamentu, případně ještě lépe -- kontrola celospolečenská. Dopravní fond je nesmyslný ještě z dalších důvodů. Dálnice mohou být financovány privátně a ti co po nich jezdí, mohou platit mýtné. Železnice s účastí soukromého kapitálu si může půjčit v cizině, stát může podobné úvěry garantovat.Pokud tedy vláda prodejem podniků do ciziny něco získá, měla by peníze rozhodně použít na zahájení penzijní reformy, kterou nelze spustit bez obrovské finanční rezervy. Privatizace je proces neopakovatelný, a bude-li chtít reformu někdy někdo spustit (a nakonec bude muset), bude si muset půjčit, protože vlastní zdroje budou nenávratně promrhány.Vůbec nejhorším nápadem by byl pokus využít získané peníze na populistické rozhazovačné účely, které se budou jako dosud honosně nazývat oživením poptávky, jinými slovy na zvýšení mezd ve státní a polostátní sféře, na ukojení hladu odborářů nebo na valorizaci důchodů. Náhodou k tomu dojde třeba před volbami. Sémě bude zaseto, a až peníze dojdou, ani pak hlad neustane. Navíc oživení poptávky a růstu bude krátkodobé a zákonitě je vystřídá nerovnováha v obchodní bilanci a měnové otřesy či devalvace.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.