Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Zemětřesení na světových burzách

3.11.1997

Finanční trhy zažily nebývalý pád cen

To, co se minulý týden dělo na světových burzách, nebylo jistě a naštěstí obdobou legendárního černého pátku na newyorské burze v roce 1929. Přesto světová finanční centra od Hongkongu přes Frankfurt, Moskvu, New York až po Sao Paulo prožila nejhorší zemětřesení za posledních deset let. Podobný propad akcií, jaký svět zažil minulý týden, tu totiž byl naposledy v roce 1987. Stejně jako před deseti lety si musíme položit otázku, zda je možno náhlý pád cen vysvětlit v rámci teorie chaosu, zda jsme jen svědky přemrštěných emocí a davové psychózy na burzovních parketech, nebo jestli má vše racionální jádro a jasné logické příčiny. Pravda je jako obvykle někde uprostřed.

Asijská krize

Důvody k vypuknutí krize tu skutečně byly už nějaký čas, sporné však je, zda se krize musela tolik rozšířit a zda otřesy musely být tak prudké. Pravda, mnozí z renomovaných ekonomů již delší dobu tvrdili, že několik let bezhlavě rostoucí kurz akcií na newyorské burze si vyžaduje korekci. Burza byla podle nich přehřátá a nadšení investorů přílišné: lidé si přestali uvědomovat, že akcie mohou také klesat, a nikoli pouze růst. Jenomže tito ekonomové tvrdili, že newyorská burza je přehřátá, již před dvěma lety.
Je jasné, že hlubší příčiny pádu cen akcií úzce souvisejí s tím, co se začalo letos v květnu dít na jihoasijských měnových (a později pochopitelně i kapitálových) trzích. Světoví finanční investoři zaútočili na thajský baht a brzy i na filipínské peso. Důvod byl zřejmý: příliš velký schodek obchodní bilance v kombinaci s pevným kurzem, příliš investic do nemovitostí a megalomanských projektů a přílišná zadluženost bank i firem v dolarech. S tehdejší thajskou krizí se pak, jak známo, svezla i česká koruna: naše ekonomika - především s ohledem na schodek na běžném účtu platební bilance a vysoký podíl spekulativního kapitálu - totiž vykazovala některé podobné parametry jako Thajsko.
Jihoasijská krize se šířila jako lavina dál celé léto, a to především do Malajsie a Indonésie, přičemž do určité míry zasáhla i Jižní Koreu. Měnová a hospodářská skluzavka přitom mezitím dosáhla doslova hrozivých rozměrů: thajská měna poklesla o 35 % a indonéská o 28 %, odhady hospodářského růstu v postižených zemích na letošek i příští rok se snížily o dvě třetiny. V červenci pak spekulanti poprvé zaútočili i na hongkongský dolar, který ovšem atak ve zdraví přestál. Vzhledem k tomu, že firmy kótované a sídlící v Hongkongu jsou významným investorem a věřitelem v celém regionu, zaútočili spekulanti před deseti dny na hongkongskou měnu znovu. A protože v Hongkongu se na rozdíl od většiny ostatních asijských zemí pokusili udržet pevnou paritu vůči americkému dolaru, apetit finančních spekulantů ještě vzrostl.

Vzhůru na Hongkong

Útok na hongkongský dolar byl tentokrát tak masivní, že v bývalé kolonii nakonec museli přes noc vyšroubovat úrokové míry až na 300 %. To samozřejmě ztížilo dostupnost úvěrů. Tím se zhoršily i vyhlídky na zisk tamějších podniků a během dne se pak nejdůležitější asijská burza propadla o 10 %. A pak už se vše rozjelo jako po másle. Začátkem minulého týdne se rozhoupala burza newyorská (v úterý tzv. Dow Jones Index poklesl během jediného dne o historicky rekordních 500 bodů), tokijská a vzápětí i burzy evropské. Zatímco v USA se kurzy akcií během čtvrtka poněkud vzpamatovaly, v Hongkongu a v Evropě se začaly koncem týdne opět propadat. A aby toho nebylo málo, vření na burzách se přelilo i do oblasti měnové: poklesl dolar, a naopak vzrostl francouzský frank a německá marka.
Události v Hongkongu byly tedy svého druhu roznětkou. Řada ekonomů se ovšem domnívá, že za útokem na tamější měnu stojí také nejisté vyhlídky ekonomiky kontinentální Číny. Té se sice krize zatím nedotkla a její ekonomika dál závratně roste, bankroty státních a polostátních podniků jsou prý ale už jen otázkou času. Už dávno před přechodem Hongkongu pod čínskou správu se totiž tento městský stát stal atraktivním coby brána do kontinentální Číny. Většina investic dnes také proudí do Číny právě přes bývalou kolonii a rovněž nejlepší a největší čínské firmy jsou kótovány na hongkongské burze. Protože však devizový režim v komunistické Číně není liberální a s jüanem lze spekulovat jen obtížně, je logické, že se spekulanti zaměřili na hongkongskou burzu a dolar.

