Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Zakleté banky

15.11.1999

Japonsko zažívá, jak důležitá je důvěra občanů

Japonské hospodářství stagnuje nebo klesá již od počátku 90. let. Nepříznivý vývoj druhé nejsilnější světové ekonomiky se pochopitelně netýká pouze Japonců samotných. Souvisí s ním otázka, kam se bude ubírat vývoj v celé Asii, kam se pohnou ceny surovin a ropy na celém světě a desítky či stovky dalších záležitostí. Vleklá stagnace Japonska vznikla spojením mnoha faktorů. Především splaskla bublina nafouknutá velikášskými a neobezřetnými investicemi do nemovitostí, což vedlo k pádu akcií a nárůstu špatných úvěrů. Japonci také v prvních letech krize zvolili špatnou měnovou politiku, nadále se zhoršuje skleróza průmyslově-finančních konglomerátů keiretsu, navíc vláda i podniky již koncem 80. let zcela špatně odhadly vývoj v nejnovějších technologiích. Výsledkem je skepse a neochota spotřebitelů nakupovat zboží.

Bankovní fúze nestačí

Minulý čtvrtek japonská vláda oznámila, že podpoří ekonomiku další, od roku 1991 v pořadí již devátou finanční injekcí, která má oživit spotřebu. Rekordní suma činí celých 171 miliard dolarů. Investovat se bude tradičně do veřejných výdajů a veřejných prací. Část peněz bude sloužit úvěrovým garancím a dlouhodobým vládním i soukromým investičním projektům. Oživující balíček má podle komentátorů především obnovit víru, že vláda je dost kvalifikovaná, aby obrátila nepříznivý vývoj. Nejde tedy pouze o přímé oživení poptávky, ale o pokus vrátit Japoncům sebevědomí, a hlavně je motivovat, aby začali méně spořit a více utrácet. V druhém čtvrtletí letošního roku vzrostla japonská ekonomika o necelé procento. Zatím není jisté, že se nepříznivý trend skutečně změnil. Tvrdí to pouze vláda, která si je jista i tím, že v příštím roce ekonomika poroste o 2-2,5 %. Analytici předpověď chápou především jako snahu obnovit důvěru spotřebitelů a investorů. To ovšem nepůjde jen prognózami, důležitější je především tvrdá reforma bankovnictví a finančnictví. A ta dosud není dostatečně radikální. Japonsko zatím zpřísnilo bankovní dohled, několik středně velkých finančních institucí a několik významných předlužených průmyslových podniků dokonce zbankrotovalo (věc donedávna v Japonsku neznámá a nevídaná), v uplynulých letech vláda napumpovala do bankovnictví celých 180 milionů dolarů. Počátkem září Japonsko rovněž zasáhla dosud nevídaná vlna velkých bankovních fúzí. Spojily se například banky Fuji, DKB a IBJ, a co se výše aktiv týče, vznikla tak největší banka na světě. Podle týdeníku The Economist ale fúze samy o sobě problémy neřeší, protože velikost finančního ústavu nemá nic společného s jeho silou, zdravím a stabilitou. Japonské banky dosud drží 272 miliard dolarů špatných úvěrů. Podle Economistu je hlavní příčinou přílišné vměšování vlády do bankovního systému. Stát dosud v mnoha finančních domech drží velké vlastnické podíly. Sotva se pak může někdo divit, že banky nakupují vládní dluhopisy a že se podíl bankovních půjček soukromému sektoru stále snižuje. Vládě patří ústavy, které ovládají perspektivní a ziskovou oblast hypoték, kontroluje i Poštovní spořitelnu, která spravuje většinu úspor Japonců. Ministři svými programy na podporu drobného a středního podnikání necitlivě zasahují do tržního systému, který pak špatně rozděluje zdroje. Největší banky poskytují půjčky především velkým průmyslovým kolosům, které se dostaly do potíží. Podle Economistu musí vláda s intervencemi do bankovnictví přestat. Cestu tam představuje plná privatizace, doplněná o přísná regulační pravidla. Japonský finanční systém také musí o sobě podávat více informací. Svou otevřeností se s americkými či evropskými zvyklostmi nemůže srovnávat.

Co má Česká republika společného s Japonskem

Na první pohled má druhá nejsilnější ekonomika světa a země proslavená vyspělými technologiemi a výrobky s nevýznamným českým hospodářstvím společného jen málo. Ač je to paradoxní, mají ale obě spící ekonomiky leccos společného. U nás i v Japonsku mají banky příliš silný podíl na financování ekonomiky, naopak kapitálový trh hraje mnohem menší roli. Banky v obou zemích přitom vykazují příliš velké procento špatných úvěrů, mají tudíž strach dále půjčovat, a tím jen hospodářskou krizi prodlužují. Stojí za zmínku, že polské a maďarské banky mají mnohem menší podíl špatných úvěrů než naše finanční ústavy. V Japonsku i u nás byl také záměrně potlačován význam výstupu z tržního systému, tedy konkurzy a bankroty. Bankroty přitom mají v otevřené ekonomice ozdravnou, oživující a tvůrčí roli. V tomto ohledu se lišíme od Polska a Maďarska (bankroty tam probíhají osm let a byly jich tisíce) stejně jako Japonsko od USA a západní Evropy. Také naše vláda příliš ovlivňuje banky, nutila je například financovat privatizaci. A pokud jsou japonský bankovní systém a kapitálový trh proti jiným vyspělým zemím málo průhledné, Česká republika se i v tomto ohledu proslavila dostatečně. V Japonsku jsou podniky silně vlastnicky provázány s bankami, u nás vznikl po revoluci v rámci privatizačního experimentu podobný systém, který se teprve dnes postupně mění. Obě země se uzavíraly zahraničním investorům: Česká republika mírněji (preference "české cesty" v privatizaci), Japonsko takřka úplně. V Česku i Japonsku se ekonomická krize nedá oddělit od politického úpadku. Systém vlády je těžkopádný, politici obtížně hledají odvahu k nutným krokům a jsou úzce provázáni s ekonomickými lobbisty.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.