Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Záblesky naděje pro nové trhy

3.5.1999

Jak se změnil svět za dva roky od asijské krize

Před dvěma lety se poprvé začal otřásat kurz thajského bahtu a spekulanti s tamější měnou poprvé ukázali "drápky". V červnu roku 1997 pak zasáhly měnové turbulence i Českou republiku. Co následovalo, je známo. Hloubka krize na tzv. nově vznikajících trzích předčila očekávání i těch největších pesimistů. Recese a pád měn postihly thajskou, malajsijskou, filipínskou i jihokorejskou ekonomiku a indonéské hospodářství se doslova zhroutilo. Loni v létě přišlo na řadu Rusko, a aby toho nebylo málo, propadl se letos v lednu i brazilský real a největší latinskoamerická ekonomika se ocitla v recesi. Dnes uplynuly dva roky od počátku krize a poměry se trochu zlepšily. Přinejmenším už tolik proslulých ekonomů neopakuje temná proroctví o blížící se globální finanční krizi.

Ještě není vyhráno

Většina expertů se dnes shoduje v tom, že nejnervóznější okamžiky svět prožíval loni v září. Tehdy se zdálo, že krize tvrdě zasáhne finanční sektor ve vyspělém světě. Na ruské krizi si totiž spálila prsty řada zahraničních bank a v USA se zhroutil fond pro bohaté Long Term Capital Management. Americký prezident Bill Clinton tehdy vyhlásil, že světová ekonomika bude čelit největším otřesům za posledních padesát let.Od té doby se mnohé změnilo. Zatím to nevypadá, že se krize z nových trhů přenese i do vyspělého světa. Podle většiny analytiků by například hospodářství USA mělo v příštím roce růst o 3 %, o 2 až 2,5 % by se měla pozvednout i ekonomika západoevropská. Většina postkomunistických zemí na evropském kontinentě (kromě Ruska, Rumunska a České republiky) by se také měla dočkat růstu. Současnou situací na tzv. nově vznikajících trzích se ve svém předminulém čísle zabývá i britský týdeník The Economist. Podle něj se v posledních měsících daří většině asijských burz. Například v Jižní Koreji jsou akcie prakticky na předkrizové úrovni a Korejci dokonce oznámili, že splatí všechny půjčky MMF dříve, než plánovali. Převážná část asijských vlád a také mnohé podniky znovu našly odvahu půjčit si v zahraničí. Ekonomiky zemí mimo vyspělý svět by měly podle MMF v letošním roce růst celkem o 3 %. To ale podle Economistu neznamená, že je krize zažehnána. Situace prý zůstává křehká.Jak to dopadne, o tom do značné míry rozhodne vývoj cen surovin: země v Asii a Latinské Americe jsou totiž jejich hlavním vývozcem. Nedávno se ceny ropy poněkud pozvedly, není ale jisté, že budou růst nebo se udrží na současné úrovni. Mírný růst cen ropy byl dán především nedávnou dohodou kartelového sdružení OPEC, které je proslavené tím, že dříve nebo později přestanou jeho členské státy dohodnuté kvóty dodržovat. Pokles cen surovin je kromě toho dán tím, že si jejich vývozem za nízké ceny (ale přece jen za tvrdou měnu) řeší celá řada zemí své finanční problémy (platí to od Malajsie přes Venezuelu po Rusko) a prohlubuje tak globální převis nabídky. Zatím se rozvojové země mohou spoléhat pouze na USA, které zůstávají neúnavnou lokomotivou poptávky po všech důležitých surovinách.

Opatrní bankéři

Důležitým motorem hospodářského růstu na nových trzích byly zahraniční investice valící se během první poloviny devadesátých let. Tygří ekonomiky rostly o poznání rychleji než zbytek světa, částečně díky tomu, že obchodovaly mezi sebou, ale také proto, že jejich spotřeba byla financována investicemi z vyspělých zemí. Ty sice na nové trhy dosud proudí, ale v loňském roce (stejně jako v roce letošním) jich bude o polovinu méně než v letech 1996 a 1995. Pokles je dán především dramatickým propadem tzv. portfoliových investic.Velice nervózní zůstávají ve vyspělých zemích také banky, jejichž masivní půjčky byly dalším významným zdrojem hospodářského růstu bývalých tygrů. Jenom v loňském roce stáhly z nově vznikajících trhů celých 30 miliard dolarů. Znamená to, že v přepočtu na dolary se splácí větší objem úvěrů do zahraničních bank, než je objem úvěrů, které na nové trhy přicházejí. Tento trend bude dále pokračovat v letošním a zřejmě i příštím roce. Je to způsobeno zejména tím, že Thajsko a Jižní Korea se snaží své zahraniční dluhy poctivě splácet. To ale není jenom smutná zpráva. Excesivní půjčky, především do Asie a Brazílie, byly, jak známo, jednou z příčin krize, protože pomohly nafouknout bublinu, která musela jednoho dne splasknout.

Odvážní investoři a reformátoři

Důležité je, že oproti půjčkám a portfoliovým investicím zaznamenaly přímé investice na nové trhy relativně nejmenší pokles; do Jižní Koreje a Thajska jich přichází dokonce více než před krizí. To má několik podstatných důvodů. Díky prudké devalvaci asijských měn se v těchto zemích opět vyplatí vyrábět. Mzdové i ostatní náklady jsou velmi nízké. Asijské ekonomiky se také daleko více než dříve otevírají přímým zahraničním investicím, protože tamním podnikům a vládám nic jiného nezbývá. Ilustrativní je příklad Jižní Korey. Zahraniční investoři tam neměli dříve šanci vlastnit podíly v průmyslu či v bankovnictví. Nyní se situace radikálně mění. Americké automobilky nebo konglomeráty typu General Electric kupují především existující průmyslové kapacity.Nejdůležitějším výnosem krize vznikajících trhů je - jak to u krizí a chyb bývá - poučení. Většina vlád postižených zemí dnes dělá vše pro to, aby dotáhla co nejdál potřebné reformy. Reformují veřejnou správu a fiskální politiku, snaží se posílit bankovní regulaci, rozbíjejí monopoly, otevírají se zahraničním investicím, snaží se zavádět programy boje proti korupci a neúnavně privatizují. Platí to v první řadě pro Thajsko, Jižní Koreu i Brazílii.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.