Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Za pět minut dvanáct

7.6.1999

Belgičané koupili obchodní banku

Po několika týdnech nervozity, zákulisních jednání a protichůdných informací rozhodla vláda minulé pondělí o privatizaci Československé obchodní banky (ČSOB). Zvítězila belgická banka KBC. Přestože od definitivního podepsání kontraktu nás dělí ještě několik týdnů, můžeme říci, že přes všechny zmatky a podivnosti v posledních týdnech rozhodl kabinet nakonec dobře a v zásadě průhledně.

Podle poradců

Ministři se drželi doporučení poradenské firmy Schroders, která s přípravou privatizace pomáhala. Poradci zhodnotili nabídky všech tří uchazečů jako v zásadě rovnocenné a doporučili při výběru zájemců zohlednit především nabízenou kupní cenu. Protože vláda předem netvrdila, že bude při rozhodování klást hlavní důraz na sílu a globální pozici banky (Deutsche Bank, neúspěšný zájemce, se nedávno po spojení s americkou Bankers Trust stala jednou z nejsilnějších bank na světě, podle některých kritérií dokonce vůbec největší) ani na geopolitická hlediska (například: chceme či nechceme banku německou nebo holandskou), lze její rozhodnutí napadnout či kritizovat jen obtížně. Naopak je třeba zdůraznit, že v případě ČSOB jde o vůbec první důležité rozhodnutí Zemanova kabinetu, které můžeme považovat za rozumné a kladné. Přitom ale musíme mít na paměti, že většina práce na privatizaci tohoto ústavu a důležitá nezvratná rozhodnutí byla učiněna již před volbami mezi ministry Tošovského vlády.Zemanův kabinet se k rozhodnutím o čemkoli rozhoupe jednou za uherský rok, a proto je třeba také říci, že se (s výjimkou Temelína) jedná o zatím nejdůležitější krok Zemanovy vlády vůbec. Privatizace ČSOB je i první privatizací finančního ústavu, která bude provedena způsobem, po kterém většina ekonomů a analytiků volala již dlouho. Jde o privatizaci do rukou jednoho strategického a renomovaného zahraničního partnera, který přinese nejen kapitál, ale také potřebné know-how a přístup na zahraniční trhy. Aby bylo jasno: s privatizací IPB nemůžeme toto rozhodnutí srovnávat. Japonská Nomura, která IPB spolu s několika českými manažery ovládá, není komerční, ale investiční banka a netají se tím, že jí jde především o podíly v českém průmyslu, které kontroluje (či kontrolovala) finanční skupina IPB. Navíc se v případě IPB nejednalo ani tak o autonomní privatizační rozhodnutí vlády jako spíše o to, že Tošovského vládě vlastně nezbylo nic jiného než minoritní podíl Nomuře prodat. Otěže držel v rukou již dávno někdo jiný.Postup Zemanovy vlády při privatizaci ČSOB měl ale i stíny. Především se zbytečně spekulovalo o tom, že státní garance poskytnutá Tošovského vládou na pohledávku vůči Slovenské inkasní, a.s., ve výši 15 miliard korun nemusí být právně platná. Objevily se i úvahy, že někteří členové vlády se snažili na poslední chvíli zcela změnit kritéria pro výběr partnera právě s ohledem na platnost či neplatnost této státní garance. Takové podivné váhání a manipulace za pět minut dvanáct je něco, čeho se vláda musí napříště vyvarovat.

Naše zlato

Privatizace ČSOB byla tak úspěšná především proto, že o banku byl nakonec velký zájem a cenové nabídky předčily všechna očekávání. Privatizace Komerční banky a České spořitelny bude daleko tvrdší oříšek. Výhodou ČSOB byla zejména skutečnost, že se na rozdíl od ostatních bank relativně málo angažovala v privatizaci: poskytovala méně privatizačních úvěrů a její fondy byly do kuponové privatizace vtaženy nepoměrně méně než fondy Komerční banky a České spořitelny. Banka se nikdy nepouštěla do financování zběsilých bojů o majority v českých podnicích. Přestože šlo o banku plně státní, která nikdy nebyla veřejně obchodovatelná, dokázal její management o něco lépe odolávat politickému tlaku na financování Klausova experimentu českého kapitalismu. Navíc jde o banku ziskovou, která v uplynulých třech letech dosahovala pravidelně zisku okolo tří miliard korun. To ale vůbec neznamená, že její porevoluční historie byla bez problémů.V letech 1990-92 byla bilance banky očištěna o 90 miliard korun špatných aktiv (převzal je stát), koncem roku 1993 převzal stát dalších 36 miliard korun špatných úvěrů. V témže roce navýšil stát základní kapitál o čtyři miliardy korun. Žádná jiná banka nebyla v takovém rozsahu oddlužena, ale podle jejího generální ředitele Pavla Kavánka neměla také žádná jiná z období komunistické minulosti a RVHP takový podíl "čistě státního portfolia". Podíl klasifikovaných úvěrů v portfoliu banky přesto činí 60 miliard korun, a to není vůbec málo. Známý je případ téměř jedné miliardy korun utopené v Chemapolu či 850 milionů pro zkrachovalý Europlast. V roce 1996 a 1997 se bankovní investiční fondy Kvanto dostaly málem do nucené správy, protože dceřiná společnost, která je spravovala (OB Consult), si pomocí nehezkých triků vyinkasovala od drobných akcionářů to, co je stála obrana před útokem Motoinvestu.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.