Kdo si to odskáče

Analytici se nyní předhánějí v hodnocení, jaké budou další dopady burzovních otřesů na světovou ekonomiku. Krize prý bude pokračovat, a dokonce se zřejmě ještě prohloubí v Asii. Odnese si to také Japonsko, které je největším investorem i vývozcem v regionu. Naopak nejlépe by ze všeho měly vyjít Spojené státy. Důvodů je hned několik. Tamní burza byla poněkud přehřátá a její ochlazení tedy jen umožní prodloužit etapu klidného hospodářského růstu. To ostatně tvrdí i americký "ekonomický boss" Alan Greenspan. Pokles burzovních indexů navíc nebyl - na rozdíl od roku 1987 - vyvolán panikou drobných amerických investorů, ale nervozitou investorů větších: bank a správců majetku. Základní makroekonomické parametry americké ekonomiky jsou zdravé: úrokové míry jsou nízké a stabilní, stejně jako inflace, rozpočtový deficit pomalu, ale jistě mizí. Export činí jen 12 % HDP Spojených států, z toho vývoz do problematické Asie včetně Japonska (který díky tamější krizi poklesne) pouhých 32 %. I největší pesimisté proto odhadují, že růst americké ekonomiky se zbrzdí maximálně o půl procenta (ze 3 % na 2,5 %).
Podobně netknuta by měla zůstat Jižní Amerika a Mexiko. V důsledku dva roky staré mexické krize již totiž byla latinskoamerickým státům lekce uštědřena. V hospodářské a měnové politice jsou proto už delší dobu opatrné. Naopak silněji postiženy budou evropské země, které jsou na exportu vůbec (a to včetně vývozu do Asie) mnohem více závislé než USA. Vůbec nejdramatičtější propad na evropských burzách zaznamenaly zatím akcie firem vyvážejících luxusní zboží či poskytujících drahé služby (luxusní auta, nábytek, módní průmysl, cestovní ruch apod.) Co bude dál, zatím ale nikdo nechce příliš předvídat.

Cynismus české politiky

Zbývá otázka, jak panika na světových akciových trzích souvisí s Českou republikou. Zajímavá je zde především jedna věc: relativně zanedbatelný pokles, který minulý týden zažila Pražská burza cenných papírů. Důvod je však neradostně prostý: většina zahraničních investorů z českého akciového trhu už dávno odešla, a tak nyní už vlastně ani neměl kdo utíkat. Otřesy na světových akciových trzích se proto v našem případě promítly především do kurzu koruny. Spekulanti to ale tentokrát neměli tak lehké jako na jaře: díky tomu, že není stanoven fixní kurz měny, nemohou si být úplně jisti, jaký kurz centrální bance vlastně vyhovuje. ČNB se ve čtvrtek rozhodla intervenovat (nakupovala na trhu koruny za devizy), utratila ale jen šedesát milionů marek. Centrální banka se nechává slyšet, že především nechce žádné velké výkyvy..
Pro budoucnost je však třeba připomenout ještě jednu věc. Týdeník The Economist před třemi týdny uveřejnil studii, která upozorňuje, že zemím střední a východní Evropy hrozí prudká devalvace (jde zejména o Litvu, Polsko, Slovinsko, Slovensko a Rumunsko). Ze studie přitom vyplývá, že Česká republika si stojí tváří tvář této hrozbě relativně velmi dobře. Na rozdíl od ostatních zemí regionu jsme už totiž krizí prošli na jaře a nyní se růst deficitu obchodní bilance a běžného účtu zpomaluje. Vláda se navíc zavázala k rozpočtovým škrtům a mzdové zdrženlivosti. The Economist pak v této souvislosti zdůrazňuje, že vůbec nejhůře dopadnou země, jejichž vlády se tváří, že problémy neexistují, nebo je bagatelizují.
Pokud se tedy česká koruna ocitla minulý týden pod tlakem finančních spekulantů, nejsou turbulence na světových finančních trzích jedinou příčinou. Hlavním důvodem je sebevražedná soběstřednost české politiky. Josef Zieleniec si pro svou rezignaci neúmyslně vybral nejhorší možný den: právě se totiž začala hroutit hongkongská burza. Další spory v koalici a jejich mediální prezentace jsou ale již bohužel neodpustitelné. Pokud se otřásají světové trhy a měny, dokážou se v civilizovaných zemích politici alespoň na několik dní semknout a táhnout za jeden provaz. Pokud toho není naše koalice schopna, chová se cynicky. Česká koruna se totiž pod kurzovým tlakem ocitá zbytečně a tím, kdo na to doplácí, jsme my všichni.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.